Martin Burian

Triumf lidovců, úspěch Zelených

Předčasné volby do rakouského parlamentu

Několikrát jsem už hořekoval nad tím, že důležité politické události v Rakousku často kolidují s uzávěrkou Listů. Tentokrát se situace „vyhrotila“ na maximum. Nabízí se mi možnost vytvořit spiklenecko-recesistickou teorii o tom, že rakouská politická reprezentace hází nebohému československému periodiku klacky pod nohy. Důvod zatím neznámý. Volební místnosti se otevírají jako vždy na jeden den, tentokrát v neděli 29. září, tedy přesně v den redakční uzávěrky našeho časopisu.

Jaká jsou hlavní témata volebního boje? Jednou z mnoha, nicméně však nejviditelnější příčinou rozpadu vládnoucí koalice Lidovců a Svobodných, bylo nepochybně zveřejnění dva roky starého videa, natočeného na španělském ostrově Ibiza, které zachytilo dnes již bývalého šéfa strany Svobodných Stracheho a jeho pobočníka ve značně kompromitující situaci. Tato kauza však ustoupila poněkud do pozadí, za hlavní téma letošních voleb bych označil způsob financování volebního boje a neustálé zvyšování povolených peněžních limitů. Již v roce 2017 překročila Lidová strana povolenou hranici sedmi milionů eur o neuvěřitelných šest milionů. Svobodní si nelegálně vylepšili rozpočet o tři miliony a značně skromnější Socialisté o čtyři sta tisíc eur.

Předvolební ruch

Do hry vstoupil tentokrát i investigativní týdeník Falter, který zveřejnil mnohé účetní doklady Lidové strany. Tyto rozsáhlé dokumenty, jak zní jedna z variant, jim anonymně přeposlal pravděpodobně někdo přímo z ústředí této strany. Informátorovi dle jeho vlastního vyjádření nejde o osobní zájem. Materiály se rozhodl svěřit seriózní redakci, která se záležitostí bude pečlivě zabývat. Šéf Lidovců, bývalý kancléř Sebastian Kurz tvrdí, že strana se stala obětí hackerského útoku. Údaje jsou tedy kradené a navíc, dle Kurzova tvrzení, pozměněné v neprospěch jeho politické strany. Na oplátku neposílá Lidová strana časopisu Falter tiskové zprávy ani pozvánky na tiskové konference. Tato situace neumožňuje redakci uznat či opravit případné chyby v již zveřejněných článcích, k čemuž jsou, dle vlastních slov, připraveni. O tom, že svoboda tisku ohrožena je, svědčí i fakt, že nepozvaná redaktorka zmíněného periodika nebyla na tiskovou konferenci Lidovců vpuštěna. Na plakátech propagujících transparentnost či zdůrazňujících nutnost volit bývalého kancléře bylo možno spatřit majestátně kamennou tvář Sebastiana Kurze, odhodlaně – v žádném případě ne zasněně – hledícího do budoucnosti. Skutečnost, že Lidovci zahrnuli do předběžné volební kalkulace pokutu za opětovné překročení volebních limitů, jim na důvěryhodnosti nepřidala.

V televizních debatách se diskutovalo mimo jiné i o zavedení povinného očkování především proti rozšiřujícím se spalničkám a neštovicím. Probíralo se i to, zda má ve školách či v jiných státních organizacích viset kříž. Peter Pilz ze strany Nyní (Jetzt), která vznikla odštěpením od strany Zelených, poukazoval v této souvislosti na uzákoněnou odluku církve od státu. On osobně odmítá přítomnost jakýchkoliv náboženských symbolů ve státních institucích. Svobodní mají pochopitelně zcela opačný názor a vehementně bojují za takzvané tradiční hodnoty. Vedoucímu této strany Norbertu Hoferovi se nelíbí ani povinné očkování, považuje ho za fyzický útok na občana ze strany státu.

K jistému posunu ve veřejném mínění a potažmo i u politiků došlo v otázce, zda je možné žadatele o azyl oficiálně zapojit do pracovního procesu. Narostl počet souhlasících s možností tyto osoby legálně zaměstnávat. Stejně tak je stále víc občanů přesvědčeno, že dlouhodobě nezaměstnaní by měli povinně vykonávat veřejně prospěšné práce. Vzpomínka na mnohé univerzitní profesory, kteří byli u nás v době normalizace z existenčních důvodů donuceni řídit tramvaje nebo topit v kotelnách, mi neumožňuje uvažovat o této možnosti objektivně.

Nadějné vyhlídky

Největší šanci na vítězství a opětovný zisk postu kancléře měli dle předpovědí Lidovci, u kterých se i přes jisté ztráty předpokládalo, že získají pravděpodobně pětatřicet procent voličských hlasů. Na druhém místě v předvolebních prognózách byli Socialisté s dvaadvaceti a na třetím Svobodní s dvaceti procenty. Jako vždy se spekuluje o tom, kdo s kým může vytvořit vládní koalici. Svobodní si přejí opětovně vládnout společně s Lidovci. Tato varianta by pravděpodobně vyhovovala i favoritům volebního boje, nicméně pro ně skrývá tato možnost mnohá nebezpečí. Nikdy v historii Rakouska nepřežila vláda, ve které Svobodní byli, celé funkční období; od roku 1945 tomu tak bylo celkem čtyřikrát. Případné opětovné předčasné volby si Sebastian Kurz dovolit nemůže. Byla by to pravděpodobně jeho politická smrt. Naproti tomu Svobodní by mohli bez úhony a s úsměškem na tváři odejít zpět do opozice. Jejich věrné a tvrdé voličské jádro by taková drobná lapálie zcela jistě nezviklala. Vedoucí této velmi pravicové strany Norbert Hofer a druhý člen v hierarchii strany Herbert Kickl si své úlohy rozdělili dle známého vzoru „hodný policajt a zlý policajt“. Bývalý neúspěšný prezidentský kandidát Hofer se snaží působit smířlivě a veřejné problémy chce řešit vlídně a s úsměvem. Naproti tomu bývalý ministr vnitra a dlouholetý stranický ideolog Kickl se chová agresivně a neustále zkoušel a zkouší, kde jsou hranice demokratického systému, jak daleko může zajít. Jeho protivníci přirovnávají jeho činnost na ministerstvu a v Úřadu pro boj s terorismem k jízdě těžko ovladatelného bagru.

Sebastian Kurz možnost, že by se Kickl opětovně stal ministrem vnitra, rezolutně odmítá. Současný „úřednický“ ministr Wolfgang Peschorn, před nástupem do této funkce prezident finanční prokuratury, by byl jakožto bezpartijní pro mnohé přijatelný i v budoucí vládě. Bývalý kancléř, jak se sám vyjádřil, musel během ani ne dvouletého vládnutí mnohé skousnout. Jednalo se o četná vybočení z normálu, chcete-li o skandály, které členové strany Svobodných pilně a téměř pravidelně „lifrovali“. Uvedu pouze několik příkladů: podnapilý funkcionář strany střílel z balkónu, prokázané členství stranického kolegy v extremistické organizaci či spolupráce dvou poslanců s internetovou platformou, propagující nacistický režim. Pokud bychom chtěli kompletně ocitovat deník Standard a zveřejnit celý seznam těchto „nedopatření“ s nezbytným, i když stručným komentářem, rozsah mého příspěvku by se minimálně zdvojnásobil. Stranické vedení Svobodných vždy omlouvalo tato vykolejení tím, že se jedná pouze o nahodilou příhodu či událost. Jejich kritici spatřují v této sérii incidentů systém, kterým se extremisté snaží rozšířit pole svého působení.

V současné době se strany nemohou vyhnout ekologickým tématům, a to i mimo rámec volebního boje. Nadřazený a pohrdavý, dle mého názoru agresivní způsob, s jakým mnozí politici v České republice běžně přistupují k ekologickým aktivistům a k problémům životního prostředí, by v Rakousku znamenal politickou sebevraždu. O tom, že rakouští Zelení překonali své vnitrostranické problémy a že se po dvou letech opět vrátí do parlamentu, nikdo nepochyboval. Dle předvolebních průzkumů by měli získat 11 procent hlasů a uvažuje se dokonce o tom, že by společně s mladou neoliberální stranou NEOS mohli vstoupit do vládnoucí koalice.

V poklidu a téměř bez povšimnutí řídí Rakousko úřednická vláda. Pouze ministr obrany, bezpartijní generálmajor Thomas Starlinger dodal těsně před volbami důležité téma, kterému se žádná strana nemohla vyhnout. Dočasný ministr tvrdí, že pokud Rakousko nezvýší výdaje na obranu, octne se armáda v bankrotu. Nyní jde na armádu 0,6 % hrubého národního důchodu, ministr požaduje větší dotace, a to ve výši jednoho procenta. Dle jeho tvrzení není současná rakouská armáda schopna zajistit obranu země, a to především v oblasti moderních technologií.

Rozuzlení (po uzávěrce)

Předvolební prognózy byly, co se Socialistů týče, naprosto přesné. Získali (skoro) před-povídaných dvaadvacet procent voličských hlasů (21,2 procenta). Skončili sice na druhém místě, nicméně s historicky nejhorším výsledkem. Lidovci jasně a přesvědčivě zvítězili. Ziskem 37,5 procenta si ještě o dva procentní body proti prognózám polepšili. Sebastian Kurz bude mít velmi nelehký úkol. Sestavit vládnoucí koalici nebude vůbec jednoduché. Svobodní volby prohráli, získali 16,2 procenta, což je o téměř deset procent méně než v roce 2017. Téměř okamžitě dali vědět, že na účast ve vládě neaspirují. Zelení slaví dosud nevídaný, fenomenální úspěch. Se ziskem 13,9 procenta se po dvouleté přestávce mohou sebevědomě vrátit do parlamentu, zvažuje se i jejich účast v budoucí vládě. Do parlamentu se díky nejlepšímu výsledku v dosavadní historii dostala ještě liberální strana NEOS, která dostala 8,1 procenta hlasů.

Martin Burian

Obsah Listů 5/2019
Archiv Listů
Autoři Listů

Martin Burian

Triumf lidovců, úspěch Zelených

Předvolební ruch

Nadějné vyhlídky

Rozuzlení (po uzávěrce)

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu