Štěpán Hobza

Objevovat Anglii

V Anglii je všechno – ale všechno trochu jinak. Jezdí tu Opely zrovna jako v Evropě. Mají ale volant napravo a jmenují se Vauxhall. Chodí se tu do hospody zrovna jako v Evropě. Nesmí se v nich ale pít, protože slušní lidé pijí venku na chodníku. Mají tu slunce zrovna jako v Evropě. Po chvíli ale zjistíte, že to vůbec není slunce, nýbrž záhadný kotouč, který svítí, ale nehřeje – asi jako naleštěná dvacetikoruna.

Můžete se tisíckrát snažit si na tu jinakost zvyknout. Lijte si do čaje mlíko po litrech, každý večer před spaním zpívejte Rule Britannia. Držím vám pěsti. Bojím se ale, že nepochodíte. Kdyby šlo o velké věci, snad. Na maličkosti se ale vždycky zvyká nejhůř. Ne náhodou se rozcházíme kvůli chrápání a špatně pověšeným záclonám. Ne náhodou se války začínají pro rozsypaný čaj.

Ale nakonec co. Člověk si nemusí zvyknout, aby se mu někde líbilo. Aspoň má každý den nádech nového. Život se nestává rutinou a zůstává dobrodružstvím. I po letech je jízda double-deckerem prostě zážitek. I po letech vás překvapí, že gentlemani na Piccadilly opravdu vypadají jako gentlemani na Piccadilly. Objevovat Anglii je zábavnější než objevovat tropický prales. V pralese je nové všechno a je tam spousta nebezpečných zvířat. Je to jaksi dobrodružství prvoplánové. Objevovat Anglii znamená nalézat něco, co důvěrně známe – z Sherlocka Holmese, ze sledování BBC, z těch divných rozhovorů v učebnicích angličtiny. „How do you do, John?“ ptá se Peter. „How do you do, Peter?“ odpovídá John.

Angličani dávají kafe do ledničky a vejce do skříně. Vedl jsem s nimi o tom mnoho vzrušujících debat a všechny skončily stejně. Když jsem řekl, že to v Česku děláme naopak, bylo mi velmi distingovaně naznačeno, že jsme barbaři. Má domácí zašla tak daleko, že zcela otevřeně zpochybnila naši inteligenci, a prohlásila, že jestli se v Československu (sic) cpou vejce do lednice, nediví se, že všichni utíkáme do Anglie. Naštěstí žijeme ve věku přecitlivělosti a já ji mohl na oplátku nařknout z rasismu. Následně jsme se tomu ale oba zasmáli a dál se bavili o počasí. A právě to je na Anglii báječné.

Další specialitou anglických domovů jsou vypínače a otvírače. Je jich spousta a každý vypadá jinak. Jedním si ale můžete být jisti. Vždycky to bude systém, který nenajdete nikde jinde na světě. Tam, kde Evropané instalují úsměvně prostá tlačítka, Angličan zkonstruuje mačkátka, kroutítka a vytahovátka. Tam, kde bývá v Evropě na okně klika, v Anglii je šroub. Ironií osudu navíc zpravidla nefunguje. Můžete jím kroutit, jak chcete, ale otevřené okno si z něj nevykroutíte. Za trochou čerstvého vzduchu pak musíte vybíhat v pravidelných intervalech na zahradu. Ta ovšem bývá zamčená. Pochopitelně ne normálním klíčem, nýbrž čímsi, co silně připomíná vrták, a pro jistotu zajištěna závorou, která se zasekla někdy za vlády královny Viktorie a od té doby se odmítá pohnout.

Mám takovou teorii. Když se sečtou všechny každodenní maličkosti, vyjde vám z toho velká politika. Mlíko v čaji, vejce ve skříni, šrouby na oknech – není tohle nakonec důvod pro ten slavný brexit? Z Evropy se můžeme nakrásně snažit vytvořit jeden stát. V Anglii ale bude vždycky všechno trochu jinak.

(1993) je spisovatel a publicista.

Obsah Listů 5/2019
Archiv Listů
Autoři Listů

Štěpán Hobza

Objevovat Anglii

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu