Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné

• Hlavní stránka
• Aktuální číslo
• Archiv
• Autoři
• Fotografie
• Pelikán
• Česko-slovenské Mosty
• Předplatné
• Prodejci
• Ohlasy
• Odkazy
• O Listech / O Listach / Über Listy
• Tiráž a kontakty

Jste zde: Listy > Archiv > 2019 > Číslo 5 > Max Czollek: Zprávy z Maratónu

Max Czollek

Zprávy z Maratónu

27.09.17

změna ročních období jako amnézie, rozevírající listy kalendáře. už se nedokážu rozpomenout na léto, na vypálené skvrny na mém svetru, černé díry. vzdálené švitoření plynových kuchyní. krásný 27. září. běhání po medově žlutých pokojích se sníženým počtem míst k sezení. lyrika zas nenajde místo. stála už v koutě školního dvora, zatímco já jsem plnil prak oblázky. špatné zprávy z maratónu. cesta do jeruzaléma. propojil jsem vůbec někdy to, o čem by se mělo psát a o čem jsem psal?

28.09.17

přece víte, že pouštíme estrogen do pitné vody. s abou kovnerem brousit zbraně. pracovat na konci reprodukční schopnosti muže, vybělený jak papír, rozpraskaný jak polární čepičky. jewish pride. moje nohy, bolestivě roztržené mezi haganou a freddiem mercurym. jeden básník píše, že teprve ten, kdo se odváží pohlédnout oběma směry, o sobě smí tvrdit, že je svědkem. tím pádem musím častějc nasazovat špičatý bílý klobouk a máchat pochodněmi. od tý doby, co jsem se dověděl, že poezie učí létání, nosím ironii jak olovo na bocích.

29.09.17

vidím otce jak před léty stál v kuchyni a říkal: zmenším svou slovní zásobu a vymažu ještě počkej. pocit, jako když je na zipu pokažený jezdec. jedna polovina mozku plánovala útěk, zatímco druhá tvrdila, že zemi opustí jen přes svou mrtvolu. vidím se dnes sedět v letadle do Portugalska a říkat: rozšířím svatební návštěvu o status azylanta. zatančím s klobouky neviditelnosti a obsadím knajpy falešnými licousy. celej život jsem poslouchal písňový texty a teď jsem chytrej jak biblickej badatel.

30.9.17

světlo utopie se vrhá podobno reflektorům, dva se žení. vloží rúmího řádky do plastovejch flašek, hodí je přímo do vln. snad je někdo najde, kdo se jich dokáže pevně držet. adekvátní by bylo: báseň si stěžuje světu, že nenaplňuje jeho očekávání. pohled přes skály jako vzducholodě, záchranné komando pro lidské konfety, rozhozené kolem nafukovacích člunů. nebe nad tím jak oční důlek, moře jako vnitřní krvácení. adekvátní by bylo: svět ztratí kormidlo a báseň s ním.

1.10.17

zweig si v petropoli zoufal a nemrznul. feuchtwanger se protahoval na plážovým lehátku v zlátnoucích tichomořských odpolednech, sledoval nějakej cloud. v portugalsku se vyvrací nálada jak lampiony v nějaký mešitě. dovolená jako vysoký svátky, jako zákaz mluvit až do večera o politice nebo o práci. voda z bazénu jako další vrstva kachliček, přes který migruje tukan z umělý hmoty s trikolórou a visutou hlavou. květy pnoucí se po okrajích obrazů jako fezy. rád bych je blížej popsal, ale každý slovo odbrousí další mikrovrstvy barvy. takže všichni skončíme jak černobílý fotky.

2.10.17

aby se mohl koukat stranou, musí trpasličí maki otáčet hlavu, jeho oči jsou těžší než jeho mozek. upřímný by bylo: máme toho spoustu společnýho, ztuhlej pohled a pohyblivej krk. takže zapálíme oheň na majáku, spustíme padací mosty a vpustíme maury do al-gharbu. historické protahovací cvičení, lyrická jóga, pozdrav slunce. během modrý hodiny mraky svítí jako hory obrácený naruby. ta myšlenka, že by bylo možný odejít z tohoto světa přes jeden z těch rozžhavenejch průsmyků. a nemít žádnej ánunk o tom, co se pak stane.

3.10.17

jestli to zůstane u slov, jestli posedíme u fjordů bez pláče, jestli vystojíme frontu na špaldu, žito, chiu, jestli pojedem k mořím bez toho, že plánujem vlastní útěk, jestli projdeme zpívajíce přes bukový lesy, buchenwaldy, jestli vyhodíme prázdný flašky do kontejnerů, a ne na benzinkách, jestli nás nakonec uvězní bezpečnostní ploty evropy, jestli nás jednou zradí přítelkyně, jestli se znovu z beznaděje naučíme modlit, jestli dějiny zůstanou naším největším zraněním, se ještě uvidí, vše se uvidí.

Přeložili David Voda a Sabine Eschgfällerová.

Foto Petr Palarčík

Max Czollek (* 1987), vítěz letošní básnické Ceny Václava Buriana, je členem berlínského básnického kolektivu G13 a německým kurátorem básnického projektu Babelsprech. Jeho první kniha non-fiction Desintegriert Euch! vyšla v roce 2018. Básnické sbírky Druckkammern (2012), Jubeljahre (2015) a Grenzwerte (2019) publikovalo nakladatelství Verlagshaus Berlin.