Michal Šmarda se nakonec rozhodl celkem správně, e odmítl dále trvat na svém vstupu do Babišovy vlády. Oddálil se tak stav, který patrně ještě nenastal nikde na světě, e by kvůli (ne)ministru kultury padla celá vláda. Dovolím si ještě se zamyslet nad zásadní otázkou, zda v této vleklé cause byla, či nebyla porušována Ústava ČR. Porušil ji prezident M. Zeman skutečně svým předlouhým otálením s jmenováním výše zmíněného M. Šmardy? Zatímco řada politiků a novinářů má ve věci jasno a v Zemanovu postupu vidí donebevolající ústavně-právní delikt, já si tím jist opravdu stoprocentně nejsem. Paklie se začteme do naší normy norem důkladně, zjistíme, e Ústava přiznává nezadatelné právo jmenovat ministry prezidentovi republiky, jen ovšem nemůe nikoho za ministra jmenovat bez návrhu předsedy vlády, to je ostatně plně v souladu s osvědčenou liberálně demokratickou teorií brzd a rovnovah.
Dále nutno dodat, e podle naší Ústavy premiérovo navrhovací oprávnění není a ani být v demokracii nemůe silnější ne prezidentovo právo jmenovací. Můeme se na prezidenta mračit za jeho dlouhotrvající prodlévání, které není, i dle většiny ústavních právníků, souladné v ústavou. Lidověji řečeno – M. Zeman si měl se svými kroky pospíšit. Nicméně stěejní otázka, zda prezident má, či nemá povinnost podepsat kadého kandidáta navreného premiérem, není černobílá. Nota bene ji prezident Václav Havel správně říkal, e prezident není automatický stroj na podpisy. Odhlédneme-li od osoby dnešního prezidenta, ústavně-právní precedens, e by prezident musel premiérovi schválit kadého kandidáta, je nutno pokládat za hloupý a nebezpečný. Bojovali by dnešní zastánci za tuto povinnost, kdyby stávající premiér chtěl ministrem kultury jmenovat například Moniku Babišovou nebo Ringo Čecha? Neobjevili by čeští právní teoretikové z čista jasna jinou argumentaci? Selským rozumem posouzeno: pokud bychom udělali z prezidenta automat na podpisy, zavařili bychom si do budoucna na pěknou polízanici.
Mnozí komentátoři si neuvědomují, e dnešní krize je zapříčiněna také tím, e byla ukvapeně zavedena tzv. přímá volba prezidenta. Odjakiva platí, e přímo zvolená hlava státu má silnější mandát a od toho se odvíjející vyšší kompetence. Český ústavodárce ovšem selhal, vytvořil přímo zvoleného prezidenta s relativně malými kompetencemi. Většina ústavních právníků před tím varovala. Ovšem počátkem tohoto desetiletí, kdy citovaný kulatý čtverec vznikl, neexistovala ádná Greta, která by přijela po Vltavě a řekla poslancům a senátorům: poslouchejte (právní) vědce!
Fakt, e se přímo zvolený prezident s miliony hlasy v zádech snaí Ústavu vykládat rozšiřujícím způsobem ve vztahu ke svým pravomocím, je jen logickým důsledek popsaného stavu. Samozřejmě pár naivů si myslí, e kdyby na Hradě seděl nějaký méně výrazný politik, k tomuto extenzivnímu výkladu by tolik nedocházelo. Problém však tkví v tom, e přímé volby vyhrávají zpravidla silné osobnosti. Nezbývá ne na závěr navrhnout našim ústavodárcům důrazným hlasem: Vraťme se k nepřímé volbě prezidenta!
Petr Kolman, Brno, autor je právník.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.