Petr Kolman

Zpátky k nepřímé volbě?

Michal Šmarda se nakonec rozhodl celkem správně, že odmítl dále trvat na svém vstupu do Babišovy vlády. Oddálil se tak stav, který patrně ještě nenastal nikde na světě, že by kvůli (ne)ministru kultury padla celá vláda. Dovolím si ještě se zamyslet nad zásadní otázkou, zda v této vleklé cause byla, či nebyla porušována Ústava ČR. Porušil ji prezident M. Zeman skutečně svým předlouhým „otálením“ s jmenováním výše zmíněného M. Šmardy? Zatímco řada politiků a novinářů má ve věci jasno a v Zemanovu postupu vidí donebevolající ústavně-právní delikt, já si tím jist opravdu stoprocentně nejsem. Pakliže se začteme do naší „normy norem“ důkladně, zjistíme, že Ústava přiznává nezadatelné právo jmenovat ministry prezidentovi republiky, jenž ovšem nemůže nikoho za ministra jmenovat bez návrhu předsedy vlády, to je ostatně plně v souladu s osvědčenou liberálně demokratickou teorií brzd a rovnovah.

Dále nutno dodat, že podle naší Ústavy premiérovo navrhovací oprávnění není a ani být v demokracii nemůže silnější než prezidentovo právo jmenovací. Můžeme se na prezidenta mračit za jeho dlouhotrvající prodlévání, které není, i dle většiny ústavních právníků, souladné v ústavou. Lidověji řečeno – M. Zeman si měl se svými kroky pospíšit. Nicméně stěžejní otázka, zda prezident má, či nemá povinnost podepsat každého kandidáta navrženého premiérem, není černobílá. Nota bene již prezident Václav Havel správně říkal, že prezident není automatický stroj na podpisy. Odhlédneme-li od osoby dnešního prezidenta, ústavně-právní precedens, že by prezident musel premiérovi schválit každého kandidáta, je nutno pokládat za hloupý a nebezpečný. Bojovali by dnešní zastánci za tuto povinnost, kdyby stávající premiér chtěl ministrem kultury jmenovat například Moniku Babišovou nebo Ringo Čecha? Neobjevili by čeští právní teoretikové z čista jasna jinou argumentaci? Selským rozumem posouzeno: pokud bychom udělali z prezidenta automat na podpisy, zavařili bychom si do budoucna na pěknou polízanici.

Mnozí komentátoři si neuvědomují, že dnešní „krize“ je zapříčiněna také tím, že byla ukvapeně zavedena tzv. přímá volba prezidenta. Odjakživa platí, že přímo zvolená hlava státu má silnější mandát a od toho se odvíjející vyšší kompetence. Český ústavodárce ovšem selhal, vytvořil přímo zvoleného prezidenta s relativně malými kompetencemi. Většina ústavních právníků před tím varovala. Ovšem počátkem tohoto desetiletí, kdy citovaný kulatý čtverec vznikl, neexistovala žádná „Greta“, která by přijela po Vltavě a řekla poslancům a senátorům: poslouchejte (právní) vědce!

Fakt, že se přímo zvolený prezident s miliony hlasy v zádech snaží Ústavu vykládat rozšiřujícím způsobem ve vztahu ke svým pravomocím, je jen logickým důsledek popsaného stavu. Samozřejmě pár naivů si myslí, že kdyby na Hradě seděl nějaký méně výrazný politik, k tomuto extenzivnímu výkladu by tolik nedocházelo. Problém však tkví v tom, že přímé volby vyhrávají zpravidla silné osobnosti. Nezbývá než na závěr navrhnout našim ústavodárcům důrazným hlasem: Vraťme se k nepřímé volbě prezidenta!

Petr Kolman, Brno, autor je právník.

Obsah Listů 5/2019
Archiv Listů
Autoři Listů

Petr Kolman

Zpátky k nepřímé volbě?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu