Tomáš Tichák

Několik poznámek

Pokud se před patnácti lety politický komentátor ocitl v tvůrčí krizi, mohl si vyhledat pár méně známých obskurních internetových adres, které pak jeho psaní dodaly výchozí dynamiku. Těžko říci, zda je výhoda, že dnes už není třeba nořit se do černých hlubin, když podobně drásavá inspirace tryská ze zdrojů takříkajíc mainstreamových, anebo dokonce z úst ústavních činitelů. * Příklady poskytuje pravidelně náš pan prezident. Třeba když na květnovém Žofínském fóru přirovnal sdílenou suverenitu EU k Brežněvově doktríně: zatímco Leonid Iljič k nám poslal okupační tanky, Brusel k nám chtěl poslat migranty. Komentátorovi by se hned chtělo dodat, že moudrá hlava státu opomněla doplnit do trojice amerického brouka. * Pak (komentátor) ale otevře deník (ne)patřící předsedovi vlády a hle, fejeton Mnislava Zeleného, řečeného Atapana: Ráno mě čeká vyhledávání a ničení imigrantů, kteří zaplevelili náš prostor před více než deseti lety. Chytře a rafinovaně využili, že v Evropě nehlídáme hranice a nekontrolujeme nežádoucí migrační lavinové vlny... Každé ráno jsme jich, žlutavých slimáků, s manželkou pochytali i pět tisíc! Byli nenažraní. Přišli sem údajně z jižních krajin, aby nás vyžrali: listí, trávu, zeleninu, ovoce... Na druhý den jsem letos poprvé na ně vyrazil ještě za ranní rosy se sekerou, s kterou jsem je poslední roky likvidoval po tisících... Vetřelci, kteří nám vše žrali, jsou pryč. Zvítězili jsme! Vše je opět na svém správném místě... Náš hlemýžď je tu zase doma a svým pánem. Na závěr pro obzvlášť natvrdlého čtenáře: Byl to nádherný alegorický víkend. – Ano, viselo to ve vzduchu. A opravdu to nenapsal Arijský boj * Rozčilení ovšem není dobrý program ani pro publicistický útvar, chtělo by to i něco pozitivního. V první fázi pomůže přepnout do režimu jemné ironie, třeba: Odvážný Jánošík v čele naší země nejenže bohatým bere – i když pro sebe – a chudým dává – ne ze svého, ale to přece není podstatné –, před prázdninami navíc chrabře zabránil uchvácení čela Unie spitzenkandidáty. Už ta zlověstná předpona! Českému uchu připomíná německého špice, kteréžto rasy předchůdcem je dle Wikipedie pes rašelinný (canis familiaris palustris Ruthimeyer). Podobně statečně nás ten pašák ubránil i před invazí syrských sirotků. Můžeme na něj být hrdi. Zbývá už jen doufat, že si s ním ještě i o Vánocích zapějeme Tri dni ma naháňali, ešte ma nedostali. * Teď když jsme pozitivně naladěni, můžeme se uklidnit a rozhlédnout. Zjistíme, že se kolem nás začínají objevovat mladí lidé, nezatížení minulostí, kteří hodlají něco dělat pro svou budoucnost. A kteří se jen tak nerozčílí. Tatínku, proč dědeček kleje? Příliš toho pamatuje.(Jaroslav Hutka: Proč, proč)

Tomáš Tichák

Obsah Listů 4/2019
Archiv Listů
Autoři Listů

Tomáš Tichák

Několik poznámek

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu