Spojení zvaovaného návrhu na zavedení sektorové bankovní s rostoucím rodičovským příspěvkem a s počtem pracovníků přicházejících k nám z Ukrajiny v červnovém článku Ladislava Minčiče Jak roztočit osudovou spirálu (MfDnes 10. 6.) mi připomnělo divadelní hru Paula Zindela Vliv gama paprsků na měsíčky zahradní. Před desítkami let ji uvedlo Divadlo Jiřího Myrona a Paul Newman podle ní natočil v roce 1972 stejnojmenný film. Ostatně proč nespojovat cokoli, ze školy si ještě mnozí pamatujeme, e podle jednoho ze zákonů dialektiky všechno souvisí se vším. A přehlédněme, e jeden ze satiriků logicky namítl, zda v takovém případě nic nesouvisí s ničím. Autorovi u daně s progresívními prvky vadilo, e šikovnější a šetrnější člověk nebo firma, zkrátka bohatší subjekt, musí povinně odvádět větší díl příjmu nebo majetku ne ten, kdo je méně pilný, méně efektivní, méně úspěšný. Ze sociologického hlediska není rozhodující, jak je která daň vysoká nebo progresivní, hlavní je, aby alespoň zčásti vyrovnávala stále se prohlubující sociální diferenciaci a nedocházelo tak k sociálnímu napětí a k revolucím, které vrhnou zemi i desítky let zpátky. Řada zemí měla nebo má, včetně Spojených států a u nás za Klausovy vlády, u právnických a fyzických osob progresivní daň, a jen těko se prokazuje, e by podvazovala ekonomický rozvoj.
Pro občany je rozhodující Minčičův výraz šetrnější člověk. O Češích bylo známo, a my jsme si toho váili, e jsou spořivý národ. Rádo se vzpomíná hlavně na kampeličky. Kdy se autor vrací připomínkou sociálního inenýrství k minulému reimu, nelze si nevzpomenout, e i při skryté inflaci se spoření vyplatilo. Občan měl monost volby ukládat své peníze na dvouprocentní úrok a u termínovaných účtů na tří- a čtyřprocentní, případně spořit za tzv. výherní vkladní kníku s potenciální výhrou 20, 100 a 250 procent. Nyní mají lidé (nejen) pocit, e banky jsou jen jakýmisi úschovnami jejich peněz, úroky a na výjimky většinou nekryjí ani inflaci. A tak docházejí k poznání, e pouze pomáhají bankám k vysokým ziskům. Pokud tedy autor onoho článku nechce roztočit osudovou spirálu, nebylo by dobré ani udolat českého střádala.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.