Martin Burian

So long, podivní Evropané

Pod tímto titulem vyšel 22. července v rakouském deníku Kurier článek Konrada Kramara, který se věnuje vztahu Angličanů k Evropě, zvláště pak k Německu. V souvislosti s nástupem nového britského premiéra Borise Johnsona se článek věnuje jen tomu, co Angličany od Evropy odděluje, chcete-li odpuzuje. V úvodu vzpomíná na nadšení jinak většinou morousovitého Winstona Churchilla pro sjednocenou Evropu. Ten krátce po druhé světové válce navrhoval vytvoření Spojených států evropských. Svoji zemi viděl pouze v roli přítele a mecenáše. Anglie podle něj k Evropě náleží, ale ne jako její část. Poválečnou atmosféru popisuje autor takto: Po druhé světové válce hledali britští politici partnery raději ve Spojených státech než v Evropě. Bylo nutné vyhrát dvě světové války a ubránit demokracii proti šíleným autoritářským ideologiím, které přišly od Němců. Proč se tedy s touto Evropou sbližovat?

Konrad Kramar tvrdí, že v tomto odmítavém postoji byli britští pováleční politici jednotní. Bez velkého zájmu pozorovali váhavé kroky k evropskému sjednocení. Na jednání posílali druhořadé politiky, kteří posléze hlásili do Londýna, že Evropané se beztak nikdy nesjednotí. Ani hospodářský vývoj v polovině 50. let nepřispěl k uklidnění situace. Zatím co se na ostrově ještě rozdávaly potravinové lístky, Němci si jezdili v VW broucích na dovolenou na Jadran. „Kdo vlastně tuto válku vyhrál?“ ptali se mnozí Angličané. Pro mnoho Britů měl vstup Anglie do Evropské unie i po mnoha letech od konce války pachuť porážky.

V další části článku s podtitulkem Všude zlí nacisté popisuje autor situaci v zábavním průmyslu. Nejen legendární Monty Pythonové se často věnují zesměšňování Němců. Velké roztrpčení zaznělo po návštěvě Anglie z úst bývalého ministra vnitra Joschky Fischera: „Pokud se ještě dnes chcete naučit, jak funguje prušácký bojový pochod (Stechschritt), musíte konzumovat britskou televizi. Pokud by moje děti tento pohled na Německo v britských mediích zaznamenaly, byl by to obraz, jaký v životě neviděly.“ Kramar, autor několika historických knih a od roku 1999 zahraniční redaktor deníku Kurier, věnuje ve svém příspěvku dosti prostoru železné dámě Margaret Thatcherové. Se svými skeptickými názory vůči EU a Německu se netajila. Pronesla mimo jiné i toto: „Každé neštěstí, které Velká Británie ve 20. století zažila, přišlo z Evropy.“ Do poslední chvíle se snažila znemožnit sjednocení Německa. Tvrdila, že německý nacionalismus není mrtev. Společnou měnu euro označila za komplot Němců směřující k pohlcení Evropy, srovnatelný s úmysly Adolfa Hitlera. Nelichotivých přezdívek pro Němce jako například Hunnové či hlávky zelí mají Angličané na skladě dostatek. Přezdívky, které britský bulvár bez obalu běžně používá. Na závěr svého neradostného článku autor konstatuje, že šíření protiněmeckých nálad s nadsazeným využíváním válečné terminologie proniklo nejen do komentování fotbalových zápasů, ale i do reklamy.

Martin Burian

Obsah Listů 4/2019
Archiv Listů
Autoři Listů

Martin Burian

So long, podivní Evropané

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu