Jana Červenková

Třicet let obnoveného PEN klubu

České centrum Mezinárodního PEN klubu vzpomínalo v minulých dnech na třicáté výročí svého obnovení, znovuuvedení do života. PEN klub v roce 1921 založil v Londýně John Gathworthy jako nepolitickou organizaci spisovatelů a společenskou platformu pro přijímaní návštěv zahraničních kolegů. Záhy začala vznikat centra další, s českým přichází Karel Čapek v roce 1925. V chartě PENu byla myšlenka vzájemného porozumění, proti nenávisti, za svobodu slova. To vše se uplatnilo při solidaritě ve třicátých a dalších letech. Činnost PEN klubu byla v Československu třikrát pozastavena, jako mezinárodní spolek však nemohl být zakázán. V 60. letech dochází načas k obnovení, jsou přijati noví členové: Havel, Klíma, Škvorecký, Tatarka, Goldstücker, Šiktanc... Záhy následuje další zmrazení, až do léta 1989, kdy je v době politického tání v Sovětském svazu u nás zájem na obnovení činnosti PENu jak z oficiálních míst, která si ho chtěla osedlat, tak z kruhu disentu. Naše exilové centrum existovalo v zahraničí a pro českou a slovenskou zakázanou literaturu udělalo neuvěřitelný kus práce. I z centra Mezinárodního, z jeho Výboru pro vězněné spisovatele, sem několikrát do roka přicházela pomoc pronásledovaným literátům, kterou z Holandska přivážela Miep Diekmannová (1925–2017), autorka u nás vydávaných oblíbených knížek pro mládež a konspiračně zkušená válečná odbojářka; Ivanu Klímovi například posílala peníze pro disidenty přes prostředníka. Navenek se stýkala spíš s autory oficiálními, vydala dobrou knížku stranické funkcionářky Věry Adlové, což jí tu zajistilo žádoucí postavení, třebaže byla na hranicích vyšetřována a přijímána s nedůvěrou. Na pražském Mezinárodním kongresu v Praze byla po revoluci slavnostně představena prezidentu Havlovi.

V létě 1989 se ve věci obnovení činnosti PEN klubu sešlo po bytech několik tajných schůzek. Nejvýznamnější byla ta 3. srpna ve vile dosavadního předsedy Jiřího Muchy. StB byla o akci informována, mezi členy byli i její lidé. Proto na to odpoledne předvolala k výslechu Václava Havla a Milana Jungmanna, v Brně Jana Trefulku a v Bratislavě si „pojistila“ Milana Šimečku. Zápis ze schůze je dojemným svědectvím toho, jak se spisovatelé snaží orientovat v nové pozici „nezakázaných“, ale přesto nežádoucích a ohrožených. Je rozšířen výbor časem zredukovaný a přijati noví členové. Nakonec za potlesku přichází právě propuštěný Václav Havel; zahajuje vlastní práci PEN klubu – návrhem na protest proti fatvě nad Salmonem Rushdiem a žádostí o milost právě vězněným kolegům. To byl začátek obnovené činnosti našeho PENu.

Jana Červenková

Obsah Listů 4/2019
Archiv Listů
Autoři Listů

Jana Červenková

Třicet let obnoveného PEN klubu

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu