Jazyk
Nevím, jestli je to náhoda. Poprvé to člověk chápe jako vtip. Podruhé si řekne, asi to bude nějaký specificky prodavačský vtip. Potřetí u v tom vidí nějakou zvláštní pravidelnost. Nyní u jsem po několika desítkách osobních zkušeností přesvědčený, e se mimo mou sociální bublinu, jak se dnes říká lidem, s nimi člověk přijde do styku, šíří tendence neskloňovat českou měnu. Take to bude čtyřicet dva koruny. Sedmnáct koruny. Sto osmdesát šest koruny, prosím. Pokud se to někomu ze čtenářů těchto slov také stalo či pokud někdo tento zvláštní jev sám pouívá, nechť se mi ozve. Ovlivněn dovolenkovým čtením detektivní literatury, rozhodl jsem se postupovat jazykově-kriminalisticky, abych se pokusil najít odpověď na otázku: proč? Jinými slovy, pachatele známe, ale jaký měli motiv?
Čeština je jazyk závislý na skloňování, snad dokonce deklinací posedlý. Jakkoli jí nevadí různé výjimky, v otázkách skloňování je nekompromisní. Pravidelně nesklonná jsou např. enská jména končící na souhlásku jako Ester či Dagmar. Byli jsme včera na večírku s Dagmar, ale občas také s Dagmarou, protoe Dagmara se lépe skloňuje. O velké většině Dagmar se stejně mluví jako o Dášách, Dájách, Dádách. Esterka je velmi často zdrobnělá a jsem přesvědčený o tom, e se tak děje především díky tomu, e je sklonná. Jedné havířovské Miriam se prý říkalo Mirmena. I o psech jako Jessie, Betty atd. se nezřídka mluví jako o Desinách a Betynách. Proč tedy ta opačná tendence? Tři sta osmdesát koruny
Napadlo mě prověřit si původ pachatelů. Hotentotština přeci slova neohýbá, a to ani ta pravá africká hotentotština (jinak té khoe-khoe nebo namaština), která je jedním z oficiálních jazyků v Namibii, ani ta naše česká, která se řídí mottem: proč my něco dělat s podstatné jméno nebo sloveso, kdy tomu všichni stejně bez problém rozumět? U manikéra, na jeho salónu stojí ne poškozený Váš nehet, by člověka nesklonné koruny nepřekvapily. Pak se mi to stalo znovu. Hornbach, postřik proti mšicím, dvě stě třicet devět koruny. Okamitě reaguji: Mohu se směle zeptat, odkud pocházíte? Provádím takový malý jazykový průzkum Paní je původem z Vyškova. Můe se tedy jednat o tendenci čistě moravskou? V tisku jsem objevil jeden doklad, který můe být tiskovou chybou, ale i důkazem: Minulý týden jsem byl kupovat vejce a jedno mě vyšlo na pět koruny. Kdy to manelka zjistila, hned mi přikázala spravit plot na zahradě, abychom mohli postavit kurník a začít chovat slepice, vylíčil Pavel Mráček Regionálnímu týdeníku dne 7. března 2012. Jiné doklady ale pocházejí z Čech: Průměrná výše nároku na podporu v nezaměstnanosti byla pět tisíc dvacet šest koruny, poznamenal Jan Dudek (Deníky Bohemia, 13. června 2008). Ji v článku o plzeňském prazdroji v MF Dnes dne 19. června 1996 se psalo, e o sedm koruny méně za něj zaplatí zákazník v Kmartu.
Přesto mě tato linka vyšetřování přivedla na první teorii. V Praze ve Štěpánské ulici mě zaujalo systematické pouívání podstatných jmen místo přídavných: smaené ryba kousky, smaené nudle s kachna masem atd. Napadlo mě toti, e to mohlbýt překlad z angličtiny – duckmeat (doslova kachna maso), fishpieces (ryba kousky). Angličtina je jazyk neohebný a má v dnešní době největší vliv v podstatě na všechny ivé jazyky. Tuto skutečnost lze zkombinovat s faktem, e skloňování českých podstatných jmen po číslovkách je jedno z nejkomplikovanějších: 1 koruna (1. pád jednotného čísla), 2, 3, 4 koruny (1. pád mnoného čísla), 5 a více korun (2. pád mnoného čísla), ale např. jedné koruně (3. pád jednotného čísla), dvěma, třem, čtyřem, ale i pěti, šesti korunám (3. pád mnoného čísla). Tendence tento systém zjednodušit je pochopitelná. 2 crowns, 350 crowns, 22 crowns. Prosté a pravděpodobné.
Po diskusi s externími konzultanty se objevila zajímavá alternativní teorie: Co kdy u jsou Češi tak bohatí, e náš jazyk začíná vnímat koruny jako podstatné jméno látkové, tedy nepočitatelné? V takovém případě by slovo koruny bylo ve 2. pádě, tedy čtrnáct čeho? Čtrnáct koruny jako litr mléka. Můeme se tedy brzy dočkat toho, e budeme koruny počítat na kilogramy?
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.