Alena Wagnerová

Milion chvilek a jedna moje k tomu

„Ale ta ,lepší polovina českého lidu‘ byla vzorně lidská, humorná a laskavá, a vrátila mi chuť tady žít, která klesla od smrti Václava Havla. Vrátili jsme se vyčerpaní, ale asi to bude mezník pro nás, cítit, že nejsme obklopení ,jenom‘ voliči pana Zemana a Babiše a lhostejností k dobru,“ napsal mi švýcarský přítel žijící se svou českou ženou na Šumavě po svém zážitku na Letné. A moje mladá příbuzná studující v Kostnici práva nelenila a vydala se do Prahy vlakem. I pro ni to byl velký zážitek sounáležitosti více než čtvrt milionu lidí, slušnosti a ohleduplnosti, s níž například na výzvu pořadatelů uvolnili cestu těm, kteří spěchali po konci demonstrace na vlak. A stejně tak mi před několika dny nadšeně, už měsíc po tom zážitku, referovala pražská neteř. A já jsem si přitom vzpomněla, jak jsme v srpnu 1968 stáli na Václavském náměstí, každý sám za sebe, a zároveň všichni spolu, a protestovali proti ruským tankům. Dodnes si ten zážitek nosím v sobě. Doufám, že to bude platit i pro ty, kteří byli na Letné. V české společnosti se v každém případě stalo něco, s čím bude muset současná politika, a především mocenský tandem Babiš-Zeman počítat, i když se budou snažit to nedávat najevo, bagatelizovat a ignorovat. Otázka je jak dlouho. Z rezignace a lhostejnosti tzv. druhé normalizace se v každém případě začala probouzet aktivní občanská společnost. Na Slovensku se, mimochodem a jak se zdá udržitelně, probudila už skoro před půl rokem, ale za cenu ztráty dvou mladých nadějných lidských životů. Slováci v každém případě zvolením občanské aktivistky Zuzany Čaputové prezidentkou ukázali, že to se svou zemí jako spravedlivým, právním, demokratickým státem myslí vážně. Stane se to probuzení občanské společnosti udržitelným faktem i u nás?

Nejde o to množství lidí, kteří se tu z celé republiky na Letné sešli. Bylo jen vyvrcholením řady předcházejících demonstrací, při nichž lidí neustále přibývalo, aby de facto manifestovali za demokracii a právní stát, i když ve formě požadavku odstoupení ministerského předsedy, koncentrací politické, hospodářské a mediální moci de facto oligarchy, Andreje Babiše, protože není právně ani morálně akceptovatelné, aby trestně stíhaný člověk byl ministerským předsedou země. A vlna demonstrací se rozšířila i na regiony, což lze chápat jako výrazný úspěch Milionu chvilek pro demokracii.

Budeme-li ale uvažovat o tom, jak se bude probuzení české občanské společnosti dál vyvíjet, neměli bychom přehlédnout ten jiný hlas, jiný jazyk, který na Letné, ale už i předtím především v projevech Mikuláše Mináře a Benjamina Rolla zazněl. Kritika současné situace a základní požadavky byly vyjádřeny bez tvrdých a zlých slov, bez agresivity, jak je to dnes obvyklé nejen v sociálních mediích. Dokonce s respektem pro ministerského předsedu, který byl zvolen ve volbách, jak to odpovídá právnímu řádu. Byla to dnes v politice neobvyklá laskavost, která z jejich projevů přímo vyzařovala. Přívětivá nálada demonstrací, „pokojný tón, který nás spojuje“ neušly při návštěvě Prahy ani Zuzaně Čaputové.

Hnutí Milion chvilek za demokracii se definuje jako hlídací pes demokracie, což by mohlo vyvolávat představu vyceněných zubů. Ale tento pes, jak to lze vyčíst z prohlášení Mikuláše Mináře ke stému výročí republiky, demokracii brání nerozlučnou triádou laskavosti, kritického myšlení a odvahy, dodala bych, občanské.

Jiný tón a způsob vyjadřování signalizuje vždycky nová společenská a politická hnutí. A to je vlastní i Milionu chvilek pro demokracii. O slovo se tu hlásí mladá generace a podobnou řeč slyším i z friday for future. Zdá se mi, že onen dosavadní „tekutý hněv“ nad stavem světa nachází svou formu v aktivní občanské společnosti vytvářející veřejný prostor kontroly, ale i podpory politické moci, jestliže plní to základní, k čemu ji zavazuje demokracie: starost o obecné blaho.

Alena Wagnerová

Obsah Listů 4/2019
Archiv Listů
Autoři Listů

Alena Wagnerová

Milion chvilek a jedna moje k tomu

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu