Srpen 1969: Češi proti Čechům

Byli jsme odvezeni do Bartolomějské ulice, kde jsme museli odevzdat své osobní věci a kde byly zaznamenány naše nacionálie. V průběhu půldruhahodinového čekání nám příslušníci Veřejné bezpečnosti nadávali do povalečů, kurev, že rozbíjíme výklady a hovno děláme. Poté mne uchopili dva příslušníci Veřejné bezpečnosti, jeden mi nasunul na pravé zápěstí předváděcí řetízek a se zjevnou rozkoší jej utáhl tak, že jsem měl v pravé ruce podobný pocit, jako když někdo násilně přehušťuje kopací míč. Potom otočil čelistmi řetízku tak, že jsem měl pravou ruku zkroucenou za zády; aby byla bolest v ní jen trochu snesitelná, musel jsem se hluboko předklonit. V této poloze jsem byl donucen k běhu se schodů. Příslušník po mé pravé straně mne ovládal řetízkem ve své levé ruce a pravou rukou mne po celou dobu mlátil do nosu a do pravé tváře. Asi v polovině cesty řetízek ještě přitáhl, takže když jsem se dostal do autobusu, který nás odvezl na Pankrác, měl jsem ruku jako v ohni a na pravém zápěstí dvě krvavé skvrny.

Po příjezdu na Pankrác jsme byli nuceni probíhat uličkou příslušníků, kteří nás bili obušky.

Cela, do které jsme byli přiděleni, je projektována pro dva lidi; její půdorys je 2x4 m, výška 3 m. Byla v ní tři lůžka bez jakýchkoli přikrývek, sedací záchod a umyvadlo bez odtoku. Nejdříve jsme v ní byli tři, ale v době mezi 20. hodinou (21. 8.) a 02. hodinou (22. 8.) přibylo do cely postupně dalších 8 lidí, takže nás bylo celkem 11.

Od 13. hodiny, kdy jsme přijeli na Pankrác, jsme slyšeli z chodby v pravidelných intervalech dupání, nepříčetné nadávky, rány obušky a výkřiky bolesti. V naší cele měli 4 lidé viditelné znaky fyzického násilí. Josef, 59letý (za války byl 2 roky v koncentračním táboře), měl na rameni na zádech 3 stopy po ranách obuškem. Alois měl úplně roztržený pravý rukáv košile a krvácející tržnou ránu na noze. Nejhůře vypadali dva mladiství, Václav a Jiří. Záda měli napuchlá a tmavá od mnoha protáhlých ran po obušcích. Jeden z nich měl na zádech tržnou ránu, jako když se zatrhne látka o hřebík.

Dne 22. 8. jsme museli poklusem do jiné cely o patro výše. Byli jsme přitom opět poháněni ranami obušků. Cela byla stejně veliká, ale byla bez umyvadla. Otvorem ve dveřích jsme viděli do přízemí, kde příslušníci Veřejné bezpečnosti „stříhali“ máničky. Obušky je vyhnali z cel, uchopili konce vlasů, které odřezávali velkým kuchyňským nožem.

23. 8. byli první z nás předvedeni k výslechu. Ke mně se při výslechu chovali slušně. Když jsem se ptal na důvod svého zatčení, prohlásili, že jsem se zúčastnil nedovolené demonstrace na Václavském náměstí.

V neděli 24. 8. jsme dostali jedno jádrové mýdlo, toaletní papír a 5 ručníků; umývat jsme se však neměli v čem. Měli jsme první, dvacetiminutovou vycházku, na niž jsme byli opět hnáni poklusem.

25. 8. nás vykoupali a mohli jsme se oholit; zřejmě hlavně proto, že téhož dne nás odvedli k fotografování (s číslem pro trestance). Sejmuli nám otisky prstů a vyplnili s námi identifikační kartu.

Dne 26. 8. jsme dostali 11 dek, konev na vodu k pití, smetáček a lopatku. Toho dne jsme vyplňovali lístky se zprávou zaměstnavateli a rodičům o našem zadržení. Moji rodiče dostali tento lístek poštou až 3. 9.

Tento první týden byl nejhorší. 11 lidí přebývalo celý týden na cca 7,7 m2 plochy, připadalo na ně celkem 23 m3 vzduchu. Zadržovali jsme násilně stolici, aby bylo v cele aspoň trochu dýchatelné ovzduší. Spávali jsme tak, že vždy dva a dva byli na posteli, zbývajících 5 leželo na zemi. Někdy nám nechávali světlo po celou noc. Čtyři dny (22.–26. 8.) jsme byli bez jediné deky, spali jsme na holé podlaze v oděvu, který jsme měli na sobě při zadržení. Umýt se nebylo kde. Čtyři dny (22. 8.–26. 8.) jsme byli nuceni při velké žízni vložit es-šálek do záchodové mísy a spláchnout do něj vodu, abychom měli vodu k pití. Část z nás musela stát, aby si ostatní mohli sednout. Maso bylo za celý týden pouze jednou.

V počátečním období, tj. asi v době od 19. do 25. srpna 1969 byly skupinou orgánů Městské správy Veřejné bezpečnosti provedeny počáteční výslechy zadržených osob, přičemž situace byla taková, že výslechy byly prováděny na základě naprosto nedostačujících záznamů o okolnostech zadržení a o tom, z čeho je zadržený podezřelý.

Mjr. J. Studený.

Většina z mých 10 spoluzadržených byla uvězněna z podobných nebo ještě malichernějších důvodů než já: cesta na poštu, zastavil se, aby dal odpálit cigaretu jinému chodci, černá páska na kabátě, zavěšený fotoaparát atp. Čím pozdější byla doba zadržení, tím malichernější byly důvody a tím hůře se se zadrženými nakládalo.

My jsme přijeli mezi prvními, takže jsme byli transportováni v poměrném klidu. Lidé náhodně či zaviněně zadržení v pozdějších hodinách (Václav a Jiří) vyprávěli o tom, že všechny fáze transportu od místa zadržení až ke dveřím cely byly pro příslušníky příležitostí k bití a mlácení: při nastupování do antonů, při jízdě v antonech, cestě do vyšetřovny apod. Schody v Bartolomějské ulici byly souvislou uličkou příslušníků Veřejné bezpečnosti s pendreky; půldruhahodinový „apel“ na špičkách nohou, s rukama předpaženýma a opřenýma o stěnu pouze konečky prstů; výslech, cesta do autobusu, jízdy v autobusu, běh z autobusu na chodbu věznice a do cel. Hoši i dospělí muži byli mláceni přes hlavu, záda, do obličeje. Václav byl svědkem toho, jak jeden ze zadržených požádal po příjezdu na Pankrác o rozmluvu s náčelníkem. Byl surově zbit přímo na chodbě před zraky ostatních za výkřiků: „Tak ty chceš mluvit s náčelníkem?, tady máš náčelníka!, my ti ukážeme náčelníka!“ Byl odveden a celý týden jsme jej nespatřili.

Jeden ze zadržených se vrátil těsně před 21. 8. z ciziny; podle jeho sdělení z něj celý týden vytloukali přiznání, že ho kdosi v zahraničí navedl, že fotografoval podle tohoto návodu apod.

Vilém (17letý) byl zadržen téměř současně s námi, když na Václavském náměstí odpaloval neznámému chodci. Byl na Pankráci při prvním výslechu zbit a z obavy před dalším trýzněním podepsal protokol, v němž přiznává, že pokřikoval na příslušníky „gestapo“ a že byl zadržen v demonstrující skupině.

–

Zážitky z posledních tří týdnů mi jasně ukázaly, že již neplatí ujišťování, že za politické názory nemůže být u nás nikdo stíhán a že v naší společnosti nedochází a ani nemůže docházet k nezákonnostem.

Přestupku proti veřejnému pořádku se dopustí ten, kdo

§ 1 Kdo se po nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření

– účastní akce narušující veřejný pořádek, kdo k takové akci vyzývá nebo ji podporuje, kdo neuposlechne výzvy veřejného činitele k zachování veřejného pořádku nebo kdo k takovému neuposlechnutí jiného vybízí,

– kdo odpírá plnit povinnosti vyplývající z jeho služebního postavení nebo pracovního zařazení a ztěžuje tak úsilí o udržení veřejného pořádku či nerušeného chodu pracoviště nebo jiného k takovému naplnění povinností vybízí, bude potrestán, pokud nejde o trestný čin, pro přestupek odnětím svobody až do tří měsíců nebo peněžitým trestem až do 5000,- Kč nebo oběma těmito tresty.

§ 3 Pro řízení se užije přiměřeně předpisů trestního řádu s těmito odchylkami:

– přípravné řízení podle trestního řádu se nekoná; řízení před soudem se zahajuje na podkladě trestního oznámení orgánů SNB;

Samosoudce věc předběžně neprojednává a může ji vrátit k došetření toliko v případě, zjistí-li, že nepatří do jeho pravomoci;

Účast obhájce se připouští teprve v řízení před soudem;

Zadržení orgány SNB může trvat až tři týdny, je-li takové doby třeba k náležitému objasnění věci, zejména ke zjištění organizátorů akcí narušujících veřejný pořádek,

§ 7 Toto zákonné opatření nabývá účinnosti dnem vyhlášení a platí do 31. prosince 1969.

Svoboda v. r. (prezident)

Dr. Dubček v. r. (předseda Federálního shromáždění)

Ing. Černík v. r. (předseda vlády)

Část první Časová působnost zákonného opatření, Čl. 1. Zákonné opatření má přechodnou povahu a jeho ustanovení lze použít jen v době od jeho účinnosti, tj. od 22. srpna 1069, do 31. prosince 1969. Protože právní předpisy nepůsobí nazpět, lze hmotně právní ustanovení zákonného opatření (přestupek podle § 1, tresty podle § 2) použít jen na skutky, spáchané dne 22. srpna a později.

A. Hmotnoprávne problémy: 1/ Časová posobnosť hmotnoprávnych ustanovení zákonného opatrenia: Hmotnoprávne ustanovenia je možné použiť len na činy spáchané po účinnosti cit. Zák. opatrenia, to je spáchané odo dňa 22. 8. včítane.

Ačkoliv dopravní podnik hlavního města Prahy zajistil, aby hromadné dopravní prostředky vyjely zcela normálně, přesto asi 2/3 obyvatelstva v Praze šly do zaměstnání pěšky. Vozy elektrické dráhy jezdily téměř prázdné a řidiči zvláště autobusů jezdili s rozsvícenými světly. Na Praze 5 bylo zjištěno 22 řidičů, kteří dávali demonstrativní znamení světlem a klaksonem. Byly jim odebrány řidičské průkazy.

Postupem dopolední doby se vytvářely hloučky mladých lidí, které se rychle rozrůstaly zejména proto, že pracovníci z některých továren opustili svá pracoviště a pochodem směřovali do středu města, jako např. z n. p. Tesla Holešovice, Drutěva apod., kdy zaměstnanci vyšli ze závodů, provolávali hesla a snažili se dostat do centra města, zvláště na Václavské nám. Tímto postupem se několika tisícům lidí podařilo dostat se až do horní části Václavského náměstí.

K částečnému narušení veřejného pořádku došlo již dne 17. 8.1969 v dopoledních hodinách v Praze na Václavském náměstí…

Dne 21. 8. 1969 vznikla kritická situace již v poledních hodinách v prostoru horní části Václavského náměstí, kde se postupně soustředilo přibližně 15.000 osob a shromáždění nabylo charakteru protestní demonstrace. Bylo proto přistoupeno k vyklizení Václavského náměstí a jeho uzávěře pomocí nákladních aut a jednotek Československé lidové armády a Lidových milicí.

Další kritická situace vznikla kolem 19.30 hodin na náměstí Republiky, náměstí Míru a Tylově náměstí, kde se shromáždily davy o počtech 5–10.000 osob. Docházelo znovu ke stavbě barikád a napadání příslušníků. Situace se postupně vyhrocovala do té míry, že nebyl předpoklad obnovení pořádku jen pořádkovými jednotkami VB, zejména proto, že svým vybavením nebyly schopny zlikvidovat barikády postavené z tramvajových vozů apod.

K zvládnutí situace bylo rozhodnuto použít tankové jednotky ČSLA. Tanky byly nasazeny ve 3 kritických místech, a sice na náměstí Republiky, náměstí Míru a Tylově náměstí. Použitím této techniky se podařilo kolem 21.30 hodin obnovit ve všech těchto místech klid a pořádek. Nasazení tanků do těchto prostorů působilo především psychologicky a tímto rázným opatřením se předešlo otevřenému boji mezi demonstranty a jednotkami VB, ČSLA a LM, který hrozil vyústit v hromadné použití zbraní a tím ke krveprolití.

Obdobným způsobem jako v Praze bylo vyvoláno demonstrativní vystoupení mladých osob i dne 21. 8. po 11.00 hod. v Brně. Demonstrující dav se snažil proniknout především na náměstí Svobody. Po jeho prvém rozptýlení se znovu v přilehlých ulicích soustředil a snažil se vždy opět proniknout na náměstí. Proto byla použita vodní děla, zátarasové vozy s pískem a nasazeno 200 členů Lidových milicí a 100 příslušníků Československé lidové armády. V těchto okamžicích se podílelo na demonstraci cca 15.000 osob. Postupně se situace opakovala i na jiných místech. Pořádkové jednotky byly napadány kameny, železnými tyčemi a jinými prostředky i prázdnými lahvemi, které si později útočníci naplnili hořlavinou a používali proti zakročujícím jednotkám. Postupně byly na různých místech budovány barikády a zapalována auta příslušníků VB. K likvidaci aktivního odporu výtržníků musely být nasazeny všechny pořádkové síly nacházející se v Brně a později ještě přisunuty posily: VB z okolních okresů a další příslušníci Československé lidové armády. K likvidaci barikád byly nasazeny vyprošťovací tanky s radlicemi. Toho dne byl aktivní odpor výtržníků zdolán až kolem 21.30 hodin.

Vladimír KRUBA (narozen 12. 7. 1950, zemřel 20. 8. 1969) Příčina smrti: zakrvácení dutiny hrudní v souvislosti s průstřelem obou plic a srdce.

Bohumil SIŘÍNEK (nar. 23. 4. 1955, zemřel 24. 8. 1969) Příčina smrti: průstřel břicha s poraněním jater, prostřelením žaludku, střev a levé ledviny.

Stanislav VALIHRACH (nar. 30. 4. 1941, zemřel 21. 8. 1969) Příčina smrti: průstřel do hrudníku s průstřelem pravé plíce, pravé srdeční předsíně, s krvácením do hrudníku.

Petr PUCHMELTR (nar. 11. 7. 1944) Střelen 19. 8. 1969 do pravého bérce.

Marta DOČEKALOVÁ (nar. 11. 12. 1950) Střelena 20. 8. 1969 do pravého bérce.

DUDKA Jaroslav (12. 3. 1944) Střelen 20. 8. 1969 do hýžďové krajiny vpravo.

KERHART Josef (nar. 30. 3. 1944) Střelen 20. 8. 1969 do levého stehna.

PATRICE Augin (nar. 8. 9. 1948, student, občan Francie) 20. 8. 1969 utrpěl průstřel levé dolní končetiny.

HRUŠKOVÁ Jaroslava (nar. 15. 1. 1950) 20. 8. 1969 utrpěla průstřel pravé dolní končetiny.

BLÁHA Jiří (nar. 6. 4. 1954) Střelen 21. 8. 1969 na levém koleně z vnější strany.

HADROVSKÝ Ladislav (nar. 13. 1. 1940) Střelen 21. 8. 1969 do pravé paty.

NOVOTNÝ Bedřich (nar. 7. 10. 1950) Střelen 21. 8. 1969 do pravého bérce.

VAŠÍČEK Pavel (nar. 28. 3. 1952) Průstřel stehenního svalstva levé nohy 21. 8. 1969.

FARKAŠ Julius (nar. 28. 7. 1930) Postřelen 21. 8. 1969 do hlavy nad levé oko.

MATĚJKA Milan (nar. 30. 9. 1950) Utrpěl 21. 8. 1969 průstřel levé nohy v nártu.

SMETANA Karel (nar. 9. 9. 1947) Postřelen 21. 8. 1969, průstřel nad levou lopatkou.

FANARI Monier (nar. 1945, student DAMU, občan Sýrie) Ošetřen se střelným zraněním.

REMZA Josef (nar. 15. 5. 1928) Střelen 21. 8. 1969 do krku, střela uvízla.

HUŠEK Jiří (nar. 1948) Průstřel horní poloviny hrudníku 21. 8. 1969.

FRISCH Martin (nar. 3. 8. 1953) Utrpěl 21. 8. 1969 průstřel pravé ruky.

DOLEŽAL Ivan (nar. 31. 1. 1949) Utrpěl 21. 8. 1969 průstřel pravého stehna.

HOUDEK Jaroslav (vojín PS – útvar Domažlice) Utrpěl průstřel obou končetin.

ŠEVČÍK Jiří (nar. 22. 6. 1952) Postřelen do krku. Střela vyňata 23. 8. 1969. Stav velmi vážný.

ŠTĚPÁNEK Pavel (nar. 1948) Těžká zranění páteře a dolních končetin po pádu z okapové roury.

VYKOPAL Miroslav (nar. 1945) Postřelen do levého ramene – přerušení podklíčkové tepny.

POSPÍŠIL Zdeněk (nar. 1952) Cizí těleso na levé straně krku.

HANZLOVÁ Tamara (nar. 1952) Zástřel levé paže – projektil.

DOSTÁL Karel (nar. 21. 10. 1952) Tříštivá otevřená zlomenina levého bérce v důsledku postřelení.

ŠOBÁŇ Miroslav (nar. 13. 4. 1951) Mnohačetné zhmožděniny na zádech, hlavě a ramenou.

LUSK Antonín (nar. 6. 5. 1952) Postřelen ve výši prvního bederního obratle.

PÁTEK Vladislav (nar. 19. 9. 1945, kapitán VB, obvodní oddělení Brno 2) 21. 8. 1969 utrpěl průstřel levé nohy v místech kolenního kloubu, když poskytoval pomoc zastřelenému Stanislavu VALIHRACHOVI a od něhož odcházel, aby zajistil jeho převoz.

HANZL Josef (nar. 6. 9. 1947, rotmistr VB, obvodní oddělení Brno 3) Těžké zhmoždění hlavy, hrudní a bederní páteře.

KALOD Miroslav (nar. 19. 10. 1943, nadstrážmistr u hudby krajské správy SNB Brno) Poranění lebky v týlní krajině dlažebním kamenem.

Počty nasazených sil a prostředků v Praze dne 21. 8.1969 :

560 příslušníků Veřejné bezpečnosti

700 příslušníků Ministerstva vnitra

2600 příslušníků Lidových milicí

200 příslušníků KV Civilní obrany Ministerstva vnitra Kutná Hora

400 příslušníků Pohraniční stráže Československé lidové armády

1350 příslušníků Československé lidové armády + část tankového pluku (88 tanků)

V době od 16. do 24. 8. 1969 bylo na území ČSR zadrženo celkem 2414 osob – 2245 mužů a 169 žen.

Sociální složení – Počet zadržených

V uvedeném dokumentu si náčelník správy vyšetřování VB MV ČSR pplk. JUDr. Jaroslav Šturma stěžuje ministrovi vnitra soudruhu Grösserovi, že pět pracovníků okresní prokuratury v Liberci (Porst, Suchý, Škornička, Švitorka a Wohanka) po jednodenním výslechu 33 osob zadržených příslušníky Veřejné bezpečnosti propustili 22 z nich na svobodu, přičemž se jednoho z nich, mladistvého, rozhodli stíhat na svobodě a u ostatních 21 propuštěných důvody pro stíhání neshledali vůbec. Vyčítá jim, že nebrali v úvahu jednání vyslýchaných osob, ačkoliv je prokázáno, že se celé odpoledne zdržovaly na náměstí, pozorovaly počínání ostatních zadržených výtržníků a schvalovaly je a slyšely opakovanou výzvu orgánů VB k rozejití. Vyšetřovatelé nebyli dle stanoviska podplukovníka Šturmy při prováděných výsleších vedeni žádoucím zájmem rychle postihnout narušitele veřejného pořádku, jak to vyžadovala tehdejší politická situace, nýbrž šlo naopak o tendenčně zaměřené výslechy k prokázání nezákonnosti zákroku ze strany příslušníků VB.

Tuto stížnost projednávalo následně několik grémií, včetně výborů Komunistické strany Československa. Byla ukončena až osobním dopisem generálního prokurátora ministrovi vnitra, v němž jej upozorňuje, že orgány prokuratury mají právo posuzovat míru provinění vlastních pracovníků a rozhodovat o jejich případném postihu samy.