Jan Novotný

Země pod hladinou moře?

Amsterdam jsem si oblíbil mnohem dříve, než jsem do něho vkročil. Po dokončení studia jsem četl knihy sepsané předními fyziky a uvědomil jsem si, že aspoň pro některé z nich byla důležitá filozofie. A také že mé znalosti filozofie jsou žalostné – vím v podstatě jen to, co o ní napsali marxisté. Rozhodl jsem se to napravit. Zjistil jsem, že skoro všechna klasická díla jsou dostupná v univerzitních knihovnách v Brně a v Olomouci, podle katalogů jsem si udělal seznam a po řadu let jsem si doplňoval vzdělání. Byla to někdy krásná setkání a jedno z nejlepších bylo se Spinozou, se závěrem jeho Traktátu teologicko-politického. Už ten název: Dokazuje se, že ve svobodném státě si člověk může myslet, co chce, a co si myslí, také říci. V okolnostech, ve kterých jsem text četl, každá věta přímo křičela. Text jsem přeložil a snažil jsem se ho uplatnit v nějakém lokálním časopise, kde občas ledacos prošlo. Ale neuspěl jsem, ačkoliv šlo o překlad z ruštiny vydaný za komunistů! (Český překlad z roku 1922 je toporný, na síti lze najít text v angličtině či v původní latině.)

V jedné z pasáží svého díla Spinoza říká, že správnost jeho myšlenek nejlépe ilustruje velkolepé město Amsterdam, které za svůj vnitřní mír a podnikatelské úspěchy vděčí tomu, že v něm nikoho nezajímá, jakého jsou občané náboženství a jakou víru vyznávají. Jak jsem četl někde jinde, i Descartes se cítil bezpečný před inkvizicí pouze v Holandsku, a uchýlil se do něho i Komenský.

Holandsko, nebo chcete-li Nizozemsko (trochu poučení: dnes téměř bezlesé, ač podle slova holt = les pojmenované Holandsko je součástí Nizozemska a Nizozemsko zase součástí Nizozemského království, k němuž patří i šest ostrovů v Karibiku, ty však nejsou součástí, ale pouze přidruženým územím Evropské unie), byla první svobodná země, v níž jsem po listopadu strávil poněkud delší čas. Pozval mě sem kolega z univerzity v Utrechtu, který mi umožnil trochu nahlédnout i do místního života. Pobyt posílil mé očekávání, že jsem přišel do mírumilovné a tolerantní země. O svých dojmech jsem mluvil i s přítelem z Brna, kterému za normalizace Holanďané umožnili získat doma nedosažitelný doktorát. Přičítal úspěchy země prozíravé politice, která zabránila vytváření jednobarevných ghet. Zůstává to v platnosti i dnes, kdy nemám tolik možností nahlédnout pod povrch? Aspoň při zběžném pohledu to tak vypadá. Často vidíme družně pospolu lidi různých barev pleti. Avšak zprávy z novin už tak optimistické nejsou.

Jen telegraficky o hlavních dojmech z čtyřdenní návštěvy. Souborná výstava Rembrandtova díla v Amsterdamu, jaká prý už nikdy nebude – vypadá to, že Rembrandt nedělal nic jiného, než že stále kreslil a ryl, co viděl a na co myslel, a vždycky to bylo úžasné. Dokonalá úroveň dopravy, na niž je absolutní spolehnutí. Nahlédnutí do problému, který mají Holanďané s minulostí – má se ve vstupní hale obrazárny v Haagu ponechat busta jejího zakladatele, mecenáše a badatele prince Mauritse Nassavského, který byl guvernérem v Brazílii a vozil si tam na práci otroky z Ghany? Velkolepý skleník s třiceti druhy rajčat, z nichž každé má výrazně odlišnou chuť.

A nakonec pár slov o trvalém boji, který vede Holandsko s mořem. Myslím na to na jeho břehu ve stínu obrovské hráze. Svět stvořil Bůh, ale Holandsko sami Holanďané, říkají obyvatelé moři odňatých území. Dvě třetiny rozlohy země leží pod mořskou hladinou, byly na moři tvrdě vybojovány a jsou s vynaložením obrovských prostředků a obrovského důvtipu hájeny. Není to snadné, zvláště když se k moři přidají z druhé strany i rozvodněné řeky Rýn, Máza a Šelda. Ubrání si Nizozemsko svou otevřenost světu a ubrání se před mořem i po zvýšení jeho hladiny? Obojí bych mu moc přál.

Jan Novotný

Obsah Listů 4/2019
Archiv Listů
Autoři Listů

Jan Novotný

Země pod hladinou moře?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu