Hynek Skořepa

CHKO v novém

Moravský kras představuje nejvýznamnější krasové území českých zemí, sice poměrně malé (něco přes 100 km2), umožňující však vidět většinu základních krasových jevů. Navíc s pestrou živou přírodou, od netopýrů v jeskyních přes pozoruhodné bezobratlé podzemních krasových vod, sokoly opětovně hnízdící na vápencových skalách až po mozaiku lesů a skalních stepí. Systém Amatérské jeskyně (zahrnující též jeskyně Punkevní, Sloupsko-šošůvské a několik dalších) je se svou zatím známou délkou chodeb více než 40 km největším jeskynním systémem střední Evropy.

Když 26. 6. zahajoval dlouholetý vedoucí Správy CHKO Moravský kras RNDr. Leoš Štefka 26. ročník Mezinárodní školy ochrany přírody krasových oblastí na Chatě Macocha, nazval svůj příspěvek výstižně Moravský kras – nejstarší a nejmladší CHKO na Moravě. Tradiční ochranářské setkání, odehrávající se střídavě v ČR, Polsku, případně v dalších zemích, bylo letos ve znamení nového vyhlášení CHKO Moravský kras a zároveň 50. výročí objevu Amatérské jeskyně (objevitelský sestup se uskutečnil několik desetiletí po prvních pokusech Karla Absolona o průnik do tušeného podzemí). Moravský kras je skutečně nejstarší chráněnou krajinnou oblastí na Moravě, byl jí vyhlášen 4. 7. 1956, pouhý rok po vůbec nejstarší CHKO v tehdejším Československu – Českém ráji (na území Slovenska byl první CHKO vyhlášen r. 1964 Slovenský raj). Na druhé straně Vláda ČR svým nařízením z 18. 3. 2019 CHKO Moravský kras nově vyhlásila, čímž původní vyhlášení pozbylo platnosti. Důvodem tzv. přehlášení byly nejen nejasné hranice podle původního zřizovacího předpisu (zejména v lesních úsecích, kde došlo často k proměně porostů), nýbrž také snaha o zahrnutí některých z hlediska ochrany přírody cenných lokalit při hranici CHKO do chráněného území. To se také podařilo. Na druhé straně bylo z CHKO vyjmuto např. tzv. Krasovské údolí (podle obce Krasová), kde převažují nepůvodní smrkové monokultury na nevápencovém odloží. Rozloha CHKO Moravský kras přehlášením vzrostla o 6 km2.

Jestliže původní výnos z roku 1956 zakazoval např. poškozování krasových jevů a mluvil o postupné přeměně stanovištně nevhodných lesních porostů na přírodě blízké lesy (což se ovšem od té doby podařilo jen částečně), nové vládní nařízení se snaží vypořádat i s dříve neznámými problémy. I vzhledem k poklesům hladiny spodních vod jsou určité činnosti vázány na souhlas Správy CHKO (která je organizační součástí Agentury ochrany přírody a krajiny ČR). Týká se to geologických prací, pokud jsou spojené se zásahem do pozemku, včetně vrtů s cílem čerpání podzemní vody. Na území I. a II. zóny je na souhlas ochrany přírody nově vázáno také létání s drony. Došlo i k úpravě jednotlivých ochranných zón. Podrobnější informace přináší článek L. Štefky v časopise Ochrana přírody (č. 3/2019), který je dostupný i na webu www.casopis.ochranaprirody.cz/z-nasi-prirody/moravsky-kras-nejstarsi-a-nejmladsi-chko-na-morave/.

Od vyhlášení CHKO před více než šedesáti lety, a zejména po zřízení Správy CHKO v r. 1977 a přijetí dosud platného Zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, se mnohé podařilo. Významné jeskyně jsou chráněny uzávěrami vstupů před poškozováním a ve veřejnosti přístupných jeskyních byl upraven maximální počet návštěvníků během prohlídek. Díky modernizaci osvětlení se omezil výskyt negativních nárostů tzv. lampenflory (mechů a řas). Na přelomu 80. a 90. let minulého století byla vyloučena automobilová doprava z nejcennějších částí krasových žlebů (Pustý a Suchý žleb), přesun návštěvníků mezi jícnem propasti Macocha a vstupem do Punkevních jeskyní je (kromě pěšího) umožněn lanovkou. Podařilo se zamezit poškozování závrtů rozoráváním či zavážením odpadem. Tlak lidské společnosti na citlivou krasovou krajinu však nadále roste (intenzivní turistický ruch, snaha vymezovat další území pro zástavbu atd.). Alarmující je růst obsahu škodlivin (dusičnanů, pesticidů včetně reziduí glyfosátů, tedy známého Roundupu) ve vodě, protékající jeskynními systémy. Voda v rekreačně hojně využívaném rybníce Olšovec u Jedovnic, obklopeném intenzivně zemědělsky využívanou krajinou, představuje doslova jakýsi toxický koktejl. Tato voda následně vtéká ponory Jedovnického potoka do jeskynního komplexu Rudické propadání – Býčí skála a vyvěrá v Křtinském (Josefovském) údolí v téměř stejně znečištěné podobě. Krasové vody jsou velmi zranitelné. Vápenec se totiž vyznačuje puklinovou propustností. Voda se průchodem skalním masivem nefiltruje a protéká množstvím puklin ve skále jako cedníkem. Navíc krasovými podzemními toky proudí na velké vzdálenosti a značnou rychlostí bez významnějšího naředění, krasové vody tak snadno podléhají znečištění i ze vzdálenějších zdrojů. Přitom krasovou podzemní vodu využívá několik obcí a měst v okolí jako zdroje pitné vody pro zásobování obyvatel. Šokovala mne informace, že pro některé znečišťující látky musejí být již udělovány výjimky, protože čerpaná voda nesplňuje limity na vodu pitnou. To mi připomíná situaci za „reálného“ socialismu, kdy platily také docela přísné předpisy. Pokud však nějaký socialistický podnik potřeboval uvolnit ruce ve výrobě, tak se mu prostě udělila výjimka a na důsledky se moc nehledělo.

Na konferenci se mluvilo také o tom, jak je v současné době u nás legislativně zajištěna ochrana přírody a vzácných druhů rostlin či živočichů v porovnání např. s Ruskou federací. Teoreticky jsme na tom mnohem lépe. Mám však osobní zkušenost, že předpisy dodržují jen ti slušní. A dosažení nápravy v případě těch, kteří je nedodržují, bývá vzhledem ke slabosti státní správy a obtížné vymahatelnosti práva problematické. Před lety jsem měl v ruce autentický úřední dokument o tom, jak ochrana přírody řešila přestupek sovětského turisty – návštěvníka jedné z přístupných jeskyní Moravského krasu. Toho nenapadlo nic lepšího než si ulomit pár krápníků na památku. Naše státní orgány byly z incidentu bezradné, a nakonec ho vyřešily šalamounsky – čin byl občanovi Sovětského svazu odpuštěn při příležitosti osvobození naší vlasti Sovětskou armádou. Ale podobné kuriozity se dějí i nyní. Před několika lety jsem podával podnět k šetření České inspekci životního prostředí v souvislosti se zničením pseudokrasové jeskyně (v pískovcích) v blízkosti Ústí nad Orlicí. Jeskyně byla rozmlácena bagrem při rekonstrukci železniční trati, a to zcela zbytečně. Inspekce sice shledala můj podnět jako oprávněný, o žádném výsledku řízení a potrestání viníka jsem však dosud informován nebyl.

Moravský kras trápí chřadnutí lesů vinou nedostatku vláhy. Týká se to už nejen odumírání smrků, místy schnou i hluboko kořenící duby, protože už ani ony k hladině podzemní vody prostě nedosáhnou. V souvislosti s klimatickou změnou se přímo před očima posunují lesní vegetační stupně. Tam, kde se ještě donedávna dařilo podhorským vápnomilným bučinám, se lesy proměňují na teplomilnou doubravu. A nám (vlastně lesníkům) nezbývá nic jiného než to při lesním hospodaření vzít v potaz. V tomto případě se však není čeho obávat, příroda si nějaký les, odpovídající konkrétnímu stanovišti, zase „namíchá“. Bude rozumné plést se jí do řemesla co nejméně. A hlavně nesázet na taková místa smrky, což se leckde dosud děje.

Hynek Skořepa, Boskovice. Autor dříve pracoval ve státní ochraně přírody.

Obsah Listů 4/2019
Archiv Listů
Autoři Listů

Hynek Skořepa

CHKO v novém

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu