David Voda

Nejvíc mě zaujala lampa s nápisem Je m’en fous

(Milan Kundera devadesátiletý)

Pronásleduje mě jeden obraz. Babišovi na srdečné návštěvě u Kunderů. Nelze totiž pochybovat, že za obrazem šťastného premiéra, který „měl zážitek na celý život“, se všechny podstatné věci (…) perfektně ukrývají. Čím jsou významnější, tím skrytější, tím silnější.

Jiný téměř osudový, ba revoluční obraz. Petr Hruška rezignující z jury Státní ceny za literaturu. Důvod? „Ta vláda je tady s dopuštěním komunistů, kteří, jak známo, svobodné literatuře nepřáli, ničili ji a její autory zakazovali, zavírali, a některé odsuzovali dokonce k trestu smrti.“ (LN, 19. 8. 2018) Zapomnění je vyloučení ve jménu ,idyly‘. (…) Na začátku tedy byla touha po idyle. Touha, která se každé generace znovu zmocňuje. (…) Idyla je kýč. (…) Revoluce vyžaduje kýč.

Co když spisovatel (věda, že vyhoví-li požadavkům Osudu, narukují po jeho smrti výrobci kýčovitých nesmrtelností) oním divadlem s Babišovými znova vystupuje z revolučního kýče zapomnění? Ve staré vlasti poplivaný (aféra s udáním), nemocný, zapomínaný...

Jako by urážku Je m’en fous (Kašlu na to) vložil do úst „estébáka, komunisty a oligarchy“, t. č. premiéra, sám Milan Kundera.

(Citáty kurzívou z doslovu Sylvie Richterové ke Knize smíchu a zapomnění.)

David Voda

Obsah Listů 3/2019
Archiv Listů
Autoři Listů

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.

David Voda

Nejvíc mě zaujala lampa s nápisem Je m’en fous

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu