Ano, je jaro: malíři dokončili svá plátna plná předjaří a orby, neodolatelných námětů malby a Múzy vybízejí k dílu básníky. Musí si pospíšit, první sklizeň nabídnou v červnu louky a potom u i ostatní příroda směřuje k vydání své úrody. Pole tichá a klidná očekávají sklizeň.
Tady ve vsi je najednou nějak slavnostněji. Jarní vesnická práce u není všudypřítomný podruh, ohýbající hřbety lidem v kadé chalupě. Na kadém kroku se s obavou a nadějí probírají výnosy z budoucí úrody na poli i v sadu. Jako pokadé nastává čas ptačího zpěvu, čas máje, letmých polibků, rozpuku, květu a zrání, je byly darovány básníkům: louka je nejprostší ivota stůl, rozlomíš chleba, dáš eně půl
Do toho vpadne místní rozhlas: Pozor, pozor, občané, neodkladné hlášení: Občané, přinášíme čerstvou děsivou zprávu ze sousedního Dolního Bolíkova. Obec byla dnes dopoledne napadena záplavami lutých válečníků Brassica Napus dobrodruného dobyvatele Andreje Babiše. Jeho vojska jsou rozloena i na všech okolních strategických kopcích. Tato nelítostná početná armáda rozpoutala v kraji válečný teror. Se lutou hordou statečně bojuje branná hotovost obce, nikdo nehledí na vlastní oběti, bojuje se do poslední kapky krve. Zatím se obráncům podařilo vytlačit oddíly Agresora za linii konzum – elezniční zastávka a ubránit tak nádraí. Do boku jim však vpadlo divoké Hradní komando pod korouhví Rudých nohavic, ře, zmar, apokalypsa, oběti na ivotech se počítají na desítky, Bolíkov krvácí , řeč rozhlasu najednou přerušena, praskot a chrčení v amplionech.
Slyšels, Josefe, co to tam na vejboře povídaj do rozhlasu?
Neslyšel, Máňo, vařím slepicím brambory, volá Josef na enu z chlíva, jdu zavřít včely, budou zase stříkat ten sajrajt.
Rozhlas hraje Largo z Nového světa: nad propastmi krouí naděje naše ve věčném jaru.
Přemýšlím, v kterých lukách bych tady mohl co potkat. Radím pořádně se rozhlédnout, samá lutá, tak ať nezabloudíte. Lepší by bylo randit rovnou v Praze na lutých lázních, třeba tam ještě potkáte i Kolibříka s Mazánkem. Ve lutých lánech dnešního venkova byste se sotva potkali s milou slečnou (nebo klukem), snad leda s cisternou s pěti tunami fungicidu, taenou digitálně řízeným traktorem John Deer 6155/4A –, pozor ať vás nepřejede, Caramba. Začíná nelítostný byznys.
Bitva hroudy s traktorem je předem prohraná. Biorytmus má novou skladbu: traktor orba, traktor setí, traktor třikrát postřik, traktor řepka, traktor orba, biopalivo traktor, traktor olej prachy holding (česky: holduj prachům). I lesní harvestory rychle mění krajinu, sekery a pily, povozy, kravky, koně ve vsi nevidět, překáely by. Dětem se předkládá nový přírodopis: řepka, kůrovec, sucho, troud. Nelítostný byznys pokračuje.
Kdo chce ovládat krajinu, měl by mít k dispozici činorodý mozek. Toho příkladem, všem manaerům čehokoliv, vzorem všehomíra, je odváný mu, proslavený třeba i tím, e se v létě dobrodruně plaví na nafukovacím prámu jménem Constellation po širokých vodních pláních Vysočiny, v zimě je tento neduivý stařík lyníkem nebo krupiérem v kasinu hazardních hráčů a je si jist, e se mu kulička rulety zastaví vdycky na červené. Řekněte mi, kdo to dovede. O následovníky, plavčíky na pirátské fregatě a falešné spoluhráče v hazardu není nouze. Touhu převracet ucelený běh přírody právě penězi, které z toho plynou, tito lidé mají. Zvláště kdy z toho ještě něco přebude. Ale má to smysl? Smysl, význam, účel a souvislosti se v tomhle kšeftu s přírodou louhují, drtí a suší, stejně jako len, juta nebo konopí v přádelnách. Byznys vrcholí.
Není to krásné, kdy se tango tančí ve dvou? Jeden dá zájem, druhý intriku a ladné pohyby. Výsledky jsou pozoruhodné. Není v silách jednoho člověka unést výnosy této hazardní hry. Dřevo, olej a prachy se vozí kamiony, ze kterých tady na vesnici vidíme zablikat jen koncová světla v dáli nad horizontem.
Děkuji a promiňte milí básníci: krajem táhne prašivec.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.