Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné

• Hlavní stránka
• Aktuální číslo
• Archiv
• Autoři
• Fotografie
• Pelikán
• Česko-slovenské Mosty
• Předplatné
• Prodejci
• Ohlasy
• Odkazy
• O Listech / O Listach / Über Listy
• Tiráž a kontakty

Jste zde: Listy > Archiv > 2019 > Číslo 3 > Petr Kolman: Patnáct roků (placených) prázdnin

Petr Kolman

Patnáct roků (placených) prázdnin

Nad některými aspekty soudcovské nezávislosti musí daňový poplatník nevěřícně vrtět hlavou. Kupříkladu aktuální (satirik by řekl „věčně aktuální“) případ Jiřího Berky ze severu Čech. Tento ústecký soudce byl zproštěn výkonu funkce k 15. dubnu 2003, přičemž do vydání pravomocného rozsudku koncem listopadu 2018 mu byl vyplácen plat ve výši 50 % ze stodvacetitisícového platu. (Platy soudců jsou veřejně přístupné.) Občan si musí jen postesknout: někdo dostane okolo šedesáti tisíc korun za to, že sedí doma, zatímco já pracuji za 30 tisíc hrubého a sebere mi s dojížděním většinu dne. A hlavně jak to, že to trvalo takovou dobu? Vždyť Bůh stvořil Zemi za šest dnů, sedmého dne pak odpočíval. Pro objektivitu je nutno se justice zastat, průtahy často způsobují účastníci řízení (a jejich právní zástupci), avšak 15 let je hodně i na českou kotlinu. Nabízí se otázka, zda do budoucna v zákoně „nezastropovat“ délku doby, kdy soudce onu půlku platu pobírá. Aspoň by se justice nepřímo popohnala k rychlejšímu projednávání kriminality soudců. Role soudce je v demokracii klíčová, proto i jejich přešlapy by měly být projednány přednostně. Dodejme, že soudce Berka nebude odměny českému státu vracet, prostě mu zůstanou.

Veřejnost i politici často kritizují vysoké platy soudců. Ty však mají soudci ve většině zemí demokratického světa, odůvodněním bývá ochrana nezávislosti. S touto argumentací se však nelze ztotožnit. Soudci a soudkyně si vyšší platy zaslouží za svou náročnou práci, nikoli jako pojistku proti podplacení. Proč pak třeba nezvednout platy lékařům, aby nebrali úplatky od farmaceutických firem? Proč nepřidat kuchařům, aby nebyli v pokušení vám za úplatek otrávit jídlo, kdyby je podplatila vaše tchýně? Dostatečnou pojistkou nezávislosti soudců je jejich neodvolatelnost a de facto doživotní jmenování. Proč by soudci měli být náchylnější ke korupci než jiné profese, procházejí-li náročnými psychotesty před obléknutím taláru? Není taková argumentace vlastně urážkou soudců a jejich morálky?

Autor je právník a publicista