Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
Když začal brexit, začalo se diskutovat, není-li za jeho oponou počínající deglobalizace, tedy lokalizace a regionalizace rozvoje. Unijní politické elity byly a jsou přesvědčeny, že svět se ekonomicky, technologicky, komunikačně, demograficky a volným pohybem pracovních sil bude integrovat nadále. To zatím prospívá víc nadnárodním korporacím. S myšlenkou deglobalizace jako důsledku ekonomické krize přišel filipínský sociolog a politik Walden Bello. Vysvětlil ji v článku The Virtues of Deglobalisation v Yesmagazinu. Už před lety bylo zřejmé, že se deglobalizace hlavním geopolitickým tématem stane. Jejím znakem je snižování obratu zahraničního obchodu nebo jeho poměru k HDP. Zájem rozvíjejících se ekonomik se stále víc orientoval na vnitřní trhy, udržitelný rozvoj a kvalitu života. Bylo otázkou, šlo-li jen o dočasný trend způsobený krizí. Je ale třeba také prozkoumat, zda příčinou deglobalizace není fakt, že sociální náklady začaly být vyšší než výnosy globalizace. Wall Street Journal k tomu tehdy napsal, že dvě hlavní hnací síly globalizace, tj. růst mezinárodního obchodu a pohyb kapitálu, se dostávají do problémů. Narážejí zejména na omezování volného pohybu lidí, Je to spojeno s obavami ze ztráty národní identity a ohrožení bezpečnosti. Podle studie Mezinárodní organizace práce xenofobní názory ovlivňují společenské procesy výrazněji než problémy finanční. Lidé jsou však z globalizace zklamaní i proto, že v bohatých zemích k podstatnějšímu zvýšení životní úrovně obyvatel nevedla. Svědčí o tom kniha bývalého ekonoma Světové banky Branko Milanoviče Global Inequality. Dokazuje v ní, že globalizace přinesla prospěch jen milionům nejchudších Asiatů, z toho 90 procentům Číňanů a jednomu procentu nejbohatších. Globalizace si tím kope hrob. A příští generace může zdědit svět plný zdí. Dnes nelze přehlédnout sílící ochranářská opatření proti volnému pohybu pracovních sil, dumping a manipulaci s měnami. Celosvětové obchodní dohody jsou nahrazovány regionálními a dvoustrannými. Dosud se většinou globalizace považuje za jev objektivní. To, že jsou nyní národní státy ve srovnání s nadnárodními korporacemi v nevýhodě, ještě ale neznamená, že to musí být věčně.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
