Patrik Eichler

Zaměření na osoby škodí tématu

Několik posledních týdnů sledujeme veřejnou debatu o budoucnosti sociálně -demokratického ministra kultury Antonína Staňka. Otázky převážně znějí, zda měl odvolat ředitele Národní galerie Jiřího Fajta a ředitele Muzea umění Olomouc Michala Soukupa. Postupně se k nim přidávají otázky, co s demisí ministra či návrhem na jeho odvolání udělají (abecedně) Andrej Babiš, Jan Hamáček a Miloš Zeman. Přes několikatýdenní intenzivní pozornost soustředěnou na ministerstvo kultury se ale nedovídáme nic o plánech ministerstva ve stávající koaliční vládě ani o tom, zda je ministr Staněk plní či plnil. A nevyužíváme pozornost soustředěnou na resort kultury, abychom debatovali o prioritách nových – a je jedno, zda by šlo o priority pro navrhovaného ministra Šmardu anebo budoucí možné ministry z řad starostů, lidovců, pirátů, komunistů, topáků nebo občanských demokratů.

Středobodem debaty přitom jistě mohou být platy a mzdy v kultuře, kde na jedné straně ředitel Národní galerie bere skutečně velmi málo – má-li jít o člověka usazeného v zahraničí a dávajícího ústřední kulturní instituci k využité své rozsáhlé mezinárodní kontakty –, hovoří se jen o sedmdesáti tisících měsíčně. Ale skutečně velmi málo berou i zaměstnanci v kultuře, kde doposud stát připouští i tabulkové platy pod výší státem nařízené minimální mzdy, o platech pod hranicích chudoby nemluvě. Každá ze stran aspirujících na účast ve veřejné debatě ať řekne, zda jí jeden i druhý plat přijdou přijatelné a jak navrhují postupovat. Třeba už jen proto, aby si příští ředitel Národní galerie nemusel ke svému platu ve své instituci přivydělávat organizací výstav.

A každá jedna z našich stran ať řekne, zda chce investice do výstavby kulturních infrastruktur (třeba Středoevropského fóra, ale i regionálních filharmonií, muzeí a knihoven, novou budovu té Národní nevyjímaje), zda chce vstupy do muzeí a galerií zdarma, zda souhlasí s převodem úkolu financovat církve z ministerstva kultury na ministerstvo financí a jak chce potom případně dosáhnout vzývané jedno procento na kulturu a kam ho věnovat.

Debata, kdo má rád koho a kdo koho rád nemá, politické práci totiž systémově škodí. A především kvůli tomu ani po měsíci debaty soustředěné na kulturu – a kdy se takového času zase dočkáme – nevíme nic ani o tom, zda Antonín Staněk vládní program plnil, ani jaký program to vlastně je.

Patrik Eichler

Obsah Listů 3/2019
Archiv Listů
Autoři Listů

Patrik Eichler

Zaměření na osoby škodí tématu

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu