Dá se říci, e jsem byl revolucionářem ve druhé generaci, píše Karol Modzelewski v závěru svých pamětí s odkazem na otce, který pro proletářskou revoluci pracoval mezi horníky v meziválečném Polsku i Francii a který své vystřízlivění zaíval během Velkého teroru v moskevské Lubjance v roce 1937. Nevím, jak se vypořádával se svým rozčarováním, kdy společně s dalšími budoval lidové Polsko, píše pak dále, protoe se mnou o tom nikdy nemluvil; jen občas jsem z jeho formálních odpovědí cítil skepticismus. Nebyla to situace srovnatelná s mým nebo Kurońovým rozčarováním tváří v tvář rozchodu svobodného Polska s ideály rovnosti a bratrství, ale i nás stereotypní otázka, o co jsme bojovali, stavěla do nepříjemné situace. Ať se na ty starosti předem připraví další generace revolucionářů.
I tak lze podloit moná a stereotypní větu, e i ivot Karola Modzelewského v sobě nese dějiny celého našeho dvacátého století. Narození v Moskvě ve druhé polovině třicátých let, druhá světová válka proitá v dětském domově, návrat do Polska s (nevlastním) otcem do privilegovaného prostředí nové moci, studia postupně přivádějící mladého člověka ke kritické reflexi komunistické moci, k prvním veřejným vystoupením, mj. slavnému Otevřenému dopisu (komunistické straně), do vězení na celkem osm a půl roku, mezi významné odborníky na středověké dějiny a rozvoj vlastního profesního zájmu a odbornosti a také mezi otce zakladatele polské opozice.
Ona dvojí pochyba a výzva novým revolucionářům ovšem ukazuje na Modzelewského levicové kořeny i celoivotní příslušnost. Přiznání, e otázka, za co jsme bojovali na přelomu osmdesátých a devadesátých let, poloená otci polského politické opozice, je choulostivá a pocity tázaného moná a trapné, je obrazem polské debaty. Ta se, pokud jde o otázky společenské a hospodářské transformace po krachu komunistických monopolů moci, dostala u před lety řádově dále ne dodnes debata česká.
V češtině můeme z Modzelewského číst bohuel jen Barbarskou Evropu (Argo 2017) dokládající jeho odbornou erudici v oboru historie středověku a jeho biografii Zaenem dějin klisny (PANT, 2015).
Karol Modzelewski zemřel ve Varšavě 28. dubna 2019. Jeho hrob na varšavském vojenském hřbitově na Powšzkách leí na čestném místě za hlavním vstupem, jen pár kroků od hrobu jeho celoivotního přítele a spolupracovníka Jacka Kuroně.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.