Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné

• Hlavní stránka
• Aktuální číslo
• Archiv
• Autoři
• Fotografie
• Pelikán
• Česko-slovenské Mosty
• Předplatné
• Prodejci
• Ohlasy
• Odkazy
• O Listech / O Listach / Über Listy
• Tiráž a kontakty

Jste zde: Listy > Archiv > 2019 > Číslo 3 > Knihy

Knihy 3/2019

Nasza wojna

– Poutavá popularizační práce Nasza wojna (Naše válka) čtenáře provází první světovou válkou, jak se odehrávala na ruské a srbské a dalších balkánských a východoevropských frontách a v zázemích, v městech bojujících států i v jejich armádních jednotkách. Podnětné je sledovat proměnu perspektivy míst okupovaných a dobytých v pohledu vojenského velení i civilních obyvatel i pozorovat proměnu loajalit směrem ke konci války a vzniku nových národních států.

Nejsou to dějiny první světové války samotné, ale mnohem více dějiny každodenního života doprovázené všeobecnými informacemi o bitvách a politickém dění, které samotné válce předcházelo a které následovalo po ní. Jsou to dějiny bohatě prokládané citáty z novin, deníků a pamětí, ale i souvisejících prozaických knih. A jsou to dějiny navracející paměť o první světové válce zpět do veřejné debaty. Hned v úvodu ke svému dvousvazkovému dílu totiž Włodzimierz Borodziej a Maciej Górny upozorňují, že z různých důvodů nepatří první světová válka mezi konstitutivní události středo- a východoevropských států, už třeba proto, že v ruském případě byla na dlouhá léta onou konstitutivní událostí říjnová revoluce a v polském až vítězství v polsko-sovětské válce let 1920/1921. I proto v zemích střední a východní Evropy vidíme jen málo muzeí a památníků velkých prvoválečných bitev a hlavní stopou v krajině zůstávají vojenské hřbitovy všech armád.

„V rozporu s legendami,“ píše se v Naší válce, „byly boje na východní frontě přinejmenším stejně krvavé jako na Západě. Zde padlo do zajetí nejvíce lidí a jejich úmrtnost v táborech byla největší. Zabíjeli se zde navzájem vojáci impérií a národních států, kteří se někdy lišili jen uniformou, a ne jazykem, vyznáním nebo etnickou příslušností.“ A jako doklad vezměme jen fakt, že ruské armády vedly do války němečtí generálové. Ruští i rakousko-uherští generálové ovšem věřili, že jejich území je prošpikováno sítěmi agentů a represe proti domnělým zrádcům pak fungovaly jako samonaplňující se proroctví tím spíše, že za zrádce byli považováni příslušníci konkrétních národností nebo etnických skupin.

Borodziej s Górnym na jedenácti stech stranách poutavě a mnohovrstevnatě popsali proměnu střední, východní a jihovýchodní Evropy v letech kolem první světové války a neopomněli přitom srozumitelně popsat proměnu způsobu, jakým o sobě státy i jejich obyvatelé v průběhu let přemýšleli. Nejen v tom je Naše válka knihou, která ve zdejší historiografii chyběla a která by se měla dočkat i svého českého vydání.

Włodzimierz Borodziej, Maciej Górny: Nasza wojna. Tom 1. Imperia 1912–1916, Wydawnictwo W.A.B., Warszawa 2014, 478 s. Włodzimierz Borodziej, Maciej Górny:

Nasza wojna. Tom 2. Narody 1917–1923, Wydawnictwo W.A.B., Warszawa 2018, 622 s.

Prostě Hawking! Geniální myšlenky vtipně a jasně

– Rüdiger Vaas je nová hvězda, která se v posledním desetiletí rozhořívá na nebi populárně vědecké literatury v oblasti fyziky a astronomie. Jeho knihy vycházejí v němčině, ale byly již přeloženy do řady jazyků. Dvě z nich přichá­zejí nyní k nám. Autor není profesionální fyzik, vystudoval biologii, germanistiku, lingvistiku a filozofii. Představuje čtenářům myšlenky a objevy dvou patrně široké veřejnosti nejznámějších fyziků v podobě „tvůrčích biografií“, v těsné vazbě s jejich osobními osudy. Od většiny jiných autorů ze stejné oblasti se liší tím, že klade mnohem větší důraz na jevovou stránku světa, který fyzika zkoumá, méně se zabývá principy, a téměř vůbec ne vzorci. Na jeho knihách má významný podíl jejich ilustrátor, designér Gunther Schulz. S využitím důvtipných obrázků se autorovi daří přiblížit čtenáři podstatu Hawkingova a Einsteinova díla na poměrně malém počtu stránek. U Hawkinga je vznik a vývoj jeho myšlenek ukázán v těsném sepětí s dramatem jeho života, kdy s pomocí moderní medicíny a techniky dokázal mimořádně nadaný člověk zůstat aktivním a plodným vědcem až do pětasedmdesátého roku svého života, v němž kniha krátce před jeho skonem vyšla. I odborník najde v knize řadu zajímavých detailů. Snad pro každého čtenáře budou zajímavé Hawkingovy úvahy o vzdálenější budoucnosti lidstva a o nebezpečích, které mu budou hrozit. Upoutá Hawkingův přímočarý vztah k filozofii. Na ukázku: „Fyzikální teorie jsou jen matematické modely, které vytváříme. Nemůžeme se ptát, co je skutečnost, neboť nemáme na modelu nezávislé ověření toho, co je skutečné.“

Rüdiger Vaas: Prostě Hawking! Geniální myšlenky vtipně a jasně, přeložil Michal Šmíd,

Prostě Einstein! Geniální myšlenky vtipně a jasně

– Kniha věnovaná Einsteinovi se knize o Hawkingovi na první pohled velmi podobá. Kromě vlastního textu a obrázků oceníme v obou knihách detailní přehled hlavních dat ze života protagonistů na obálkách a zábavné kvízy, na nichž si mohou čtenáři po každé kapitole ověřit, zda si ze čtení něco odnesli. Přitom však – a to se podařilo autorovi pěkně ukázat – jde o velmi protichůdné osobnosti. Zatímco Hawking byl nespoutaný fantasta chrlící nápady, Einstein toužil především po jasných principech a ke svým nejsmělejším objevům, černým dírám a gravitačním vlnám, se stavěl s nedůvěrou a přenechával jejich rozvíjení jiným. Kontrastně k Hawkingovi zní jeho výrok: „Nejsem spokojen s tím, když mám stroj, který mi sice umožňuje předvídat, ale neumožní mi dát věcem jasný význam.“

Obě knihy jsou dobře přeloženy, ale v knize o Einsteinovi je chyba, kterou mi svědomí fyzika nedovolí zamlčet. Termín „tenzor momentu energie“ pro pravou stranu Einsteinových gravitačních rovnic (s níž byl autor až do smrti nespokojen), je nesmyslný – správně má být tenzor energie-impulsu, popř. tenzor energie-hybnosti.

Rüdiger Vaas: Prostě Einstein! Geniální myšlenky vtipně a jasně, přeložil Michal Šmíd,

Antidotum. Postępowa odpowiedŸ na neoliberalnš chorobę i jej populistyczne objawy

Protijed na neoliberalismus je analyticky dobře napsaná esej, jaká se přinejmenším na českém trhu levicové literatury nevidí. Není to filipika ani pamflet, i když jí ani útočnost ani ironie místy nechybí, a to jak směrem k neoliberálům, tak do vlastních řad. Není tak silně polsky ukotvená, aby nešla přeložit do češtiny, i když by si to žádalo jisté úpravy. Michał Syska, v Polsku známý pracovník politické levice, začíná samozřejmou analýzou. Populismus, píše, odhalil nedostatky liberální demokracie, ale nepojmenovává alternativu k tržnímu fundamentalismu, pouze proti „neoliberální globalizaci staví neoliberální nacionalismus“. Ostřím Syskovy kritiky je poznání, že důvěru lidí v demokracii snížil přenos možnosti činit klíčová rozhodnutí na nevolené instituce centrálními bankami a ústavními soudy počínaje a mezinárodními hospodářskými organizacemi konče. Jako by se zde odrážel vliv Syskovi blízkého vratislavského rodáka Lassalla. Analytických míst je ale řada, od kritiky slabé dopravní dostupnosti řady míst v Polsku po zneužívání krizové rétoriky ke škrtání sociálního státu po roce 2008. Čtenář objeví i věci nově pojmenované a podstatné, třeba když Syska píše, že zprávy „věnované konkrétním politikům vyklízejí místo zákulisním zprávám z vnitřního života jednotlivých uskupení. To všechno pomáhá pravicovému populismu, který získává tam, kde emoce vítězí nad fakty“.

A co je tím protijedem? „Naděje na stabilní budoucnost, v níž se individuální svoboda propojí se společenskou solidaritou.“ Konkrétních nápadů má k tomu ale Syska dostatek.

Michał Syska: Antidotum. Postępowa odpowiedŸ na neoliberalnš chorobę i jej populistyczne objawy, Ošrodek Myšli Społecznej im. Ferdynanda Lassalle‘a, Wrocław 2018, 111 s.