Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné

• Hlavní stránka
• Aktuální číslo
• Archiv
• Autoři
• Fotografie
• Pelikán
• Česko-slovenské Mosty
• Předplatné
• Prodejci
• Ohlasy
• Odkazy
• O Listech / O Listach / Über Listy
• Tiráž a kontakty

Jste zde: Listy > Archiv > 2019 > Číslo 3 > Petra Lustigová o básni Milady Součkové: Nepíšu rozbor, vedu si deník

Petra Lustigová o básni Milady Součkové

Nepíšu rozbor, vedu si deník

Básníci a vykladači XV

Milada Součková
Maloměstský motiv

Mýdlová vůně hořkých mandlí
táhne se chodníkem z lékárny
záložna, pošta, nádraží,
pohřební ústav – neosobní,
dům – pokoje k pronajmutí!

Zde také kdysi žila Madame Bovary,
manžel, milenci, vinni nebyli
spíš farmaceutská vůně hořkých mandlí.
K večeru z mraků zasvítí
za starým stromořadím, alejí
za továrními komíny
ve stráni, v zeleni
jako by krásný den byl ještě možný.

Připozdívá se Madame Bovary,
je pozdě vyjít v letním kloboučku,
s indickou šálou na rameni,
pozdě, řekli by vám staré ženy,
kdybyste je byla uposlechla
seděla byste jako ony
obtloustlá, stářím vychrtlá
netečně byste nás přešla,
usadila se, řekly staré ženy,
jak dobře vdala dceru,
netečně byste dnes vdechla
mýdlovou vůni hořkých mandlí.

26. 5.
Hezká.

27. 5.
Dnes večer to bude mýdlová vůně hořkého piva. Ta nová mladá piva nejsou jako křen. Jsou rychlá a podbízivá. To, které pila ta krásná, úžasná paní správcová z Postřižin. Stesk po tom, co už nikdy nebude.
Neslušné pokračování básně ve 23:12 hod.: Mýdlová vůně hořkého piva, ach běda! Chlastej! Ožer se! Ulice se zavlní, v domě to zaduní. Měšec se někde naplní.

28. 5.
Odpočinek. Kdo vlastně dneska ještě píše básně – a proč? Moje dcera, ale ta je hodně mladá, to chápu. Kočka si meje kožich a já si u toho čtu báseň. Píše se rok 2019. Ta báseň není stará?

29. 5.
Černobílá fotografie. Mám ráda tu zašlou, zažloutlou sépiovou dobu. Staré filmy, nádherné oblečení, ty materiály hebké na dotek, obrazy, kterým jsem ještě schopna rozumět. Jako by na každé slovo byl vyměřen správný čas. A pořádek. Odměřenost a chlad. To na mne dýchá z té básně.

30. 5.
Dnes mne nové přečtení Maloměstského motivu vrací v myšlenkách do domu, kam jsem jezdila na prázdniny k babičce. Babička jezdila do konzumu na kole a vždycky přivezla lahve Poděbradky a čerstvé housky. V červnu jsem vylezla na strom a trhala třešně. Pak jsem je dávala do nádobíčka a byla jsem úplně šťastné dítě.

Uvědomuju si, jak moje mysl může díky básni cestovat v čase a prostoru, úplně svobodně. Pluje dobou, chutí, vzpomínkou, zvukem, s lehkostí, kolem celé zeměkoule, bez letenky, bez letadla, bez všech těch krámů, bez rámusu. Ale musím si odmyslet počítač, musím ho zavřít. Všechny hodnoty se mi tam mísí v jedinou, splývající s chaosem a umělostí.

Je mi dobře, když chvíli nemusím myslet. Zapomenout na všechno, co ještě musím udělat, vyřídit, zařídit, odřídit a zaplatit.

31. 5.

Jsem roztěkaná kvůli politice – obtěžuje mě to. Ani čtení básně nepomáhá.

1.6.
Lehká vzpomínka na Arnošta Lustiga.

Petra Lustigová (1964) je divadelní a filmová herečka, performerka, autorka a spoluautorka scénických projektů.

Milada Součková (1899–1993) byla prozaička a básnířka, také literární historička a lingvistka. Od roku 1948 žila v USA. Její významné literární dílo vyšlo ve dvanácti svazcích v nakladatelství Prostor a ERM (1995–2005). Interpretovaná báseň pochází ze sbírky Gradus ad Parnasum z roku 1957.