Jan Novotný

Naše perspektivy

V polovině jara pořádá Umělecké centrum Univerzity Palackého v Olomouci každým rokem Academia Film, mezinárodní festival populárně vědeckých filmů. Letošní festival byl zvláště bohatý – z nabídky asi 200 filmů bylo vybráno 40. Promítalo se šest dní na deseti místech, program zpestřovaly i přednášky, debaty, divadelní vystoupení a výstavy. Letos byl hvězdou festivalu evoluční biolog Richard Dawkins s tématem Taking Courage from Darwin to Fight the Hubris of Faith (český název Darwinem proti božím bludům mi nepřipadá tak výstižný).

Ze svého výběru udělám pro čtenáře výběr ještě užší (pouhé tři filmy), ve kterém snad vytuší společného jmenovatele. Ten mi naznačila četba, k jaké dává příležitost delší putování vlakem – jel jsem do Olomouce přes Slovensko a na cestu jsem si vzal knihu vítěze letošní ceny Magnesia litera za publicistiku Za oponou války, již napsal válečný zpravodaj Jakub Szántó. Mluví v ní o asi patnácti konfliktech, kterým byl přítomen v tomto století (nejen války mezi státy, ale i občanské války, povstání a puče, teroristické akty). Kant, Einstein či Fukuyama by z jeho závěru neměli radost: „Války nejspíš nikdy neskončí. Tvůrčí energie lidstva je vyvážena jeho schopností ničit. Cenou pokroku jsou i stále ničivější zbraně.“

Poslední pozdrav sondy Cassini. Tato sonda, vyslaná roku 1997, nejprve obdržela v souladu s přesnými výpočty „gravitační -kopance“ od Venuše a Jupiteru a za sedm let tak dorazila až k Saturnu, jehož okolí od té doby soustavně zkoumala. Informovala zejména o Saturnových prstencích a měsících. Posléze se stala zpravodajem o měsíci Enceladus, který má ve Sluneční soustavě největší naději, že by na něm mohly existovat zárodky života. Proto však nebylo možné nechat ji v klidu dožít – kdyby spadla na Enceladus, nedalo by se vyloučit, že jej infikuje, a budoucí vědci by pak neměli jistotu, zda život, jehož stopy snad na Enceladu najdou, tam nepřišel až se sondou. Proto nezbývalo než nechat sondu zničit pádem na povrch Saturnu. Jak jsme viděli ve filmu, sonda do poslední chvíle podávala zprávy, což společně sledoval tým vědců, který jí po léta určoval program. Mnozí nedovedli zadržet slzy.

Salam – První ****** laureát Nobelovy ceny. Hvězdičky představují jakousi hádanku pro diváky. Salam jistě nebyl vůbec prvním nositelem Nobelovy ceny – co by tedy mělo být na jejich místě? Podle Britů i Indů byl pákistánský fyzik Abdus Salam prvním muslimem, který Nobelovu cenu dostal (spolu s Glashowem a Weinbergem za sjednocenou teorii slabých a elektromagnetických interakcí). To by si však netroufal říci pravověrný muslim v jeho rodné zemi: Salam je totiž stoupencem ahmedismu, hnutí směřujícího k jisté modernizaci islámu, a porušujícího tedy dogma, že Mohamed byl „pečetí proroků“, a je proto svatokrádežné podrobit jeho odkaz reformám. Film, abych to vyjádřil co nejstručněji, mi ukázal Salama jako člověka, s nímž by se křesťané i ateisté domluvili.

Po Okavangu. Okavango je řeka, která pramení v Angole a rozlévá se v Botswaně do vnitrozemské delty, která je domovem vzácných rostlin a živočichů. V řece ubývá vody, což vede k vysychání delty a pozvolné záhubě jejích obyvatel. Výprava cestující po řece od pramene až do jejího zániku v poušti Kalahari měla zjistit příčiny a navrhnout opatření k nápravě – zúčastnili se jí lidé různých ras a státních příslušností a měli, jak to aspoň zatím vypadá, úspěch. I současným africkým vládám záleží na vzdálenější budoucnosti a na zachování krásy svých zemí, což by nemuselo být v rozporu s jejich technickým rozvojem.

A závěr? Neztrácím naději, že tvůrčí energie lidstva se obrátí správným směrem.

Jan Novotný

Obsah Listů 3/2019
Archiv Listů
Autoři Listů

Jan Novotný

Naše perspektivy

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu