Hynek Skořepa

Jak bohatí bohatnou a chudí chudnou a co na to EU

Před narůstající nerovností varuje výroční zpráva mezinárodní charitativní organizace Oxfam, založené v Anglii v roce 1942. Pouhých dvacet šest miliardářů podle ní vlastní víc majetku než celá chudší polovina lidstva. Logicky pak musejí chybět prostředky pro zajištění důstojnějšího života těch nejchudších i pro rozvojovou pomoc nerozvinutým státům. Rozdíly mezi bohatými a chudými, jádrovými oblastmi a periferií se podle tohoto vyjádření zvětšují. V médiích bývají však publikována také data, která dokládají, že drastické chudoby ubývá, dokonce prý i v Africe. Je otázkou, čemu věřit. Podle Oxfamu se za deset let, které uplynuly od ekonomické krize v roce 2008, počet dolarových miliardářů téměř zdvojnásobil! Nejbohatší muž světa, majitel internetového obchodu Amazon Jeff Bezos, disponuje majetkem v hodnotě 112 miliard dolarů.

Netvařme se, že se nás podobné problémy netýkají, rozdíly se podle mého názoru zvětšují i v České republice. Dle údajů ČNB, které převzaly Hospodářské noviny (2. 1. 2019), dluhy domácností u bank a družstevních záložen stouply v listopadu 2018 o 11,6 miliard na 1,646 bilionu Kč! Došlo tedy k meziročnímu růstu 119 miliard korun. Také dluhy firem meziročně stouply o 75,5 miliard. A to se ekonomice (zatím) daří. Většina z nás dluží zahraničním bankovním domům, kterým patří téměř všechny české komerční banky.

Jak na tom vlastně je v bance malý střadatel? V létě 2014 jsem kvůli tomu, že se úrok na běžném účtu začal přibližovat nule, „investoval“ pár našetřených korun do ČSOB Konzervativního fondu. Jeho výkonnost se v té době pohybovala ve výši 2,81 % při uložení peněz na tři roky. Nutno dodat, že na rozdíl od běžných či spořicích účtů, kde jsou vklady obyvatelstva do určité výše pojištěny, investování provádí každý na své riziko. Jelikož šlo o fond konzervativní, měl být výnos nízký a riziko ztráty peněz malé. V listopadu 2016, jak výnos stále klesal a ani zdaleka se neblížil inflaci, jsem své prací vydělané peníze převedl na ČSOB Vyvážený fond (domicilem fondu je Belgie). O předpokládané výši zhodnocení vkladu se v té době v propagačních materiálech již raději nic nepsalo, ale celková nákladovost fondu (poplatky) za minulý rok byla uvedena ve výši 1,59 %. V letáku byla zato důkladně rozebírána rizika (možnost značného kolísání hodnoty cenných papírů, výkyvy směnných kursů – je investováno i do cizích měn, riziko inflace). Mělo mne to varovat. V listopadu 2016 jsem vložil 100 150 Kč. V podstatě všechny svoje úspory. Úspory směšně malé. Pojišťovací agenti se pozastavují nad tím, jak málo lidé myslí na „zadní kolečka“. Průměrný český občan má na účtu rezervu na horší časy ve výši kolem 300 tisíc. To je podle nich málo. Kde má pracující človíček, platící inkaso a živící rodinu, peníze brát, to už neříkají.

Ale zpět k mým investicím. Ke konci roku 2016 činil stav investovaných financí 101 420 Kč. Ke 31. 12. 2017 jsem si polepšil na 104 330 Kč. Jenže v červnu loňského roku jsem se zase propadl na 103 102 Kč. Naskytla se příležitost, a tak jsem úspory raději utratil. Letos v dubnu mi pak přišel poštou Přehled nákladů, poplatků a výkonnosti vašich investic za rok 2018, který mi ozřejmil, jak jsem si tím vším vůbec nepomohl. Náklady činily 1215 Kč (1,7 %), čistá výkonnost činila záporných 1492 Kč. Pak se mám divit, že raději skoro všichni žijí na dluh! Státy i jejich obyvatelé. Hlava mi to nějak nebere. Asi je opravdu lepší se řídit rčením, že co sníš, to už ti nikdo nevezme.

Stav, kdy třeba Česká spořitelna slouží k vyvádění peněz, vydělaných z významné části na drobných střadatelích v Čechách a na Moravě, mateřské rakouské Erste Group Bank, nepřispívá zrovna ke zvyšování počtu stoupenců evropské integrace. Podle zprávičky v Hospodářských novinách (5. 11. 2018) vydělala Česká spořitelna za předcházející tři čtvrtletí 11,8 miliardy Kč. Její čistý zisk se meziročně zvýšil zhruba o 140 milionů a hlavním důvodem byl především růst čistého úrokového výnosu o 8,5 % na 20,2 miliardy Kč. Spořitelna je podle počtu klientů největší bankou u nás, v roce 2017 jich měla 4,64 miliardy. Co si o tom má myslet onen drobný střadatel, když má své peníze „zhodnoceny“ nulovým úrokem a na případných investicích dokonce prodělává?

Tabákový koncern Philip Morris, který působí mimo jiné v ČR a na Slovensku, v loňském roce zvýšil čistý zisk o 10,1 %, tedy v přepočtu na koruny za obě země vydělal celkem 3,836 miliardy Kč (Právo, 15. 3. 2018).

David Busta a Adam Váchal v článku na webu www.ihned.cz z 13. 9. 2018 píší: Sklizeň začala. Zahraniční firmy uznaly, že jejich investice v Česku dozrály, a ve velkém stahují své zisky. Za loňský rok (tedy 2017) podle výpočtů HN inkasovaly na dividendách 237 miliard Kč... Česká republika tak v odtoku zisků v poměru k HDP stojí na druhém místě v Evropě, dokonce ještě před Irskem. Peníze z evropských fondů jsou tak vlastně jen jakousi almužnou, mající uchlácholit veřejné mínění. Bohužel. Tím nechci zpochybňovat, že se díky eurofondům udělala řada užitečných věcí, třeba opravila spousta památek a škol. Je však otázkou, zda nás podobné „dotace“ ve skutečnosti nepřicházejí příliš draho. Vybírat si moc nemůžeme. Malé středoevropské země prostě musejí být součástí nějakého hospodářsko-politického seskupení. Absolutní suverenita je pouhá iluze.

V rámci celé Evropské unie jde o problém ještě mnohem větší. Internetový gigant Google v roce 2017 převedl přes dceřiné společnosti v Nizozemí a Irsku 19,9 miliard eur (550 miliard Kč) na Bermudy, aby si legálně snížil daně. Učinil tak již podesáté, vyvedená částka je zhruba o 4 miliardy vyšší než loni (Hospodářské noviny, 7. 1. 2019). A pak že nejsou peníze! Irsko by podobný mechanismus obcházení daňových povinností mělo pod tlakem EU znemožnit do roku 2020. Jsem zvědav, jestli se mu to podaří. Když píšu tento článek, pár dnů před volbami do Evropského parlamentu, postrádám zatím informace od většiny kandidujících subjektů, jaké zájmy republiky vlastě chtějí v EP hájit. Možná je to ale jenom tím, že nesleduji televizní debaty.

Běžné občany ovšem dění kdesi v Bruselu většinou moc nezajímá. Řeší zdražování energií a růst spotřebitelských cen. A taky exekuce. Když jdu kolem úřední desky městského úřadu, není dne, abych si tam nepřečetl nějakou dražební vyhlášku. Podle noticky v Hospodářských novinách (14. 5. 2019) meziroční růst spotřebitelských cen (inflace) v dubnu zpomalil na 2,8 % z březnových 3 %. Nadále zdražuje bydlení, některé potraviny (především zelenina) a pohonné hmoty. Zlevňují vejce a cukr.

Ve stejném vydání HN se píše, že loni bylo v exekuci o 41 tisíc lidí méně než v roce 2017 (cca 820 tisíc osob v r. 2017). V roce 2018 bylo zahájeno více než 505 tisíc nových exekucí. Na konci roku 2018 Centrální evidence exekucí vedla v souhrnu záznamy o 4 679 186 případech! Je na čase s tím rychle něco udělat. Co o tom vědí budoucí europoslanci? Zajímá je to?

Hynek Skořepa

Obsah Listů 3/2019
Archiv Listů
Autoři Listů

Hynek Skořepa

Jak bohatí bohatnou a chudí chudnou a co na to EU

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu