Mezi asijskými sousedy Indií a Pákistánem nedávno opět přituhlo. A se na zeď začal malovat čert nové války mezi oběma jadernými mocnostmi. Kdyby k tomu došlo, byl by to ji pátý pokus řešit vzájemné politické spory vojenskými prostředky. A to si dovoluji ignorovat bezpočet půtek, přestřelek, menších podvratných akcí a dalších aktivit na tajných frontách, (diplomatických) výhrůek či jiných demonstrací moci. Včetně podněcování místních teroristických aktivit, jako se tomu nejspíš stalo i na počátku letošní bezpečnostní krize.
Jádrem sporu obou členů nukleárního klubu, co si nemohou přijít na jméno od svého ustavení, není vlastně ani tolik hornaté území Kašmíru, ale jako záminka k rozdmýchávání vášní a strhávání (předvolebního) davu slouí poměrně spolehlivě. Neuralgický Kašmír je tak mimo jiné eklatantním příkladem obecného faktu, e mínění lidu bývá v mezinárodních vztazích vzýváno jedině v případě, kdy se to hodí do mocenského krámu.
Oč vlastně jde v Kašmíru? V 7. století zde vznikl nezávislý stát, jeho obyvatelstvo posléze opustilo hinduismus nebo buddhismus, aby přijalo islám. Později vzala jeho státní nezávislost za své a několikrát se měnili cizí vládci. A území ovládlo Spojené království, je je, jako součást Britského impéria, postoupilo místní loajální rodině. Vzniklá dynastie se pod patronátem evropských kolonialistů drela u moci od počátku devatenáctého věku a do období dekolonizace Britské Indie.
Perla v Koruně získala nezávislost v souvislosti s 2. světovou válkou, z ní vyšla Velká Británie sice vítězná, ale notně oslabená. Její pošramocená pověst a různé národně osvobozenecké proudy včetně těch, co kolaborovaly s mocnostmi Osy!) daly vzniknout krvavému marasmu, za něj zaplatil nespočet obětí. Ze zmatků, sporů a krveprolití inkriminovaného subkontinentu se roku 1947 zrodily dva nezávislé státy, Indie a Pákistán.
Touha místních elit po uchopení co největší moci byla nezkrotná a snaha o pokojnou domluvu mezi muslimy a hinduisty, buddhisty či dalšími, kterou prosazoval zejména v zápětí úkladně zavraděný Mahátmá Ghándí, minimální. Náboensky odlišné entity neustaly v konfliktech (v nich si např. vyřizovaly účty z kolonialistické éry), co vzápětí přerostly do první, tehdy ještě v podstatě občanské války.
Důvod se našel právě ve sporném Kašmíru. Dědictví starých časů bylo toti neuvěřitelně komplikované. Na Indickém poloostrově existovalo celých 565 drobných monarchií, je byly britskými protektoráty. Vládnoucí kníata, spravující víceméně autonomní oblasti, byla vyzvána, aby se připojila k tomu nebo onomu nástupnickému celku. Za cenu ústupků se obrovská státoprávní akce podařila; s výjimkou tří monarchií. Potí byla pokadé v náboenství, protoe místní dynastie vyznávaly jinou víru ne většina poddaných.
Dva státy byly obklopeny indickým územím, tudí filozofie nenásilí hladce ustoupila ozbrojené praxi. Anexi. Kašmírský maháráda Hari Sinh (1895–1961) touil po pravé neodvislosti svého kusu země. Ale nepochopil, e muslimští představitelé Pákistánu nehodlají rezignovat na připojení většinově islámského regionu. Vpád jimi zjednaných afghánských kmenových náčelníků s divokými horaly se ale nedrel plánu: osvobození od hinduistické poroby. Rabující hordy Paštunů ztratily drahocenný čas a umonily tím diplomatický a vzápětí vojenský zásah Dillí. Vydatně spolupracujícího s posledním britským místokrálem.
Kdy na přelomu let 1948/1949 ustala díky podepsanému příměří palba (k hašení poáru přispěl té československý diplomat Josef Korbel, otec Madeleine Albrightové), zůstal Kašmír rozdělen demarkační linií. Asi dvě třetiny areálu tak připadly Indii.
Další válečná měření sil přišla v letech 1965–1966 a roku 1971. Hlavní příčiny a důsledky nicméně leely jinde. Daleko důleitějším důsledkem ne další mrtví v Kašmíru bylo ustavení zcela nového aktéra mezinárodních vztahů – Bangladéše. Do té doby Východního Pákistánu. Vyhlášení nového nezávislého celku s klíčovou pomocí Indů pochopitelně prudce zlepšilo geopolitickou situaci jejich státnosti. Do té doby z východu i západu svírané dvěma částmi tého úhlavního nepřítele.
Na dosavadní konflikty, při nich si část citlivého prostoru podmanila i Čínská lidová republika, navázala takzvaná kárgilská válka v polovině roku 1999. Penetrace (pro)pákistánských jednotek za demarkační čáru vedla k náročnému vysokohorskému boji, který se však do hledáčku světové veřejnosti dostal hlavně proto, e obě strany ji tehdy disponovaly odzkoušenou atomovou výbavou.
Z přetahované o sporné dědictví pocházejí rovně sporné informace o zdejších obětech armádních i civilních (od r. 1991 mělo přijít o ivot asi 10 000 nevojáků) a krajně diskutabilní data poskytují zúčastněné strany také ohledně atributů obyvatelstva. Na jeho domnělé přání o sebeurčení se pravidelně odvolává Islámábád, kdeto Nové Dillí vychází z právních kroků posledního mahárádi. Ovšem skutečností je, e všelidové hlasování tu nikdy neproběhlo a zřejmě neproběhne. Řešení, zvláště kdy se – jak tomu bylo i nyní – chystají v některé z dotčených zemí volby, bývá hledáno ve stupňování napětí nebo vyvolávání nacionalistických nálad. V indické části kašmírského prostředí nadto aktivně a dlouhodobě působí teroristické organizace, je mívají významnou zahraniční podporu a usilují o podvrácení autority centrální vlády v oblasti.
Útok jedné skupiny přinesl v únoru smrt víc ne čtyřiceti indickým vojákům, na co Indové odpověděli leteckými údery, při nich měly být na oplátku pákistánskou protivzdušnou obranou sestřeleny dvě jejich stíhačky. Prý byly nasazeny také další těké zbraně, leč diplomatické úsilí nakonec zchladilo horké hlavy a situace se stabilizovala. Trvalá stabilizace Kašmíru je jinak pro rychle se rozvíjející Indii (potýkající se také s dalšími separatismy a subverzivními aktivitami) jedním z nejdůleitějších politicko-bezpečnostních cílů.
Analýza je rozšířením textu zveřejněného denním tiskem.
Pavel P. Kopecký (1979) je politolog a publicista.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.