Antonín Rašek

Rusko i USA posilují armádu

V roce 1964 jsem s redaktorem Československého rozhlasu Karlem Jezdinským, který později pracoval v Hlasu Ameriky, putoval na jakousi konferenci mládeže v Moskvě. Kdo absolvoval tu cestu jako my vlakem, určitě se divil, co napadlo Adolfa Hitlera jako Napoleona Bonaparta zaútočit na Rusko, když má jako spojence nejen mráz, ale i nekonečně rozlehlou zemi.

A tak pro vojáky nebylo překvapení, že Vladimír Putin svou desetiletou reformu armády prověřoval přesunem třetiny jejích sil tisíce kilometrů do prostoru Sibiřského vojenského okruhu až k Pacifiku. Z vojenského hlediska je to jedno, jde o stejnou rovinu jako na západě země, jen méně urbanizovanou. Rusko de facto uvedlo do stavu bojové pohotovosti celou armádu včetně vojsk strategického určení, pokrylo arktické přístupy a aktivovalo systém protiraketové obrany Moskvy. Překvapením byla početná účast mongolských a zejména čínských vojáků. Rusko tak dalo najevo, jak je to s jeho spojenectvím. Ve Vladivostoku navíc ruský a čínský prezident jednali o ekonomické spolupráci. To neznamená, že si ruští a čínští generálové neporovnali vojenské schopnosti. Stejně tak pozvaní vojenští pozorovatelé. I když dorazili letadlem, musel je jako v té písni o Stěnku Razinovi doprovázet neodbytný pocit, jak „nekonečné sibiřské jsou pláně“.

Vyrovnat se s posilováním ruských vojenských schopností – ač všechny země NATO vydávají na obranu pomalu patnáctkrát více (900 miliard dolarů) a jen ty evropské téměř šestkrát (300 miliard dolarů) více než Rusko (66 miliard dolarů) – není jednoduché.

Američtí generálové docházejí k závěru, že zatímco se spolu se spojenci věnovali lokálním asymetrickým válkám, což vedlo k tzv. afghanizaci aliančních armád, došlo k oslabení přípravy na teritoriální obranu i válku jadernou. Tomu naopak věnovala pozornost v desetileté Putinově reformě armáda ruská. Projevilo se to zejména v rychlosti moderních raket, které mohou z pozemních odpalovacích základen či nákladních lodí v Arktidě zasáhnout americké území do 15 minut a z ponorek ještě dřív. Nová mezikontinentální balistická raketa RS-28 s jadernou hlavicí zase může až 15 samostatně naváděnými jadernými hlavicemi zničit celý pás měst na východním pobřeží USA. Znepokojení vyvolává i projekt stíhacího letadla 5. generace Su-57. Bylo by možné pokračovat ruskou výsadkovou lodí 775 Minsk-Koroljov, ponorkami třídy Kilo, atomovou ponorkou Borej atd. Objevují se proto obavy o americkou vojenskou a technologickou dominanci.

Trump je k armádě štědrý

Převážná část komentátorů se shoduje, že americký prezident je nevyzpytatelný. Zrušil snad všechny dohody, které mohl. Stejně tak urazil i světové a evropské instituce. Položil základy k obchodní válce. Zrušil také či snížil nejrůznější platby, kde mohl, nebo pohrozil, že to udělá, nebudou-li třeba ostatní spojenci přispívat na obranu jako USA. Teď se v rozpočtové politice jeho ruka směrem k armádě rozevřela. To je zároveň přiznáním, že americké světové vůdcovství skončilo nebo je vážně oslabeno a je nutné napravit to zvýšením vojenských schopností. Vojenský rozpočet ve výši 717 miliard dolarů (přes 16 bilionů korun) Trump považuje v historii za rekordní, což není pravda. Vezmeme-li v úvahu inflaci, byl v minulosti (2008–2018) reálně vyšší. Rozpočet umožňuje rozsáhlé investice do modernizace námořních, pozemních i leteckých sil. Ozbrojené síly se mají rozrůst o 15,5 tisíce mužů a žen.

Jako potenciálního nepřítele identifikoval Trump Čínu a Rusko. Čínu i proto, že si vytyčila cíl dosáhnout do roku 2050 světové dominance a zatím se jí daří záměry realizovat.

Americký vojenský rozpočet představuje polovinu světových vojenských výdajů. Vzhledem k počtu obyvatel zatěžují USA vojenskými výdaji své občany zhruba desetinásobně než jinde ve světě. Je to ale z bohatství země s vysokým HDP. Je ale logicky otázkou, jak dalece je nutné americké vojenské výdaje zvyšovat, když sám Trump říká: „Jsme nejmocnější, nejbohatší, nejpočetnější, nejsilnější a nejchytřejší.“ I když někteří vojenští experti upozorňují na slabiny americké armády, přesto nezaostává, je schopná čelit kterémukoli potenciálnímu protivníkovi. Ocitla se však vzhledem k technickému a technologickému rozvoji na začátku nové fáze modernizace. Ta bude velmi nákladná, jak je tomu zvláště u všech nových zbraňových systémů, které jsou většinou mnohonásobně dražší, takže si jich každá armáda může ve srovnání s minulostí pořídit jen nižší počet. I česká armáda například má jen desetinu letadel a vrtulníků oproti minulosti, o tancích nemluvě.

Američané cítí, že vojenské výdaje jsou i pro ně enormní. Proto chtějí, aby se na nich výrazněji podílely evropské země a víc nakupovaly zbraňové systémy v USA. Donald Trump dokonce uvažuje o tom, aby náklady na 700 vojenských základen hradily země, v nichž jsou dislokovány.

Asi bychom se ale zpronevěřili západním hodnotám, kdybychom si mysleli, že velikost země tvoří jen její vojenská síla.

Antonín Rašek (1935) je sociolog a publicista, odborník na problematiku obrany.

Obsah Listů 3/2019
Archiv Listů
Autoři Listů

Antonín Rašek

Rusko i USA posilují armádu

Trump je k armádě štědrý

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu