Martin Burian

Všechno je jinak…

aneb Pohlednice z bouřlivého Rakouska

Můj původní záměr byl vyhnout se v tomto článku referování o současném politickém dění v Rakousku. Chtěl jsem jen – podle mého názoru vtipně – poznamenat, že termín voleb do Evropského parlamentu bohužel nebyl předem projednán s redakcí Listů. V Rakousku se otvírají volební místnosti pouze na jeden den, tentokrát tedy v neděli 26. května, což je současně i termín redakční uzávěrky našeho dvouměsíčníku.

Hlavní postavou mého příspěvku měl být známý německý satirik Jan Böhmermann. K jeho jménu můžeme přiřadit přízviska provokatér, novinář, hudebník, satirik či aktivista, který již mnohokrát překročil ustálené konvence a pravidla. Mezinárodní popularitu mu zajistila zcela nekorektní báseň věnovaná současnému tureckému prezidentovi, obsahující různá nadsazená tvrzení a vtipy se sexuální tematikou. Touto básní, kterou kabaretiér prezentoval v roce 2016 v rámci své televizní show, se mu podařilo vyvolat mimo jiné i mezinárodní spor. Böhmermann se několikrát od obsahu básně distancoval. Prohlásil, že jeho záměrem je veřejně ukázat, jak se výsměch, který překročí hranici svobody satiry, může stát právně postižitelným. K soudním sporům posléze skutečně došlo. Jeden ze soudních procesů probíhal na základě podezření z porušení paragrafu 103. Státní zastupitelství tehdy zkoumalo, zda se nejednalo o urážku orgánu a zástupce cizího státu. Počátkem roku 2018 byl po rozsáhlých veřejných diskusích tento paragraf zrušen. Avšak v jiném soudním řízení, tentokrát u vrchního zemského soudu v Hamburku, byl vydán zákaz rozšiřování této básně.

O tom, že Jan Böhmermann není žádný druhořadý vtipálek, svědčí dlouhá řada ocenění, která během své ne zas až tak dlouhé kariéry obdržel. O jeho kvalitách pak nejen mnohá pozvání do televizních pořadů, ale i jeho činnost novinářská. Začátkem května letošního roku byla v městské galerii Künstlerhaus v Grazu zahájena Böhmermannova výstava. Kdo chce výstavu navštívit, musí se u vchodu podrobit pasové kontrole a odevzdat mobilní telefon. Pouze fašistům se tyto procedury vyhnou, jen oni mohou volně projít, nicméně však otvorem pro psy. Pokud mají novináři zájem o rozhovor, musí mobilní telefon rovněž odložit. Böhmermann poskytuje rozhovor za stejných podmínek jako tehdejší ministr vnitra Kickl ze strany Svobodných. Minulý rok ve svém pravidelném televizním satiricko-politickém pořadu založil Böhmermann platformu „Reconquista Internet“ jakožto reakci na již existující ultrapravicovou platformu „Reconquista Germanica“. Z původně řekněme recesistické akce se stala věc reálná. Přibližně šedesát tisíc lidí vzalo Böhmermanna za slovo a uvedli celou záležitost do chodu. Předávají německé policii konkrétní údaje o internetem rozšiřované nenávistné propagandě včetně jmen autorů.

Události z pátku 17. května můj pracovní plán zcela změnily, na rakouské politické scéně nezůstal kámen na kameni. Jelikož se české sdělovací prostředky událostem poměrně podrobně věnovaly, učiním pouze nezbytně nutnou rekapitulaci. Šéf Svobodných Heinz-Christian Strache a jeho dlouholetý souputník Johann Gudenus se nechali v roce 2017 několik měsíců před volbami do parlamentu vlákat do dobře připravené léčky. Ve vile na ostrově Ibiza se setkali s údajnou ruskou milionářkou, která projevila zájem investovat své nelegálně získané prostředky v Rakousku. Ležérním tónem ve stylu podnapilých koňských handlířů jí oba zúčastnění vysvětlovali, jaké budou mít po nástupu do vlády skvělé možnosti. Slibovali snadný přístup ke státním zakázkám. Líbila se jim také možnost, že by dotyčná dáma převzala nejčtenější rakouský deník Kronen Zeitung. Dle přání obou politiků by posléze došlo k radikálním personálním změnám v redakci tohoto nejčtenějšího periodika. Dávali také tipy, jak je možné stávající pravidla sponzorování politických stran obejít, nicméně v mezích zákona. Čtyřminutová sekvence z téměř sedmihodinového videa a následující události zastihly téměř všechny nepřipravené. Zcela určitě nepřekvapily Jana Böhmermanna, který o existenci videa věděl delší dobu, nicméně ho nemínil zveřejnit. Až později došlo i nám nic netušícím občanům, o čem ve své děkovné řeči v rámci předávání ceny Romy vlastně mluvil. Tuto čtenářskou cenu, pojmenovanou na počest herečky Schneiderové, každoročně organizuje deník Kurier. V dubnu se satirik omluvil, že cenu nemůže osobně převzít, jelikož je momentálně značně zkoksovaný, přeplněný energetickým nápojem Red Bull a že se baví s několika obchodními přáteli ze strany Svobodných v ruské vile pro oligarchy na Ibize.

Následující den po zveřejnění kompromitující videonahrávky odstoupili šéf strany Svobodných vicekancléř Strache a jeho kolega Gudenus, tehdejší vicestarosta Vídně, ze všech politických funkcí. Gudenus se odporoučel téměř beze slov, Strache se v první třetině svého posledního veřejného projevu stylizoval do role oběti mezinárodního spiknutí. Upřímná omluva vypadá zcela jinak; odchod z politiky, a to zrovna na vrcholu kariéry, nebyl pro něj bezbolestný. Na tvářích redaktorů veřejnoprávní televize ORF bylo možno v těchto dnech pozorovat úlevu, občas se neubránili lehkému úsměvu. Změnil se i způsob referování, stal se mnohem uvolněnější a poněkud odvážnější. Tato televize byla spoluvládnoucím Svobodným trvale trnem v oku. Prosazovali zásadní reformy, měli v úmyslu zrušit koncesionářské poplatky a dostat ovlivňováním státních dotací tuto organizaci více pod kontrolu. Mluvilo se i o případné privatizaci, jež s sebou logicky přináší značnou závislost na příjmech z reklamy, častokrát cíleně zadávané pouze spřízněným duším.

Co je na současné situaci zcela nové? V historii Rakouska se ještě nikdy nestalo, že by prezident – v tomto případě na návrh kancléře Kurze – propustil úřadujícího ministra. Byla to zároveň poslední šance, kterou Svobodní dostali. Kurz požadoval odchod pouze jednoho člena vlády, a sice ministra vnitra Herberta Kickla. Strana Svobodných tuto možnost odmítla. Všichni ostatní členové této politické strany toho času v ministerských funkcích podali posléze demisi. U příležitosti jmenování nových ministrů požádal prezident Alexander Van der Bellen všechny politiky, aby pokud možno potlačili své krátkodobé tužby. V této krizové situaci bylo pro hlavu státu nejdůležitější udržet fungování a stabilitu země. Vzhledem k nastávajícím volbám do Evropského parlamentu připomněl nám všem společné téma, a sice ochranu životního prostředí. Evropskou unii označil za ten nejlepší nápad, který kdy Evropané měli.

Martin Burian (1960) je výtvarník, spoluvydavatel Listů. Žije v Rakousku.

Obsah Listů 3/2019
Archiv Listů
Autoři Listů

Martin Burian

Všechno je jinak…

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu