V Praze se uskutečnily další početné demonstrace za demisi ministryně spravedlnosti Marie Benešové. Lidé taky ádali, aby byla zachována nezávislost justice. Je ji celkem jasné, e cílem demonstrací je (opět) premiér Andrej Babiš. Nicméně přistupme na hru, e skutečně jde o nezávislost a kvalitu justice. Dovolím si stručně se zamyslet nad jedním z chystaných návrhů M. Benešové, který té vyvolal nelibost části české veřejnosti. M. Benešová chce údajně zrušit vrchní soudy a moná i vrchní státní zastupitelství. Někteří kritici tvrdí, e jde o nevídaný zásah do soudní soustavy a e se ministryně bude snait zbavit nepohodlného soudního stupně. Jde o vysoce sloitou odbornou otázku, nicméně hlavní kámen úrazu je v tom, e soustavu soudů v ČR máme de facto čtyřstupňovou (okresní, krajské, vrchní soudy a Nejvyšší soud), ale český soudní proces je třístupňový. I ák základní školy cítí, e tři se nerovná čtyři a naopak. Řešení se nabízí, zrušit vrchní soudy, v rámci soustavy jde o ten nejméně potřebný prvek. Dodejme, e demonstranty proklínaná M. Benešová tzv. neobjevila Ameriku, o zrušení vrchních soudů se hovoří minimálně patnáct let, mimochodem i guru české justice Otakar Motejl se nad ním kdysi váně zamýšlel. Po pravdě, ono by to nebylo vůbec jednoduché, pokud bychom zrušili vrchní soudy, všechna řízení by musela logicky začínat na soudech okresních. Tedy nikoliv jako dnes, kdy některé causy začínají ze zákona a na krajském soudu. Proč? Kdy něco začíná běet na krajském soudě, tak pak odvolání (řádný opravný prostředek) musí jít zákonitě na krajský soud a dovolání (mimořádný opravný prostředek) putuje na Nejvyšší soud, co by po zamýšleném zrušení vrchních soudů logicky nešlo realizovat. Další reformní úskalí spočívá v tom, e propuštění soudci ze zrušených vrchních soudů by pak museli být přesunuti na krajské soudy (moná i na okresní) a to by se jim asi moc nelíbilo. Je jasné, e reorganizace by byla sloitá, probírání veškerých jejích nuancí by bylo na týdny. Reforma justiční soustavy je ale moná, a není to ádné omezení právního státu a demokracie. Mít čtyřstupňovou soudní soustavu není základním lidským právem. A kdo chce soupeřit s Andrejem Babišem, nechť do toho perfidně netahá nezávislost justice.
Petr Kolman, právník a publicista, Brno
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.