Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
Cíl Trumpovy politiky Amerika především! nelze obejít. Už proto ne, že dost dobře nevíme, jak to americký prezident ve skutečnosti svým volebním heslem myslel. V předvolební kampani to vypadalo, že jeho politika bude izolacionistická. Tato orientace se ostatně dala identifikovat i u jiných amerických prezidentských kandidátů. Teď to vypadá, že Donald Trump spíš usiluje podle optimistů o posílení amerického vůdcovství, podle pesimistů už jen o jeho záchranu. Jde o to, jak kdo hodnotí sílu a budoucnost Ruska, a zejména Číny. Pro Bílý dům začíná jít o zásadní strategii. Bojovat s oběma velmocemi je podobné jako ve válkách operovat na dvou frontách. Němci na to doplatili v obou těch světových. Naštěstí pro nás i pro svět. Zatím se nezdá, že by si Američané chtěli naklonit alespoň Rusy. Prostě proto, že v případě usilování o jakoukoli hegemonii bude hlavním konkurentem Čína. Všechno tomu nasvědčuje. Ale to znamená novou bipolaritu, v níž Rusko bude hrát roli nejsilnějšího potenciálního spojence pro obě strany. Minimálně pro jaderný potenciál a přírodní bohatství.
A tady se dostáváme k základní otázce, která se bezprostředně týká i nás: zda orientace na nejobecnější strategii v potenciálně transformované podobě My především! má vůbec v globalizujícím se světě nějak smysl. Konkrétně řečeno, jestli má význam bojovat v kterékoli světové organizaci, jako jsou OSN, NATO a hlavně EU, za národní zájmy, jak o to nyní usilují snad všichni naši politici. Jestli není rozumnější a efektivnější dát přednost posilování těchto organizací a čerpání benefitů z jejich síly. Možná bychom mohli vypadat jako ty pověstné bílé vrány. Ale ohlédneme-li se do historie, ve světě jsme něco znamenali, když jsme těmi skutečnými bílými vranami byli. Nestojí to alespoň za zamyšlení?
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
