Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2019 > Číslo 2 > Viktor Tichák: Kouzlo nechtěných anafor

Jazyk

Viktor Tichák

Kouzlo nechtěných anafor

Kdyby měl někdo problém s wiki definicí anafory, asi se není úplně čemu divit: „V textové lingvistice, stylistice a syntaxi je anafora typem endoforické (vnitrotextové) reference.“ (cs.wikipedia.org/wiki/Anafora) Většinou se o anaforách v jazyce mluví v souvislosti s užitím osobních a jiných zájmen, která právě endoforicky odkazují na totožnou mimojazykovou entitu. Jednoduše řečeno: „Král měl dceru. Ta měla dlouhé vlasy.“ Zájmeno ta odkazuje k podstatnému jménu dcera. Obě slova mají stejnou referenci, odkazují k téže osobě, konkrétně ke králově dceři. „Král měl syna. Ten měl krátké vlasy.“ Zájmeno ten se opět zpětně odvolává na syna, je tedy anaforou = řecky „znovuuvedením“.

Ovšem když místo ukazovacího zájmena ten, ta, to použijeme zájmeno osobní, případně podmět nevyjádříme, může nastat zmatení posluchače/čtenáře. U dcery není problém: „Král měl dceru. Měla dlouhé vlasy./Ona měla dlouhé vlasy.“ U syna však: „Král měl syna. Měl dlouhé vlasy./On měl dlouhé vlasy.“ Logicky se tedy táže zmatený posluchač: Kdo? Král, nebo syn? Odpověď je v tomto případě král, protože bylo v minulém odstavci jasně řečeno, že syn vlasy krátké. Ale kdybychom tuto informaci postrádali, logicky bychom nemohli tušit, o kom z nich má být řeč. Anafora i reference je zdvojená.

Problémy s anaforou a deixí jsou jedny z častých potíží v komunikaci. Zatím se chytáte? Pojďme to ještě zkomplikovat. Anafora odkazuje zpět v textu na něco, co už bylo zmíněno. Deixe odkazuje na něco mimo text. Příklad: Maminka sedí na lavičce v parku a čte dítěti pohádku: „Král měl dceru. Ta má ale dlouhé vlasy.“ Dítě, ponořeno v napínavém ději pohádky, logicky myslí, že je řeč o princezně. Maminka ale již nehledí do Erbena, ale na druhou stranu pískoviště, kde se v písku přehrabuje děvče s vlasy dlouhými až na zem.

Ať už zhlížím večerní zprávy, poslouchám ranní Radiožurnál nebo načítám svou pravidelnou dávku jazykových perel na internetu, omezují se nejasnosti naštěstí pouze na anafory. Redaktoři většinou nekomentují dění kolem sebe ve studiu jako maminka na pískovišti. Zato jsou však podobné chyby čím dál častější. A nejvíce se vyskytují v názvech článků, což lze jednoduše zdůvodnit: Zaprvé je v současné době běžné používat dvou- i vícevětné nadpisy, např. „Nekonečného našli až tři dny po smrti. Trpěl epilepsií, kterou neléčil.“ (idnes.cz, 27. března 2019) Zadruhé pak těmto nadpisům chybí kontext, tedy logika, která by vyloučila jednu z interpretací.

Leckdy není dvojí reference problém, poněvadž nemění význam. „Ústavní soud vydal zlomový verdikt. Zastal se dlužníka v exekuci.“ (idnes.cz, 1. dubna 2019) V tomto případě je jedno, zda pochopíme podmět druhé věty jako soud (logičtější, poněvadž je soud původcem aktivního děje), nebo jako verdikt.

Případy, jako jsou ty následující, však vytvářejí pomocí dvojí reference nechtěnou komiku: „Muž si koupil nový Peugeot a zemřel. Po devatenácti letech ho našli v garáži v úžasném stavu.“ (autoforum.cz, 23. června 2018) Zájmeno ho se logicky vztahuje k vozidlu – ale co kdyby ne? Podobně nás např. překvapí, jak je Karel Gott v Česku neznámý: „Přečtěte si příběh německého úspěchu Karla Gotta, o kterém velká část lidí v Česku vlastně téměř nic neví.“ (facebook Hospodářských novin, 19. srpna 2018) Týdeník Policie hledá: „Dvojice mužů pomazala policejní vůz MP Heřmanův Městec exkrementy, nepoznáte je?“ (tydenikpolicie.cz, 16. ledna 2019)

Anafory nefungují pouze u zájmen. Některá příslovce také potřebují předchozí jednoznačnou informaci o lokaci, aby fungovala referenčně správně. Ne jako příslovce uvnitř v  případě, kde nám jaksi kolísá informace, uvnitř čeho se nešťastná událost odehrála: „V domě na Rychnovsku vzplála myčka nádobí. Muž uvnitř zemřel.“ (tn.cz, 11. prosince 2017)

Podobné chyby jsou snad nejčastějšími vůbec. V posledním týdnu jsem je v titulcích objevil desetkrát. Ve většině příkladů anafor nakonec naše logické myšlení dojde ke správné interpretaci, i když se nejprve patřičně pobavíme. Někdy se to ale opravdu nepodaří: „Šéf vysílání TV Barrandov o Okamurovi: Je to zvláštní.“ (ct24.ceskatelevize.cz, 22. října 2017) Co je to? Kdo je to?

Viktor Tichák

Obsah Listů 2/2019
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.