Viktor Čížek, Zdeněk Víšek

Polná a hilsneriáda

Na přelomu letošního března a dubna uplynulo již 120 let od vypuknutí tzv. hilsneriády, kdy třiadvacetiletý židovský mladík Leopold Hilsner byl obviněn z vraždy křesťanské dívky, jež se měla stát obětí rituálního zločinu. Hilsneriáda se stala nejvýraznějším projevem antisemitismu v české společnosti v době před první světovou válkou. Tato neblahá historická událost je trvale spjata s městečkem Polná, které se nachází na české straně někdejší česko-moravské zemské hranice, nedaleko Havlíčkova (dříve Německého) Brodu.

Trvalými připomínkami oněch tragických událostí, kdy v lese Březina nedaleko Polné byla 1. 4. 1899 nalezena usmrcená devatenáctiletá švadlena Anežka Hrůzová, jež byla zavražděna o dva dny dříve, jsou především symbolický hrob v místě nálezu těla oběti a Anežčin skutečný hrob na polenském hřbitově.

Tato místa, byť spojená s událostmi, které se odehrály vlastně již v předminulém století, jsou ovšem stále svědky nejrůznějších antisemitských provokací, z nichž k té nejznámější v poslední době došlo roku 2015, kdy představitelé krajně pravicové Národní demokracie Adam B. Bartoš a Ladislav Zemánek během své cesty do Polné navštívili hrob Anežky Hrůzové i místo, kde byla zavražděna. Zde pak zanechali ceduli s její údajnou fotografií, k níž mimo jiné napsali: Její smrt český národ semkla a s naléhavostí mu ukázala nutnost řešení židovské otázky. Židovská otázka nebyla dosud uspokojivě vyřešena.

K podobným antisemitským provokacím v Polné došlo ale již dříve, například roku 2007 nebo i v roce 1999, kdy dávné i soudobé projevy antisemitismu v souvislosti se 100. výročím hilsneriády odsoudila polenská městská rada.

Navzdory těmto extremistickým projevům je současná Polná městem, které v demokratických poměrech po listopadu 1989 nachází cestu ke své minulosti, jejíž významnou součástí byla až do druhé světové války i židovská komunita.

Synagoga v Polné

Kulturní, společenské a ekonomické aktivity polenských židů jsou v tomto městě zřetelné i dnes, třebaže žádní izraelité už zde nežijí.

Židé přicházeli do Polné již od středověku a koncem 17. století začal jejich počet narůstat. V roce 1680 vydal Ferdinand z Dittrichsteina nařízení o výstavbě židovského města na tzv. Horním městě. Unikátní urbanistický projekt je dodnes zachován včetně rabínského domu a synagogy.

Původně barokní synagoga byla vystavěna roku 1684. V sousedství synagogy vznikl přístavbou patra roku 1717 židovský obecní dům, zvaný Rabínský. Dnes v něm jsou expozice muzea – v přízemí se nacházejí byt šámese a tzv. černá kuchyně, v suterénu je pak vstup do mikve a v patře je umístěna expozice bytu rabína a tzv. zimní modlitebna pro 30 osob.

Polenská synagoga podlehla několika požárům, vždy však byla obnovena a rozšířena. Uzavřeli ji až nacisté v době okupace.

Na počátku padesátých let budovu zakoupila Církev československá, avšak bohoslužby se zde již nikdy nekonaly, neboť po rozhodnutí komunistických úřadů se z tohoto svatostánku stalo skladiště barev a chemických hnojiv, a proto stavba chátrala. Její tehdejší žalostný stav je dokumentován několika fotografiemi ze sedmdesátých a osmdesátých let.

Až Klub za historickou Polnou zachránil synagogu před zamýšlenou demolicí. Dne 19. července 1994 byla synagoga společně s Rabínským domem navrácena Židovské obci v Praze a v září roku 2000 byla po celkové rekonstrukci otevřena. Dnes slouží jako Regionální židovské muzeum. Vstup je umožněn jak do mužské části, tak do horní ženské galerie. V mužské části je umístěna expozice o historii židů v Polné. Synagoga je majetkem Federace židovských obcí v České republice. Je chráněna jako kulturní památka České republiky.

Ghetto

Trojúhelníkový půdorys ghetta se rozšiřoval směrem od úzkého hlavního vchodu od městské brány. Ve spodní části stojí Rabínský dům s průchodem na dolní náměstí ghetta a synagoga, okolo níž prochází Lázeňská ulička, ve které se nacházela škola. Dolní rabínský plácek vznikl při rozšíření ghetta v roce 1740.

Ghetto postihlo několik požárů a většina domů je dnes novodobě přestavěna, ale i tak si toto místo zachovalo své osobité kouzlo. Počet židů v Polné byl nejvyšší v první polovině 19. století, kdy jich zde žilo kolem sedmi set. Uvolnění společenských poměrů a lepší pracovní příležitosti ve velkých městech ale způsobily i v Polné odliv izraelitů z města.

Na počátku dvacátých let 20. století zde podle sčítání lidu žilo 67 židů. Při sčítání obyvatel z roku 1930 jich bylo evidováno již jen 51.

V roce 1938 udělila Polná domovské právo několika rodinám vídeňských židů, kteří uprchli do ČSR po nacistickém záboru Rakouska. V roce 1942 museli místní občané židovského vyznání odejít do transportů. Nacistickou genocidu přežili 3 z celkového počtu 63 polenských židů, avšak žádný z nich se do Polné nevrátil.

Židovský hřbitov

Židovský hřbitov v Polné – další významná připomínka zdejší židovské tradice – byl založen koncem 16. století na svahu nad potokem Šlapanka na okraji polenského Dolního města nedaleko míst, kde původně žila židovská komunita. Byl několikrát rozšiřován a dnes je na něm zachováno v 32 nepravidelných řadách okolo 1000–1300 (údaje se liší) náhrobků, z nichž mnohé jsou cennými památkami barokními či klasicistními. Márnice byla postavena v roce 1887, dnes je z ní jen torzo, jímž se vchází na hřbitov. Z roku 1995 pochází nový vstup s mříží kovanou jihlavským umělcem Erwinem Habermannem.

Větší část rozlehlého hřbitova je v dobrém stavu, nejhorší stav je paradoxně v místech, kde se nacházejí nejnovější náhrobky. Velká část jich je bohužel povalena či rozbita. Nejstarší náhrobní kámen pochází z roku 1683, nejmladší z roku 1991. Areál udržuje skupina místních nadšenců, jimž v činnosti pomáhá od roku 1996 Spolek na záchranu židovských památek.

Ohlédnutí za osudy Leopolda Hilsnera

Tzv. Hilsnerův případ se proměnil, a to vinou značné části českého tisku, především pak Národních listů, v nechutnou antisemitskou štvanici a Leopold Hilsner byl nakonec ve dvou proti němu vedených procesech (v Kutné Hoře v září 1899 a v Písku v listopadu 1900) odsouzen k trestu smrti, který mu byl změněn až milostí císaře roku 1901 na doživotní žalář. Stalo se tak nepochybně i díky odvážnému vystoupení T. G. Masaryka, který o procesu na podzim roku 1899 vydal známou brožuru Nutnost revidovat process Polenský, čímž zpochybnil pověru o rituální vraždě, třebaže i T. G. Masaryk měl k Hilsnerovi kritický vztah, a to především vzhledem k jeho předchozímu životu společenského ztroskotance.

Zatímco Masarykova úloha v hilsneriádě je dosud často připomínána, do zapomenutí se vytratila statečná činnost Hilsnerova obhájce dr. Zdenko Auředníčka, který tehdy byl – podobně jako Masaryk – vyobcován ze „slušné“ české společnosti.

Události z let 1899/1900 měly neblahý dopad i na nejbližší Hilsnerovy příbuzné – jeho matka Marie a bratr Moritz si změnili příjmení a museli z Polné odejít do Velkého Meziříčí, kde měli domovské právo. Hilsnerova matka, která se nedožila propuštění svého syna z vězení, zde zemřela 13. 8. 1908 a pod jménem Himmelreichová byla pohřbena na místním židovském hřbitově.

Leopold Hilsner byl propuštěn na jaře roku 1918, krátce před rozpadem Rakouska-Uherska, změnil si jméno na Heller a o deset let později ve Vídni zemřel. Text na jeho náhrobku připomíná, že Leopold Hilsner se stal obětí pověry o rituální vraždě. Právně však Hilsner nikdy rehabilitován nebyl, a proto jej nejrůznější antisemitské weby stále označují „za židovského vraha křesťanské panny“. Skutečného pachatele tohoto nedokonaného sexuálního zločinu spáchaného v lese Březina 29. 3. 1899 se nikdy nepodařilo vypátrat.

Nezodpověditelnou otázkou zůstává, jaký by byl další Hilsnerův osud, kdyby se dožil příchodu nacistů do Vídně v březnu 1938 – pravděpodobně velmi krutý. Jeho bratr Mořic se stal za druhé světové války obětí nacistického rasového vyhlazování.

I když se – jak již bylo připomenuto – městská samospráva v Polné již před dvaceti lety distancovala od projevů dávného antisemitismu někdejších polenských občanů z roku 1899, Polná dosud postrádá Masarykův pomník či alespoň Masarykovu ulici a samotného Leopolda Hilsnera ve veřejném prostoru připomíná – (kromě expozice muzea) pouze název jedné místní restaurace („U Hilsnera“), a to v těsné blízkosti bývalého ghetta.

Dům, kde Hilsner v Polné žil, není nijak označen, kdežto na domě ve Vídni, kde ve dvacátých letech bydlel, mu byla 25. dubna 2002 odhalena pamětní deska.

Události z roku 1899 jsou v Polné stále živé (a možná i velmi citlivé) dosud, a proto se s velkým zájmem místních lidí setkal dvojdílný televizní film režiséra Viktora Polesného Zločin v Polné, který byl uveden Českou televizí na přelomu ledna a února 2016. Jeho premiéra se uskutečnila již 22. ledna 2016 v polenském kině za přítomnosti tvůrců filmu.

Viktor Čížek (1972) pracuje jako dispečer automobilové dopravy. Celoživotně se zajímá o historii, jazykovědu a literaturu.

Zdeněk Víšek (1968) je učitelem ve Slaném, publikuje v odborných a popularizačních časopisech.

Obsah Listů 2/2019
Archiv Listů
Autoři Listů

Viktor Čížek, Zdeněk Víšek

Polná a hilsneriáda

Synagoga v Polné

Ghetto

Židovský hřbitov

Ohlédnutí za osudy Leopolda Hilsnera

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu