David Sládek

Do ulic

Je pravda, že demonstrace jako výrazný fenomén se v Anglii objevily teprve v posledních deseti letech?

Byly tu vždycky, ale na začátku tohoto století nastal jistý útlum. V době ekonomické krize se však zvedla vlna nespokojenosti a lidé zas vyšli do ulic. To od té doby neustalo a myslím, že ani brexitem to neskončí.

Dá se pozorovat nějaký vývoj charakteru protestů – právě v souvislosti s brexitem?

Určitě bylo vidět určité probuzení z letargie v posledních měsících a týdnech, kdy začalo být jasné, že se situace někam řítí a nikdo neví kam. Lidé začali být hlasitější, důkazem může být loňský říjen, kdy pod heslem Peo-ples Vote, tedy za nové referendum, vyšlo do ulic Londýna 700 tisíc lidí. To je druhá nejpočetnější demonstrace v tomto století – po protestech proti válce v Iráku. A nyní se čeká na zřejmě ještě větší demonstraci 23. března (sešlo se přes milion lidí, pozn. red.). Co se povahy demonstrací týká, je zjevné, že si jakoby začaly brát za vzor hnutí francouzských žlutých vest. To tu do loňského roku nebylo. Manifestují pro brexit, zároveň však protestují proti vládě. Mělo to vrchol před pár týdny v Manchesteru, v Londýně tomu tehdy policie zamezila, když zakázala těm nejradikálnějším shromažďovat se v ulicích.

Už tedy neplatí, že britské demonstrace, jak se kdysi říkalo, jsou oproti francouzským poklidné, ba až rodinné?

Neplatí, pro tyto demonstranty se staly vzory až modlami aktivisté Tommy Robinson nebo James Goddard (je na snímku na fotografii na str. 74, pozn. red.). Ti značně podněcují radikalizaci protestů. Trochu se to podobá situaci v USA, kde Trumpovi příznivci hovoří o spiknutí politických elit, zde se k tomu připojuje Evropská unie.

Sílí podobně i demonstrace proti brexitu?

Možná že odpůrci brexitu v posledních týdnech ucítili šanci, že díky tomu, jak se situace komplikuje a odkládá se řešení, by mohlo dojít k novému referendu. Jako by tím byli uchlácholeni, i když ve skutečnosti žádný důvod ke klidu není.

Hodně se hovoří o obavách Čechů pracujících v Anglii, jak to pociťujete vy?

Bát se vlastně ničeho nemusím, jednak jsem tu dost dlouho na to, abych získal statut „usídlence“, kromě toho pracuji pro zdravotnickou firmu, která je v naprosté většině mezinárodní, takže jsem nepotkal kolegu, který by dával najevo, že podporuje brexit a je nespokojený s přistěhovalci. Větší problém je v celkovém pocitu z možné změny dosavadní společenské otevřenosti, z toho, že jsou tady někde lidé, kteří by vás jako imigranta chtěli vyhodit. To se nějak člověku ukládá v hlavě. Takže se jednou může stát, že to překročí určitou míru a vy si řeknete, že nemá cenu bojovat dál jako donkichot. A je tu i hledisko ekonomické – pominula už výhoda porevolučních let, kdy byl vynikající kurs libry a doma nízké platy.

-tt-

Parliament Brexit Vote, Londýn, 29. 01. 2019.

Pro-Brexit Yellow Vest March, Londýn, 05. 01. 2019.

Parliament Brexit Vote, Londýn, 15. 01. 2019.

Peoples Vote March, Londýn, 20. 10. 2018.

David Sládek (1976 ve Strakonicích) doma působil mj. v ČTK. 13 let žije a pracuje v Londýně. Fotografuje zde ve volném čase, jeho tématy jsou britské bleší trhy a v poslední době demonstrace – tento cyklus by měl po dokončení nést název Kultura protestu. Významným projektem je Zamlčená genocida, portréty pamětníků na období druhé světové války ve fašistickém Chorvatsku. Soubor fotografií Do ulic byl nominován v soutěži Czech Press Foto 2018. Více na www.davidsladek.com.

Obsah Listů 2/2019
Archiv Listů
Autoři Listů

David Sládek

Do ulic

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu