Hynek Skořepa

Dobré i špatné zprávy

V ochraně přírody na Slovensku blýskání na časy, v ČR přešlapování

V poslední době se na nás valí různé zprávy ze všech stran, bohužel většinou negativní, někdy i poplašné. Pokud nejsme zrovna odborníky na daný obor, bývá pro nás obtížné odhalit, co je na informacích pravdivého a co je dílem něčí manipulace. Týká se to také zpráv o ochraně přírody. ČR třeba zrovna teď hýbe návrat vlků. Komentář k němu si však nechám na jindy. Během posledních měsíců mne totiž velmi potěšily zprávy ze Slovenska. Zprávy pozitivní, které by neměly zapadnout. Bohužel je vzápětí následovaly zprávy další, špatné.

Stop biomasakru

V říjnu 2018 se na webových stránkách národního parku Nízké Tatry objevily předběžné výsledky odborné studie, vyvracející některá tvrzení lesníků o kůrovcové kalamitě. Odborníci z řad profesionálních ochranářů (Štátna ochrana prírody SR) a Slovenské akademie věd analyzovali 117 bezzásahových lokalit na severním Slovensku (od Kysuckých Beskyd po Slovenské rudohoří, pro jistotu upozorňuji, že rudohoří je obecný pojem s malým r). Lokality byly vybírány ve vyšších pohořích, jde o lokality s převahou smrku v porostech (zároveň tam, kde jsou v blízkosti přirozené horské smrčiny, nebo se aspoň předpokládá původní výskyt smrku ve formě příměsi, třeba v jedlobučinách). Vědci zjistili, že u většiny zkoumaných porostů začal jejich rozpad nikoliv v rezervaci, ale v okolních hospodářských lesích. Počátek kalamitního odumírání smrčin v rezervaci, odkud se pak kůrovec šířil do hospodářského lesa, byl doložen v pouhých devíti případech. Na více než 70 lokalitách naopak bylo zjištěno, že odumírání smrku začalo mimo rezervace a odtud se následně šířilo nejen do kulturních smrčin, ale nejednou i do bezzásahových ploch v blízké rezervaci. Ve zbylých případech nebylo možné ohnisko šíření lýkožrouta jednoznačně určit.

Ředitel SOP SR Martin Lakanda zdůraznil, že se jedná o analýzu vypracovanú vedcami, postavenú na údajoch zverejňovaných lesnickými inštitúciami, preto nemôže byť pochybnosť o jej objektívnosti. Neopomněl zdůraznit své přesvědčení, že analýza je dostatočným argumentom na to, aby už skončilo obviňovanie ochrany prírody zo súčasnej situácie s podkôrnikovou kalamitou.

Je to důležité i pro ochranáře v Čechách a na Moravě. Také oni jsou totiž často obviňováni, že vyhlášením bezzásahových ploch (např. v NP Šumava či v některých rezervacích) významně přispěli ke gradaci kůrovce. Na Slovensku ke slovním přestřelkám mezi lesníky a ochranou přírody přispívá také chystaná změna zákona, mající zpřísnit ochranu přírody v národních parcích. Novela, kterou nedávno připravilo tamější ministerstvo životního prostředí, je v legislativním procesu.

Dalšího velkého úspěchu dosáhlo nevládní Lesoochranárske zoskupenie Vlk, v jehož čele stojí dnes již legendární Juraj Lukáč. Sdružení zorganizovalo kampaň proti spalování velkých zdravých stromů na výrobu energie, kterou podepsalo téměř 40 tisíc lidí. Drancování lesů označili jako „Biomasaker“. Pro energetické účely se ročně na Slovensku vytěží údajně až čtyři miliony kubíků dřeva, což přibližně odpovídá stejnému počtu stromů (průměrný mýtný smrk poskytne asi 1 m3 dřevní hmoty). Štěpka se pak spaluje za podpory státních dotací!

Na přelomu listopadu a prosince loňského roku proběhlo ve slovenském parlamentu hlasování o změně zákona, který tuto praxi omezil. Stát už nebude dotovat spalování zdravých stromů, ale jen energetické využívání dřevního odpadu a dřeva ze speciálně k tomuto účelu pěstovaných porostů rychle rostoucích dřevin (např. akát). Návrh předložil poslanec Ján Budaj z opoziční strany OĽaNO a získal podporu i od několika poslanců vládní koalice stran Smer, SNS a Most-Híd. Prohlasování návrhu umožnil také nižší počet aktuálně přítomných zákonodárců.

Návrh byl předtím diskutován již ve vládě, kde jej navrhoval k zamítnutí ministr hospodářství Peter Žiga (Smer). Ten byl v předcházející Ficově vládě ministrem životního prostředí, přitom vlastní jednu z největších dřevařských firem na Slovensku! Premiér Pellegrini však prosadil, že vláda nezaujala k návrhu žádné stanovisko, a rozhodnutí tak zůstalo na parlamentu.

Jen pro srovnání, nezávislý Denník N informoval, že v roce 2016 se ve slovenských lesích vytěžilo 9,3 milionu m3 dřeva. Kampaň Vlka udává, že ročně se na Slovensku průměrně spálí 4 miliony stromů, další 3,4 milionu jsou vyvezeny do zahraničí, 1 milion je ukraden. Dokonce i v národních parcích se ročně vytěží asi 1,3 milionu stromů, v rezervacích pak dalších 15 tisíc.

Všechno pro nic a My jsme les

V rámci kampaně Všetko pre nič (www.vsetkoprenic.sk) by lidé z Vlka rádi dosáhli toho, aby alespoň 10 procent území Slovenska zůstalo ponecháno přírodě, bez jakýchkoliv lidských zásahů. Myslím, že při charakteru slovenské krajiny (množství hospodářsky nevyužitelných ploch v horách) to není cíl nereálný ani nesmyslný. Sloganem Ako neprísť o všetko? Prispievajte na nič vyzývají Slováky, ale taky Čechy či Poláky k pravidelným příspěvkům ve sbírce, jejíž výtěžek by umožnil vykoupit další plochy starých karpatských lesů na Slovensku. Na příkladu jednoho roku v lesích Slovenska ukazují, o co všechno kvůli lidské chamtivosti přicházíme. Ak to takto pôjde dialej, pre nás a pre ďalšie generácie žiadne lesy neostanú... Slovensko za posledních 15 let přišlo o lesy o rozloze přes 700 km2. To odpovídá zhruba ploše celých Tater. Lesníci sice tvrdí, že běžný roční přírůstek je vyšší, než kolik dřeva se vytěží; objem dřeva se díky přirůstání starých porostů skutečně zvyšuje. I oni však uznávají, že od roku 1990 narostl objem těžby dřeva ve slovenských lesích o více než 70 procent!

Nedohledné holiny v různých koutech Slovenska jsem viděl na vlastní oči. Třeba ve Volovských vrších (Kojšovská hoľa a okolí) jsem jako vysokoškolák koncem 20. století procházel hlubokými temnými lesy, místy střídanými zarůstajícími polanami. Přede mnou vyletovali z křoví hejnka jeřábků. Když jsem ty končiny navštívil před asi deseti lety znovu, vítaly mne rozsáhlé holoseče. Po jeřábcích nebylo stopy. Lesníci a dřevorubci se hájí tím, že vše dělají pro dobro lesa i lidí. Vždyť přece bojují proti kůrovci, který zabíjí stromy! A společnost, jež spravuje lesy Spišské diecéze na pomezí Nízkých Tater a Slovenského ráje, se dokonce jmenuje Pro populo! Populus znamená lid. Obrovské holiny v okolí Hranovnice však musí každý soudný člověk označit za zvěrstvo! Kůrovec jejich vznik pouze započal. Dokončili je těžaři s moderní technikou. Katolická církev navíc útočí na občanskou iniciativu My sme les, která upozorňuje na rychle mizející lesy v národních parcích (třeba právě v Nízkých Tatrách), těmito slovy:

Podľa nášho názoru ide o snahu extrémistických ochranářských zoskupení získať do správy časť štátneho majetku ve vyšších stupních ochrany (Pro populo, citováno Denník N, 18. 12. 2017). Přitom ke kampani za ochranu lesů v národních parcích před těžbou se přidalo více než 60 tisíc lidí.

Za iniciativu My sme les vystupuje také K. Kaliský, vystudovaný lesník, ochranář a filmař v jedné osobě. Pomocí aktuálních leteckých snímků z východní části Nízkých Tater ukazuje stovky čtverečních kilometrů, kde jsou dnes místo lesa holoseče (slovensky holoruby). Lesníci se rádi ohánějí tím, že musí zasahovat na velkých plochách v důsledku větrných kalamit (známá je především extrémně silná vichřice z roku 2004, která poničila lesy nejen v Tatrách). Navíc právě oni se o lesy celá desetiletí starají a mnohé z nich vysadili. A na pasece přece zase musí vysázet les. Letecké snímky však dokazují, že v nejvíce chráněných částech Nízkých Tater vznikly holoseče, které tam v roce 1949 nebyly!

Zachrání tetřeva Evropská unie?

Jedním z důsledků nevhodných zásahů je pokles populace tetřeva hlušce (slovensky hlucháň) v chráněných ptačích oblastech. Počet tetřevů od vstupu Slovenska do EU v roce 2004 klesl o 50 procent! Evropská komise je toho názoru, že Slovensko nepodniklo dostatečné kroky, které by zabránily zhoršení stavu míst, kde se tetřev vyskytuje. Dává Slovensku dva měsíce na rozběh nápravných opatření, jinak může věc předat k projednání Soudnímu dvoru EU. Ten by následně mohl Slovenské republice uložit citelné sankce.

Hlucháň nedokáže přežiť na rúbanisku (na pasece) ani v monokultúre. Potrebuje horské lesy, vysvětluje Kaliský. Ochranáři proto už vědí, že situace tetřeva se bude ještě zhoršovat. Po těžbě totiž tetřevi dokážou přežít na lokalitě snad až dvacet let, jejich následnému vymizení to však nezabrání. Takto již před několika lety zmizeli tetřevi ze Strážovských vrchů, Poľany či Považského Inovce, když byla vytěžena rozhodující část starých lesů. Tetřevy hubí souhra více faktorů: ničení přirozených stanovišť a jejich fragmentace vede k izolaci mikropopulací a následně ke ztrátě jejich genetické různorodosti. Navíc tetřevům neprospívají klimatické změny a rostoucí tlak predátorů.

Ak sa nám nepodarí stabilizovať jadrovú populáciu aspoň na minimálnu úroveň päťsto jedincov, môže dôjsť v najbližších desaťročiach k vyhynutiu druhu na Slovensku, varoval v tisku Milan Boroš, tehdejší ředitel slovenské státní ochrany přírody (Denník N, 3. 6. 2016). Oproti sedmdesátým letům 20. století klesl počet tetřevů o tři čtvrtiny. V té době se ekonomika socialistického Československa začala potýkat s problémy, strana a vláda proto nařídily zajistit extenzivní růst hospodářství. Rozorávaly se louky, v lesích se začaly objevovat rozsáhlé holoseče. Sametová revoluce na tom na Slovensku změnila jen málo. V Českých zemích zlepšení nastalo, bylo však pouze krátkodobé. Jestliže v roce 1972 se počet tetřevů na Slovensku odhadoval na více než 3500 kusů, roku 2000 jich bylo už jen 1600. Dnes odborníci odhadují stavy tohoto vzácného ptáka z řádu hrabavých přibližně na 600 až 900 jedinců. Nízké Tatry spolu s Velkou Fatrou jsou rozhodující oblastí pro přežití tetřeva v celých Západních Karpatech.

Viliam Drienovský v časopise Naše poľovníctvo č. 3/2019 píše:

V januári t. r. poslala Európska komísia Slovenskej republike tzv. odôvodnené stanovisko kvôli tomu, že nedokázala adekvátne zabezpečiť ochranu prírody, čo spôsobilo pokles populácie vtáctva. Súčasne komisia vyzvala Slovensko, aby zlepšilo ochranu volne žijúceho vtáctva...

Plány těžby dřeva v chráněných územích soustavy Natura 2000 (ptačí oblasti, EVL = evropsky významné lokality) musí být na základě příslušných evropských směrnic podrobeny posouzení s ohledem na možné negativní vlivy. Podle Evropské komise by se takto měly posuzovat také kalamitní těžby, což ovšem slovenská legislativa dosud nezohledňuje.

Pokračujúce ničenie lesov v národných parkoch sa stalo symbolom nemohúcnosti Ministerstva životného prostredia SR a jeho vedenia voči valcu, který predstavuje Ministerstvo pôdohospodárstva a rozvoja vidieka a jeho drevorubačská lobby, dodává Drienovský.

Kvůli lidské chamtivosti a antropocentrismu „pána tvorstva“ nemizí jen tetřevi, ale ztrácejí se stovky (možná tisíce) dalších druhů zvířat a rostlin, které obývají staré horské lesy. To všetko sa deje v čase, keď globálna zmena klímy ničí mestá s nedostatkom zelene, z lesov zase mizne hmyz a aj bez velkých výrubov príroda slabne..., psal 4. 2. 2019 slovenský Denník N.

Slovenské ministerstvo zemědělství vliv těžby na populaci tetřeva bagatelizuje a svádí jeho úbytek na turismus či nelegální vjezdy motorek, čtyřkolek a sněžných skútrů. Ano, všechny uvedené faktory hrají svoji roli, ale zcela druhořadou oproti totální devastaci lesů průmyslovou těžbou dřeva. Přestože slovenské MŽP již loni připravilo program záchrany tetřeva hlušce, mnoho se toho nezměnilo. Státní správa myslivosti (regulující lov) navíc ignoruje řadu ustanovení zákona o poľovníctve. Státní ochrana přírody totiž na Slovensku do značné míry zůstává pouze poradním orgánem (jak tomu bylo za socialismu), výkon státní správy v ochraně přírody mají v rukou okresní a krajské úřady.

A aby toho ještě nebylo dost, nedávno média přinesla zprávu, že ředitelem státních lesů v Tatranském národním parku se v blízké době má stát Rastislav Hutta, vystudovaný lesník, vášnivý lovec a developer. Štátne lesy TANAPu přitom fakticky Tatry ovládají, Správa TANAPu („ochranáři“) má totiž mi-zivé pravomoci. Samotná „dvojkolejnost“ péče o jedno území je navíc zcela nesmyslná.

Česká ochranářsko-lesnická komedie

Zatímco na Slovensku se bojuje o budoucnost lesů i vliv občanské společnosti, v Čechách a na Moravě se vůči veřejnosti předvádějí hry s bezzásahovostí. Ředitelé Agentury ochrany přírody a krajiny (František Pelc) i státních Lesů České republiky (Josef Vojáček) se chlubí smlouvami o vyhlášení bezzásahových území. Koncem loňského roku tak bylo smluvně upevněno ponechání cca 50 ha lesů bez zásahu. Jedná se porosty v existujících přírodních rezervacích Starý Herštejn a Pleš v CHKO Český les.

Šéfové obou institucí ale nějak zapomínají dodávat, že se jedná o území stávajících přírodních rezervací, u nichž by mělo upuštění od hospodářské činnosti vyplývat přímo ze zákona o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.). V něm se totiž píše, že v přírodních rezervací by měla být (na rozdíl od „pouhých“ přírodních památek) ochrana struktury a funkce ekosystému (tedy celého lesa, nejen třeba určitého druhu kytky). Stát vyplácí za „nehospodaření“ vlastníku (uživateli) lesa dokonce peněžitou náhradu ušlého zisku. Smlouva tedy pouze potvrdila něco, co ukládá sám zákon.

Hlavně že mají všichni plná ústa přírody, boje s klimatickou změnou a zlepšení stavu našich lesů! A na pasekách se dál sázejí smrky...

Hynek Skořepa (1975) je geograf. Pracoval také ve státní ochraně přírody, v současnosti je přírodovědcem v Muzeu regionu Boskovicka.

Obsah Listů 2/2019
Archiv Listů
Autoři Listů

Hynek Skořepa

Dobré i špatné zprávy

Stop biomasakru

Všechno pro nic a My jsme les

Zachrání tetřeva Evropská unie?

Česká ochranářsko-lesnická komedie

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu