Václav Jamek

Fejetonek brutalistní

Dnes jsem šel něco nahrávat do rozhlasu, takže jsem se po čase zas podíval ven, a měl bych to asi dělat častěji, protože mě tam vždy čeká nějaké krásné povyražení.

Když jsem se vyškrábal po všech schodech od podchodu, jímž jedině lze se nohou pěší od Muzea k Vinohradům dobrat, zjistil jsem, že brutalistní architekturu vedle rozhlasové budovy pořád ještě nezbourali, třebaže liknavá naše péče památková od ní už dávno dala ruce pryč a poskytla plnou volnost brutalitě našich barbarů podnikatelských. Od ní se oko mé stočilo doleva, a co jsem nespatřil!

Na boční stěně domu, kterým se začíná Vinohradská třída, ale jímž zjevně neměla být ukončena, protože okénka ústící do pomyslného světlíku tu celou už věčnost marně vyzývají k přistavění posledního činžáku... na té boční stěně tedy visí odshora dolů obrovský poutač složený z takových rovnoběžných cancourů, a na tom poutači stojí: JEŽÍŠI!

To mě upoutalo. Že by pražské arcibiskupství učinilo až takovou reklamní investici? I rozhodl jsem se přečíst si to celé: „JEŽÍŠI! NÁKUPY V KLIDU A FRONT.“ To mě dorazilo, a jak mé oči samy sobě nevěřily, sklouzly na menší poutač v sousedství, a nevěřily si ještě víc, protože na něm četly: „UNI-HROBY – VÝDEJ e-SHOPU“. Zajisté znamení, že už mi zbývá jen zemřít. Mým očím se však asi ještě zemřít nechce, třebaže je k tomu denně přemlouvám, takže mi „HROBY“ hned opravily na „HOBBY“ a této halucinace se potom zatvrzele držely.

Říkal jsem si: to by se na Slovensku nestalo. V Liptovském Mikuláši třeba (nedávno jsem tam byl) mají na rodném domě Janka Kráľa také reklamu na Syna Božího, ale tu myslí vážně. Což by se zase nestalo u nás.

Když jsem se vrátil domů, zapnul jsem na chvíli televizi, a nevím, jak si to ti kapitalisté zařídili, ale sotva u nás člověk zapne televizi, detektivka v nejlepším skončí a začne reklama. A ta reklama mě poučuje: „Tajemstvím vánoc jsou společné chvíle.“

Srdce mé zaplavila nejprve vděčnost, že aspoň neslyším: „Tajemství vánoc je o společ-ných chvílích“, ale pak jsem začal přemýšlet: co to má vůbec znamenat? – Společné chvíle jsou tajemství vánoc. – Že jsme o vánocích najednou spolu, to je vážně tajemství. – Tu záhadu mi tedy vysvětlete! Proč jsme vůbec o vánocích spolu?!

Televizi jsem vypnul a šel jsem radši spát. Jaké hlouposti se mi zdály, to vám ani nebudu vyprávět.

Václav Jamek

Obsah Listů 1/2019
Archiv Listů
Autoři Listů

Václav Jamek

Fejetonek brutalistní

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu