Antonín Rašek

Civilní kontrola armády

V souvislosti se smrtí vojáků v Afghánistánu se loni rozhořel spor o to, zda v této zemi máme vojensky setrvat. Do diskuse zasáhli i generálové. Občas je proto nutné si připomenout principy, o kterých jsme si mysleli, že jsou dávno prodiskutované a přijaté. Jedním z nich je civilní kontrola armády. Byla po listopadových událostech roku 1989 zásadním tématem, o němž tehdejší vedení státu a velení armády jednaly se západními představiteli. Ti doporučovali tento princip co nejrychleji zavést a připravit pro jeho realizaci personální předpoklady. To se také s příchodem civilisty do čela resortu obrany a přijetím nové branného zákona stalo.

Samuel P. Huntington ve své práci The Soldier and the State uvádí, že podstata vztahů mezi společností a armádou spočívá vždy v mocenské a v ideologické rovině, tj. v tom, jaký je podíl vojáků na politické moci ve státě a jak se slučuje vojenská etika s politikou a ideologií státu. Tak mohou existovat režimy protimilitaristické (např. ve Spojených státech od občanské do druhé světové války) až promilitaristické (např. Prusko a Německo za Bismarcka). Závisí to na charakteru převládající ideologie, úrovni vojenské a politické moci a úrovni vojenského profesionalismu. Pro demokratickou společnost se stává ideálem minimalizace podílu vojáků na moci.

K tomu je nutná subjektivní a objektivní kontrola armády. První spočívá především v ovlivňování sociální struktury armády a dodržování občanských práv v ní, druhé v depolitizaci armády ve smyslu nestranickosti. V každém případě by armáda měla být vzdálena mocenským zápasům a podřízena legitimní moci ve státě.

Od listopadu 1989 uplynulo málem třicet let a situace ve světě se změnila. Americký prezident Donald Trump se rozhodl jmenovat ministrem obrany Jamese Mattise. Generála v záloze s pestrou vojenskou kariérou, který velel i na Blízkém východě. Zúčastnil se také oslav výročí zrodu naší republiky a nabádal naše představitele k nákupu amerických zbraní. Ve výčtu dalších generálů a zpravodajců by se dalo pokračovat. Je zřejmé, že se Trump odhodlal k nové personální praxi a jmenoval řadu bývalých vojáků do rozhodujících civilních funkcí před stanovenými časovými lhůtami. Přitom to byli právě Američané, kteří zásadu civilní kontroly armády do té doby striktně dodržovali. Dbali na to, aby armáda neurčovala cíle a směry vývoje politiky a společnosti, a naopak se společenským cílům podřizovala. Platí to i pro naše diskuse o aktuální vojenské problematice. Zvláště když to ve Spojených státech začíná mít trhliny. O tom svědčí i fakt, že Mattis na protest proti odvolání amerických vojáků ze Sýrie podal na konci roku demisi.

Antonín Rašek

Obsah Listů 1/2019
Archiv Listů
Autoři Listů

Antonín Rašek

Civilní kontrola armády

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu