Před čtyřiceti lety probíhala v Číně tzv. kulturní revoluce, vládl tu teror a lidé trpěli bídou. Dnes jsou tu desetimilionové metropole, které si tvářností nezadají se severoamerickými. Nové dopravní stavby lze srovnat s podobnými v bohatých arabských zemích. Na začátku byla Teng Siao-pchingova reforma. Jeho čin byl nejspíš příkladem i pro Michaila Gorbačova. S odstupem času lze říct, e ta čínská je zatím úspěšnější, neměla komplikované období podobné jelcinovskému. Číňané přičítají svůj úspěch tomu, e jejich prvním strategickým cílem bylo dostat lidi z pásma chudoby. Bylo pod ním sedm Číňanům z deseti, dnes u z deseti jeden a brzy má chudoba v zemi skončit. Touto strategií se čínskému vedení podařilo lidi motivovat k vysokému pracovnímu výkonu a po strastiplných desetiletích se dočkat slušnější ivotní úrovně. Čína se otevřela světu a vyuila trní ekonomiku. I kdy to je jen začátek. Chybí důchodová reforma, je nutné podstatně zlepšit zdravotnictví a zlikvidovat korupci (která existuje, ač je trestána i smrtí). Přesto se čínská společnost pod vedením prezidenta Si Ťin-pchinga chce do poloviny století stát dominantní světovou velmocí. Údajně neusiluje o hegemonii, ale o spolupráci. Jeden z projektů, který má pomoci tohoto cíle dosáhnout a který navazuje na někdejší Hedvábnou stezku, realizují Číňané pod názvem Pás a stezka.
Jako kadý velký projekt přesahující hranice země logicky vyvolává diskuse i obavy, není-li jeho záměrem ovládnout asijský, evropský a africký kontinent, přinejmenším ekonomicky. Čína má autokratický politický systém, který stále výrazněji soutěí s liberální politikou západní. Tématem vzájemného střetávání jsou lidská práva a svobody. A jistě také jak dalece je čínský model vzhledem k velikosti země a rozmanité etnické struktuře nutný. Kolbištěm současným je obchodní válka, kterou zahájil s Čínou Donald Trump. Jeho politika vede k hlubší čínsko-ruské spolupráci, jak se projevila i čínskou účastí na největším ruském cvičení od osmdesátých let minulého století. Jak se stále výrazněji ukazuje, budoucnost světa je závislá na triumvirátu Spojené státy – Čína – Rusko. Evropa by v tomto novém dějství neměla hrát vedlejší roli, ale jako součást transatlantického spojenectví přispět ke vzájemnému porozumění.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.