Velký orchestr vánoční pomoci (WOŠP) je v Polsku tradiční charitativní akce. Končívá pravidelně v první polovině ledna večerem, během kterého se napříč zemí konají koncerty. Peníze na WOŠP vybírají do pokladniček dobrovolníci i veřejně známé osobnosti, můete je posílat i elektronicky. Akce, která peníze vybírá na vybavení nemocnic, je ve veřejném prostoru podporována lidmi, stranami i médii tvořícími nebo blízkými dnešní polské opozici a opomíjena nebo napadána těmi, kdo straní současné vládě. Je to spor kulturní i symbolický a existoval i před nástupem Práva a spravedlnosti k moci před třemi lety. Od té doby však spor o podobu Polska raketově sílí. Nejnebezpečnější je síla, se kterou různé části polské společnosti dostávají k dispozici naprosto odlišná vyprávění o aktuálních událostech i samotném směru, kterým se země ubírá.
Během závěrečného koncertu WOŠP v Gdaňsku byl letos v neděli 13. ledna 2019 smrtelně pobodán primátor města Paweł Adamowicz. Selhala soukromá ochranka, která na pódium mezi osobnosti veřejného ivota na čele s primátorem půlmilionového města pustila člověka s noem s téměř patnácticentimetrovou čepelí. Selhala i po útoku, kdy vraha nechala do mikrofonu křičet, e primátor musel zemřít, protoe strana, ke které u dávno nepatřil, útočníka poslala do vězení a jeho ve vězení mučili.
O dalších selháních se mluví a píše v potvrzené i nepotvrzené podobě: Policie prý měla zakázáno akce WOŠP chránit. Ve vězení, ze kterého byl vrah propuštěn jen krátce před útokem, měli vězňům pouštět jen vysílání nepokrytě propagandistické státní televize TVP. Zastánci vlády po útoku říkali, e pachatel byl nemocný a nešlo o politický zločin. Zastánci opozice říkali, e kdy státní televize obden primátora Gdaňsku obviňovala z různých zločinů a nepravostí, tak to byl právě jazyk nenávisti, který k útoku otevřel cestu.
Lékaři o ivot smrtelně zraněného primátora bojovali necelý den. Jeho pohřbu se týden po útoku zúčastnilo v Gdaňsku na padesát tisíc lidí. Smuteční shromádění se konala i v dalších polských městech.
Vrada Pawła Adamowicze je druhým takto výrazným politickým zločinem, který se do paměti Poláků zapsal za posledních sto let. Prvním byla vrada prezidenta Polska Gabriela Narutowicze v prosinci 1922. Útočníkem byl člověk známý ze sympatií k tehdejší národně orientované politice, i tehdy se ale říkalo, e dveře k útoku otevřela radikální, zejména protiidovská kampaň. Zastánci vlády říkají, e vrah Pawła Adamowicze nebyl přívrencem ádného politického uskupení, take nešlo o politicky motivovaný zločin. Zastánci opozice vrady Narutowicze a Adamowicze často kladou vedle sebe a upozorňují právě na všudypřítomnost jazyka nenávisti a čistě propagandistický ráz vysílání státních médií na čele s TVP, mezi její nejoblíbenější terče gdaňský primátor patřil.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.