Tomáš Tichák

Tam pod Signal Hillem

Původně jsem o té lapálii ani nechtěl psát, ale dvakrát se mi nedávno sama připomněla. Poprvé po svátcích, když byl náš dům zachvácen chřipkou. Potil jsem se pod tlustou peřinou, a jak už to při horečce bývá, bylo mi tam dobře. Ještě příjemnější bylo, když jsem si uvědomil, že díky chytrému telefonu nikam nemusím, protože se z něj mohu dovědět, jaké je počasí v Pavlovičkách i na Tenerife, jak se vyvíjí stav bankovního konta i tenisové finále v Melbourne. A že hledám-li básničku Roberta Gravese, princip Wankelova motoru či venezuelskou hymnu, stačí párkrát kliknout. A ani kvůli zatmění Měsíce že není nutno vstávat k oknu, protože celý vesmír je na displeji jako na dlani. Pak, když uslyším na obloze hučení, ťuknu na Flight radar, a hned vím, že to je Airbus A380-861 ve výšce 12 191 metrů s rychlostí 846 kilometrů v hodině. Míří na jih.

Bylo to tehdy jako v divném snu. Jedno ráno vyjdeme z domu v pražské Bubenči, a druhé odpoledne ve foyeru hotelu Fritz s dvěma hochy v uniformách krkolomně sestavujeme policejní protokol. Na opačné polokouli. Mladí policisté mluvili s těžkým kojkojským přízvukem, vyznačujícím se takzvanými mlaskavkami. (Kojkojové, holandskými osadníky posměšně zvaní Hotentoti, stejně jako Xhosové a Sanové, čili Křováci, používají tónový jazyk, takže význam slov určuje i výška tónu, s nímž jsou pronesena.) A my jsme se jim snažili naší hotentotskou angličtinou popsat, co se přihodilo.

Než jsme se vydali na cestu, zhlédli jsme filmový thriller Nepřítel pod ochranou, v němž hrdina prchá kolem Stolové hory před neznámými profesionálními zabijáky, a jak praví anotace, „tahle hra se hraje v jednom z nejnebezpečnějších míst na planetě, kde můžete koupit kulku stejně snadno jako zmrzlinu“. Ukonejšil nás výpravný bedekr, lákající na pohodu a nádherné výhledy na přírodní scenérie i na Kapské Město ze všech jeho strmých vrchů. Hned po příletu jsme tedy zvolili Signal Hill, kopec nejnižší, z jehož vrcholu se každý den výstřelem ohlašuje poledne. Než jsme ovšem stačili dosáhnout palebného postavení kanónu, zjevili se jako duchové dva mladíci, bez uniforem, zato s noži, a my jsme se vraceli do hotelu ochuzeni o vše, co si lze představit: od dokladů, bankovních karet a peněženek, přístrojů a cenností přes oblečení a batohy až po ten krásný bedekr.

Kojkojští policisté konečně ručně dopsali protokol a odešli; byli to zřejmě začátečníci, o čemž svědčí, že si v recepci zapomněli vysílačky. Mezitím jsme se telefonicky spojili s českým velvyslanectvím, které leží v 1500 kilometrů vzdálené Pretorii. Vlídně nám sdělili, že v Kapském Městě byl konzulát z úsporných důvodů zrušen, sídlí zde však honorární konzul slovenský, který by nám mohl náhradní doklady nutné k návratu domů vystavit.

Slovenský konzulát, přízemní dřevěný domek s malým slovenským státním znakem, se nachází ve čtvrti Tokaj v Tokajské ulici. Konzul pan Ashmead slovenštinu neovládá, je ale milý a nemlaská. Doklady nám vlastnoručně vypsal – pod portrétem Andreje Kisky. Odměnil jsem se mu (kromě správního poplatku) nejnovějším číslem Listů s vysvětlením, že jsme časopis česko-slovenský. Byl potěšen.

Přes tu neblahou událost byl dojem z Jižní Afriky pozitivní; o tom už jsem jednou psal, ale teď se mi zdá důležité to připomenout. Pokaždé, když znovu čtu, i od autorů Listů, že bychom neměli jiným kulturám vnucovat demokracii, humanismus a jiné evropské výmysly, a měli bychom jim nechat jejich dobrotivé tyranie, vidím v duchu ulice Kapského Města plné mladíků v oranžových vestách, kteří se očividně učí prospěšným pracím. A stále klidnější politickou situaci, které dosahuje nikoli diktatura, ale zabydlující se demokracie, kterou jim vnucuje pouze a jenom Africký národní kongres, který si zvolili.

Ale ještě vlastně ta druhá věc, proč jsem si vzpomněl na Signal Hill: chytrý mobilní telefon, který tam nedobrovolně změnil majitele, byl značky Huawei.

Tomáš Tichák

Obsah Listů 1/2019
Archiv Listů
Autoři Listů

Tomáš Tichák

Tam pod Signal Hillem

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu