Album
Ilustrace v olomouckém časopise
Monathliche Auszüge alt- und neuer gelehrten Sachen (1747)
Ze zprávy o výzkumu tarantulí, otištěné v srpnovém čísle Měsíčních výtahů starých a nových poučných věcí z roku 1747: Tarantule byly zřejmě pojmenovány po apulském městě Tarent (it. Taranto), jak tvrdí ve svém pojednání i neapolský lékař Francesco Serao (1702–1783), který se zabýval následky jejich kousnutí. Osoby, které pokousaly, vykazovaly příznaky zvláštní choroby, kterou způsoboval pavoučí jed. A do 18. století se chorobu pokoušeli léčit tak, e nutili nemocné tančit na hudbu strunných nástrojů. A pokud byli nemocní uvázaní na lůko, měli se aspoň vlee pohybovat v rytmu hudby, např. tarantely. Věřilo se, e ta funguje jako protijed.
Osvícenský lékař Serao se proti takovým pohádkám, jak jim sám říkal, rázně ohrazoval. Při svých výzkumech zjistil, e tarantule se vyskytovaly i mimo Apulii, podrobně popsal jejich anatomii a prováděl pokusy, které se ovšem z dnešní perspektivy jeví jako poněkud skurilní: figurovala v nich oškubaná drůbe, ostříhaní psi, kočka a jeden chudý rolnický dobrovolník, kteří byli ponecháni s tarantulemi v uzavřeném prostoru, například v pytlích. Ukázalo se, e tarantule neměly tendenci útočit. Kočku a rolníka nakonec pokousaly, ti však nezemřeli, nechtělo se jim ale ani tančit. Serao proto došel k závěru, e Apulové jsou hypochondričtí a reagují na pouhou představu kousnutí.
Olomoucký časopis Měsíční výtahy starých a nových poučných věcí, který o výzkumu referoval, se během krátké doby své existence (1747–1748) přírodovědnými tématy často zabýval. Technika, poezie, historie a teologie byly dalšími oblastmi, k nim se vyjadřovali anonymní přispěvatelé z řad členů osvícenecké Společnosti neznámých učenců v rakouských zemích, kterou zaloil Josef sv. pán Petráš. Obrázek tarantule v časopise nenajdeme, zato v jednom z dalších čísel nalezneme podrobné pojednání o červech i s ilustrací (viz výše). To svým způsobem ilustruje zaměření časopisu, který demytizoval tarantule a vyzdvihoval komplexnost organismu, jako je červ. Vedl tak čtenáře k tomu, aby se snaili porozumět maličkostem a hledali krásu v nich – ne aby se nechali fascinovat strachem z neznáma.
(Text prezentuje dílčí výsledky projektu Monathliche Auszüge alt- und neuer gelehrten Sachen. První časopis rakouského osvícenství
v evropském kontextu; FPVC2017/22.)
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.