Jazyk
Poslední větší změna kodifikační normy v České republice proběhla v roce 1993, je tomu tedy ji 26 let. Není pochyb o tom, e se jazyk vyvíjí, a začínají se kupit nejrůznější politické odpovědi na otázku, co s tím. Zatímco se v lingvistických kruzích ji mnoho let diskutuje o uvolnění normy směrem k abysme i aby jsme, v Poslanecké sněmovně PČR nyní pánové Grospič, Pojezný a Grebeníček vyjeli do boje s novelou Zákona o státním jazyce České republiky, který by měl jazyk chránit především proti přejímání z cizích jazyků. Měl by mimo jiné zakazovat přílišné pouívání anglicismů v médiích, briefingy a meetingy počínaje a eventy nebo feedbacky konče. Nebo vlastně počínajíc a končíc?
Komunističtí poslanci si toti moná neuvědomili, jak progresivní cestou se vydali. Povaují asi parlament za podstatné jméno rodu enského či středního, kdy navrhují: Parlament České republiky, vycházejíc ze skutečnosti, e český jazyk je nejdůleitějším znakem svébytnosti českého národa [ ], se usnesl na tomto zákoně. Překvapilo mne, e při přepisu došlo k nepřesnostem. V původním textu je vše v pořádku. V dalším čtení dojde jistě k nápravě, ale stát se to nemělo, svěřil se Blesk Zprávám Ivo Pojezný. Názory na přechodník jsou různé, podle výkladu, lze to povaovat za chybu i nikoliv. Myslím, e se to dá rozumnou úvahou opravit, dodal Miroslav Grebeníček, politik-profesionál. Názory na psaní ypsilon a měkkého i třebas ve slově kýbl se taky různí – Adélka (8), kdyby tvrději lobbovala za svou variantu v diktátu, jistě by se jí podařilo názor protlačit. Moná kdyby svým odchodem ze třídy vyjádřila toleranci učitelky...
V důvodové zprávě stojí, e dochází k benevolentnímu ustupování cizím jazykům, zejména v oblastech, které by měly zůstat doménou českého jazyka. Asi by se i navrhovatelé zřejmě měli zdret termínů benevolentní a doména – i kdy moná tím chtějí názorně předvést, jak ustupujeme cizím jazykům. Připomnělo mi to průpovídku (dnes by se řeklo hlášku), e by člověk neměl pouívat cizí termity, kdy je nezná suterénně nebo není v dobré konvici, protoe je zde velké rizoto, e to skončí fiatem.
Dnes je kadá strana transparentní (zatím jsem nezaznamenal, e by se některá označila za průhlednou) a pan předseda Filip křičí v Otázkách Václava Moravce: My jsme nejtransparentnější strana v tomto státě! Osobně cítím mírnou antipatii spíše k odvozenému podstatnému jménu transparentnost, které se v politických kampaních stále častěji objevuje. Slovo transparence mi přijde elegantnější. Naopak bych z optické terminologie do politiky klidně přenesl i pojem translucentní, průsvitný, označující tedy mezistupeň mezi průhledným a neprůhledným jednáním.
Samozřejmě, hranice je tenká. Při zahájení pirátského celostátního fóra jsou všichni přítomní upozorněni, aby si vypnuli aktualizace, refreše a hotspoty, kříí nám to wifinu. I jazyk je globalizován. Zda je však nutno jej chránit zákonem, je otázka. Dále by mě velmi zajímalo, jak bude tento zákon v praxi vynucován. Kdy v televizi pouiji slovo, které soud sezná jako za hranou, např. refresh, login nebo browser, budu platit pokutu? V případě, e bych soudem jako deskriptivní lingvista pohrdal a soudce mě osočil – nevyskakuj si, abys neskončil v lochu – šel by taky, poněvad mě při líčení, oficiální to akci, neposlal do vězení? A vulgarismy v přímém přenosu jsou v pořádku, jsou-li českého původu?
Pouívání přílišného mnoství cizích slov se označuje za jazykový snobismus. Existuje vpravdě mnoho slov, konkrétně něco přes sto tisíc, která nabízí Nový akademický slovník cizích slov. Proto na závěr krátký kvíz, jen můe slouit i jako pomůcka poslancům:
Víte bezpečně, co znamenají tato cizí slova a dokáete jejich význam popsat?
1. indolentní; 2. extrém; 3. diskurs; 4. link; 5. sekuriťák; 6. redundantní; 7. ambivalentní; 8. akvizice; 9. asertivní; 10. program.
Výsledky: 10–9 bodů: jazykový snob, proti Zákonu o státním jazyce; 8–7 bodů: výborný výsledek, zdruje se nebo proti; 6–3 body: normální člověk, zdruje se; 2–0: zná pouze extrém a program, moná tuší, kdo je sekuriťák, ostatní samozřejmě zná, ale záleí na výkladu, zcela pro.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.