Jan Novotný

Kde domov můj?

Drážďany jsou město památek, muzeí, galerií. Zvláště v předvánoční době oplývají příjemnostmi a půvaby. Přesto je i během krátkého pobytu na den opouštíme. Rádi bychom viděli výstavu Země česká, domov můj. Němci a Češi v severních Čechách 1918–1945 na zámku Weesenstein. A tak jedeme vlakem k našim hranicím a v Heidenau přestoupíme na místní vláček do Altenbergu. V údolí bystré horské říčky Müglitz je nenápadná stanička Weesenstein. Po -krátké chůzi lesem spatříme zámek – poschoďovitou srostlici elegantních staveb korunovanou téměř nebetyčnou věží. Exponáty v zámku připomínají jeho minulost spjatou se saskými králi a knížaty, většinou milovníky umění, jeden z nich například přeložil do němčiny Božskou komedii.

Výstava je soustředěna v horní zámecké síni. Při vstupu nás vítá naše hymna v podání německého sboru. Zdá se nám, že její závěrečné verše: a to je ta krásná země, země česká, domov můj znějí v němčině: dieses Land, so schön für alle, Böhmen is mein Heimatsland . Říkáme si, že překladatel český text jemně korigoval: ta země je krásná nejen pro vás Čechy. Po návratu domů ale zjišťuji, že jsem slyšel špatně: v němčině je vor allen, tedy nade všechny. Aby se hymna stala přijatelnou pro německé občany Československa, stačilo slovo Böhmen.

Díváme se na dobové předměty, mapy a fotografie, hlavně však čteme (německé i české) texty na sloupech, které stručně, věcně a výstižně zaznamenávají poslední etapu historie německého obyvatelstva u nás. Její tragický závěr si v posledních letech v Brně často připomínáme. Uvažujeme, zda jsme k tomu našli správný způsob. Vzpomínkové akce vztahující se k neblahému pochodu vyháněných Němců z Brna do Pohořelic pravidelně vyústí v marné úvahy, kdo začal a kdo komu více ublížil. Možná bychom měli připravit výstavu či antologii textů o tom, jak na obou stranách se našli moudří a dobří lidé, kteří, kdyby přesvědčili ostatní, mohli položit základy docela jiné historie. Aspoň dva příklady.

Nakladatelství Burian a Tichák vydalo nedávno knihu Velký starý muž od Josefa Hofbauera. Německý sociální demokrat ze Sudet ji napsal a vydal brzo po Masarykově smrti. Přes obdiv k Masarykovi nemůže smlčet výhradu k jeho prvnímu poselství k občanům z 22. prosince 1918, kde Masaryk řekl, že naši Němci původně přišli do naší vlasti jako emigranti a kolonisté. Jak píše Hofbauer, Němci od nejmoudřejšího a nejspravedlivějšího mezi Čechy očekávali jiná slova . Připomíná, že Masaryk později svá stanovisko korigoval. Zastává se naší krásné hymny, o níž Masaryk soudil, že nemůže Němcům vyhovovat. Vždyť nezáleží na písni, ale na tom, že stát, Československá republika, bude domovem všech sudetských Němců.

F. X. Šalda se na sklonku života zamyslel nad vztahem Čechů a Němců ve státě v prvním čísle osmého ročníku svého Zápisníku v článku Českoněmecký spor v republice československé. Shrnuje poselství velkolepé básně Svatopluka Čecha Na Řipu: Básník s temene hory zírá do pohraničí, do krajů kdysi českých, nyní zněmčených. Bolí ho ovšem, že vyhasl oheň českých krbů, že český živel ustoupil ně-meckému v nepřízni mezinárodní konstelace světové; ale za nic na světě nechtěl by, kdyby se situace politická obrátila, splácet Němcům stejnou mincí. Zvolal by k útočníkům kárajícím hlasem: Zpět! Snahy o pochopení ale podle Šaldy možná přicházejí již pozdě.

Výstava potrvá do konce března, pak bude přenesena do Ústí nad Labem a do Děčína.

Jan Novotný

Obsah Listů 1/2019
Archiv Listů
Autoři Listů

Jan Novotný

Kde domov můj?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu