Blanka Kalinová

V zemi žlutých vest (bez žluté vesty)

Francie žije už více než dva měsíce ve znamení oděvu, který je původně určen k jinému účelu. Přestože jsou Francouzi zvyklí na časté a jinde většinou těžko pochopitelné stávky a protesty, „žlutá revolta“ je svým vznikem a organizací, sociální strukturou zúčastněných, požadavky a konečně i politickým dopadem ojedinělá i zde.

První popud vyšel ze sociálních sítí a následná organizace spoléhá výhradně na tento komunikační prostředek. Z toho pramení mimo jiné absence jasného vedení a uznávaných mluvčích celého hnutí. Paradoxně vychází najevo, že snaha vyšachovat ze hry tzv. společenské mezičlánky, především odbory, jak se o to ostatně snažila v poslední době i stávající francouzská vláda, je přinejmenším politická nezkušenost a v horším případě vážné nebezpečí pro fungující demokracii.

Přes mnohé novinářské a televizní reportáže a narychlo vedené sociologické průzkumy zůstává sociální báze hnutí stále nejasná. Shoda panuje snad jenom v tom, že ve své většině představují žluté vesty populaci, kterou dřív nebylo vidět ani slyšet. Ozvala se periferní Francie, ta, která nežije ve velkých nebo středně velkých městech, ale na okraji menších aglomerací, kde není k dispozici -hromadná doprava a absence obchodů a hospod utlumila veškerý společenský život. Kruhový objezd, tak charakteristický pro vjezd a výjezd na okrajích francouzských obcí a nyní oblíbené místo shromáždění žlutých vest, se tak stal symbolem pro vzpouru vytlačených a státem opuštěných obyvatel. Faktem je, že mezi rozhněvanými jsou poměrně silně zastoupeni drobní samostatní podnikatelé, penzisté a neobvykle silné procento žen, většinou samoživitelek. Odtud možná trochu unáhlené zobecnění, že se i ve Francii chce dostat ke slovu vrstva nejvíce zasažená globalizací a podobná té, co se ve Velké Británii vyslovila pro odchod z EU a ve Spojených státech volila prezidenta Trumpa.

Na počátku vzedmutí žluté vlny byla vzpoura proti plánovanému zvyšování cen pohonné nafty, považovanému řidiči vozů s dieselovými motory za další nepřijatelné zdaňování, tentokrát zdůvodněné ekologickými hledisky. Původní motiv hněvu přerostl postupně v obecnější nárok na zvýšení kupní síly, jednak snížením dalších daní a jednak všeobecným zvýšením nejnižších mezd a penzí. S délkou revolty se množily požadavky od těch ještě spojených s automobilovou agendou (zrušit nedávno zavedené omezení rychlosti na 80 km/h na silnicích nedálničního typu) přes volání po lepších veřejných službách (což je ve zjevném rozporu s požadavkem snížení daní) až po politické body jako zavedení lidového referenda v duchu přímé demokracie a populistické výkřiky žádající demisi prezidenta Macrona.

Ohlas protestů žlutých vest ve francouzské veřejnosti obecně a reakce vlády se přirozeně také vyvíjely. Nejprve je třeba zmínit tradici „sociální empatie“ u Francouzů (viz můj článek (Ne)štastná Francie, Listy 6/2016). Ta má za následek, že nemálo občanů Francie je ochotno podporovat i stávky, které jim očividně ztěžují každodenní život. Není proto divu, že zpočátku byla podpora hnutí ve veřejnosti dosti značná. V prvních dnech akcí v listopadu 2018 byla dokonce nad 70 %, aby na konci ledna 2019 klesla na 40 %. Úpadek sympatií souvisí nejen s tím, že i hnutí postupně vadne. Podepsaly se tu také násilnosti, které doprovázely manifestace v ulicích velkých měst, třebaže nemohou být přiřknuty výhradně jen aktivistům hnutí. Protesty proti dlouhotrvajícímu pozdvižení, proti rabování a rozbíjení výkladů prodejen vycházejí zejména od obchodníků, kteří utrpěli kritické ztráty v období předvánočních nákupů a povánočních výprodejů. Roztrpčení panuje i ve francouzských veřejných médiích, protože mnoha novinářům a přímým zpravodajům bylo během manifestací bráněno dělat svou práci, a někteří byli dokonce manifestanty přímo napadeni.

Pro budoucnost je ovšem nejdůležitější to, jaká bude odpověď politických sil v zemi, nejenom vlády a prezidenta, který se stal hlavním terčem žlutých vest, ale celé politické a společenské reprezentace, jejíž legitimita a účinnost je hnutím hlasitě popřena. Toho si je jasně vědom prezident Macron, který se osobně velmi angažuje ve „velké debatě“ s občany po celé zemi. Tato celofrancouzská inventura občanských požadavků a námětů ke zlepšení života má pomoci vedle již přijatých dílčích, nicméně zásadních ústupků vlády – ústup od zvyšování ceny pohonné nafty, zvýšení minimální mzdy, snížení jedné z daní pro nižší penze – obnovit důvěru veřejnosti ve vládu a její program. Přes evidentní snahu vlády, prezidenta a starostů trpělivě naslouchat často si protiřečícím, zhusta populistickým a někdy úzce kategoriálním požadavkům bude jistě nesnadné najít uspokojivou odpověď pro všechny a hlavně přeměnit je v životaschopný reformní program. Bylo by ale velkým omylem považovat toto hnutí a otázky, které se jeho existencí nastolily, za pouhý extravagantní rozmar náladové Francie.

Blanka Kalinová (1947) je ekonomka, pracovala v sekretariátu OECD v Paříži, kde také žije.

Obsah Listů 1/2019
Archiv Listů
Autoři Listů

Blanka Kalinová

V zemi žlutých vest (bez žluté vesty)

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu