Heda Čepelová, Miroslav Jašurek

Česko, země pro budoucnost

Inovační strategie jsou takový český evergreen. V posledních volebních obdobích snad už nenajdete vládu, která by si zapomněla předsevzít, že česká ekonomika pod jejím kormidlováním bude „poháněna inovacemi“. Ani vláda Andreje Babiše není výjimkou. Zatímco společensky ani politicky se není těžké shodnout, že bychom měli fungovat v modernějším modelu hospodářství, v praxi se ukazuje jako těžké podniknout kroky, které by nás takovým směrem skutečně posunuly.

Nečasovské déja-vu

Kdo se v ČR zabývá podporou vědy a výzkumu, musel v nedávné době zažít už několikáté déja-vu. Scénář je totiž stále stejný: nová studie odhalí, že česká ekonomika zastarává, bude potřeba investovat do inovací, změnit financování výzkumu a zreformovat vzdělávací systém. Právě takhle obhajovala před devíti lety vláda Petra Nečase stěžejní záměry zahrnující větší vliv firem na řízení vysokých škol, hodnocení vědeckých výstupů „od kusu“, projektové financování výzkumu nebo zavedení školného pro vysokoškolské studenty.

Z tehdejšího reformního mixu nakonec do života vstoupily jen změny v hodnocení výsledků výzkumu; ostatně otázka, jak si ochočit takzvaný „kafemlejnek“, jak se systému bodování výzkumných výsledků přezdívá, zaměstnává vysoké školy i výzkumné instituce dodnes. Jeho provoz má na starosti Rada pro výzkum, vývoj a inovace (známá pod zkratkou RVVI), která se od Nečasovy éry nedokázala zbavit puncu veřejného hlasatele neoliberálních reforem. Kdykoliv jste o ní od té doby slyšeli, bylo to právě v souvislosti s návrhy na změnu podpory výzkumu a vývoje, které favorizovaly individuální výkon a moc se nestaraly o vědecké prostředí jako celek. A právě na půdě RVVI vznikla aktuální česká „inovační strategie“, která už stihla obletět svět.

V IBM už vědí

Nebývalé popularitě se jí dostalo díky angažmá samotného premiéra Andreje Babiše. Ten novou strategii slavnostně odhalil na tiskové konferenci, na svých sociálních sítích pak zdůraznil, jak moc se mu líbí warholovsky barevná aplikace loga pro jednotlivé oblasti inovací. Následně představil dokument „Czech Republic: The Country for the Future“ (v českém překladu, který dosud oficiálně neznáme, nejspíš „Česká republika: země pro budoucnost“) na ekonomickém fóru v Davosu. S inovačními záměry České republiky se tak díky premiérovi seznámil například brazilský prezident Bolsonaro nebo vysocí představitelé technologických firem IBM, VISA či Apple.

Je třeba říct, že Andrej Babiš zvolil pro prosazení klíčového „inovačního dokumentu“ neobvyklou metodu. Nebývá totiž zvykem, aby premiér na diplomatických schůzkách prezentoval záměry, které předtím neprojednala a neschválila vláda. A ještě zajímavější je, že samotný dokument v České republice nebyl ještě týden po davoském expozé veřejný. Počátkem roku ho sice schválila zmíněná Rada pro výzkum, vývoj a inovace jeho plné znění ale zveřejnila až Asociace malých a středních podniků a živnostníků (sic!). Samotná vláda ho dostala na stůl ještě o pár dní později, počátkem února.

Zatímco technologičtí lídři v Davosu už zřejmě vědí, kudy se Česká republika chce v inovacích ubírat, česká veřejnost si teprve může začít dělat vlastní názor. Z osudů minulých inovačních strategií můžeme vyčíst, že se většinou setkají s velkým zájmem veřejnosti a hlavně zainteresovaných stran – tedy průmyslu, vysokých škol a výzkumných institucí. Málokdy bývají ohlasy na vládní inovační záměry nekriticky pozitivní, takže se nejspíš můžeme těšit na pořádnou veřejnou debatu.

Přivítejte roboty

Komu se ale nechce čekat, může se v mezičase seznámit s jiným průlomovým dokumentem o podobném tématu. Vláda totiž koncem ledna projednala vůbec první oborově průřezovou studii, která se zabývá otázkou rozvoje umělé inteligence v českém prostředí a možnými dopady jejího rychlého nástupu. Analýza s názvem „Výzkum potenciálu rozvoje umělé inteligence v ČR“, na které se podíleli IT experti, ekonomové i právníci, má jednoznačné vyznění: rozvoj technologií na bázi umělé inteligence globálně transformuje výrobní i obchodní modely, na které jsme dosud byli zvyklí. Chytré stroje budou tak vyspělé, že do patnácti let budou mít v Česku kapacitu nahradit lidi až v padesáti procentech profesí, které tu dnes existují. A průmysl, obchod i navázané obory se tomu přizpůsobí.

Jak rychle robotizace v konkrétním odvětví proběhne, záleží ovšem na mnoha faktorech, mimo jiné na ekonomické výhodnosti. Dá se tedy očekávat, že nejdřív budou nahrazeni relativně drazí zaměstnanci, jejichž produktivita bude oproti strojům nízká. Jde o profese, které dnes patří mezi průměrně zaplacené, ale zahrnují činnosti, které stroje snadno zvládnou – jsou to tedy například zaměstnanci archivů, zpracovatelé dat nebo úředníci. Lidem tak zůstanou na jedné straně hůře placené manuální profese, u kterých se nahrazení stroji nevyplatí, na druhé straně vysoce kvalifikovaná kreativní a řídící povolání, kde bude člověk ještě nějakou chvíli vyhrávat nad strojem díky svému složitému procesu vnímání, myšlení a rozhodování.

Čekání na český zázrak

Sami autoři studie varují, že tento vývoj u nás může prohloubit už tak problematické společenské nerovnosti. Protože ale Česká republika nemůže jednostranně bojkotovat globální technologický vývoj, bude podle nich potřeba testovat nové sociální modely, které pomohou udržet společenskou soudržnost. Mezi nástroji, které už se jinde po světě zkoušejí, zmiňují zkracování pracovního týdne nebo pilotování základního nepodmíněného příjmu. A nechybí ani obligátní doporučení, že bude třeba zreformovat vzdělávací systém. Zatímco o nasazování technologií na místa dřívějších zaměstnanců budou rozhodovat majitelé a manažeři konkrétních firem spíš než vládní politici, v udržení fungující společnosti je a bude role státu nezastupitelná, tolik implicitní shrnutí poznatků ze zmíněné vládní studie.

Pro někoho mohou být takové závěry překvapivé nebo znepokojující, vláda je ale schválila prakticky bez nějaké větší debaty. O to zvědavější musí být občan na obsah slavné „davoské“ inovační strategie. Pokud není impulsem ke strategickému řešení poznatek, že do patnácti let prakticky vymizí skupina zaměstnanců s průměrnými příjmy, museli odborníci v RVVI vymyslet něco opravdu průlomového. Ostatně – jak jinak si vysvětlit, že v IBM i v Brazílii už na český „skok mezi technologické lídry“ čekají?

Autor a autorka se v minulosti seriózně zabývali vzdělávací politikou.

Heda Čepelová (1988) je socioložka a příležitostná publicistka, působí v Masarykově demokratické akademii.

Miroslav Jašurek (1983) je politolog, člen Představenstva Masarykovy demokratické akademie.

Obsah Listů 1/2019
Archiv Listů
Autoři Listů

Heda Čepelová, Miroslav Jašurek

Česko, země pro budoucnost

Nečasovské déja-vu

V IBM už vědí

Přivítejte roboty

Čekání na český zázrak

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu