Kdy jsem byl malý, dědeček z matčiny strany vyčítavě říkal, kdy se mu na mně něco nelíbilo: Buď gentleman! Měl jsem sice jen matnou představu, co ten výraz znamená, ostatně děda jako kamenický mistr asi taky, jen jsem měl pocit, e bych se měl chovat distingovaně, tedy vybraně. Později se mi tenhle pojem spojoval s britským gentlemanstvím, s pány, kteří se na veřejnosti pohybují noblesně, pokud mono ve fraku nebo smokingu s cylindrem. To mi zkomplikoval Neville Chamberlain při jednání v Mnichově. A tak jsem si začal myslet, e být gentlemanem znamená mít smysl pro fair play.
Z podvědomí se mi neodbytně vtírá scéna, v ní dvě stě padesát britských gentlemen and ladies jedenáct tisíc hodin, kadý tedy celý pracovní týden, neúnavně prozkoumávají záznamy kamer, aby nám poskytli přesvědčivý obraz o pohybech dvou ruských příslušníků GRU. Nalezené záběry jsou dokonalé. Přesto diskutující na našich sociálních sítích, kteří fotografie srovnávali s mnohdy prakticky nerozeznatelnými záběry pachatelů kriminálních činů z českých kamer, s obdivem k britské snímací technice nijak nespěchali. A jako obvykle se tenhle dokonalý obraz, za který se postavili vedoucí představitelé USA, Kanady, Francie a Německa, snaila zneváit obviněná strana i naši skeptičtí komentátoři a experti dotěrnými dotazy. Jak je moné, e prošli kontrolními místy ve stejné vteřině; proč rozhodující roli ve vyšetřování hrají zpravodajské sluby apod.
Proto nepřekvapilo, e Jan Hamáček se jako dočasný ministr omezil na komentář, e ministerstvo zahraničních věcí událost vyhodnocuje a je v kontaktu s britskými orgány. I předseda TOP 09 Jiří Pospíšil, který dříve v té záleitosti dával najevo solidaritu s Brity, se vyslovoval opatrně. Stejně tak nikdo nespěchal se sankcemi. A tak se za třetí dějství Skripalova příběhu v Salisbury postavil jen Petr Gazdík; Britové by asi měli jako poradce v této věci angaovat Pavla Bělobrádka s lidoveckým Třikrát a dost! Mají-li Britové důkazy o jejich vině, co jim brání povolat je před soud? Jene co by dělali, kdyby se k němu skutečně dostavili?
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.