Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
U příležitosti výročí 17. listopadu otevřela katedra politologie a evropských studií FF UP v Olomouci v rámci Týdne humanitních věd v polovině listopadu slavnostně posluchárnu někdejšího prezidenta Václava Havla (1936–2011) a seminární učebnu Václava Buriana (1959–2014), olomouckého polonisty, publicisty, nakladatele a spoluvydavatele časopisu Listy.
Asi stovku lidí uvítala Eva Lebedová z katedry politologie, politolog Tomáš Lebeda poté připomněl osobnost Václava Havla. „Havel byl po Masarykovi druhým a bohužel také posledním naším prezidentem, který zdůrazňoval nezbytnost morální dimenze politiky,“ řekl mimo jiné s tím, že učebny jsou pojmenovány po těchto dvou Václavech proto, že si pedagogové katedry velmi cení toho, co udělali pro naši společnost, a chtějí to stále připomínat svým studentům.
Rektor UP Jaroslav Miller přečetl dopis Dagmar Havlové. „O Václavu Havlovi toho bylo napsáno hodně, osobně jsem obdivovala jeho statečný a na první pohled donkichotský boj v době totality. Zastával pravdu. Fascinovala mě jeho láska k pravdě, velmi jsem si cenila jeho intelektu, předvídavosti, jeho tvůrčích schopností i jeho neobyčejné laskavosti. Ať je posluchárna Václava Havla požehnána a zaznívají v ní myšlenky a slova, která studenty povedou k poznání, k moudrosti a k pravdě,“ citoval rektor z dopisu.
Na Václava Buriana zavzpomínal prorektor UP Jiří Lach, který řekl, že Václav byl bystrý pozorovatel, který do komentování nejen politiky vnášel znalosti historické, filologické, obecně kulturní, protože patřil k nejsečtělejším osobám, které jsme tady mohli potkávat.
„Václav Burian velmi často a velmi hluboce debatoval, pokud s ním člověk hovořil a měl nějaký hotový názor, zhruba za deset až patnáct minut si ho opravil. V životě se nám stává, že potkáme člověka, který nás osloví, ovlivní na celý život. To je můj případ s Václavem Burianem. Vzpomínám na něho často, když čtu nějakou knihu nebo komentář a cítím, že mi velmi chybí jako člověk, který by spoustu věcí posunul do ještě jiných souvislostí,“ připomněl našeho někdejšího kolegu a přítele politolog Pavel Šaradín.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
