O tom, e by si velmoci připouštěly přílišnou starost o bezpečnost malých zemí, nás naše historická zkušenost dostatečně poučila. Leda v rámci smluv, dohod či unií deklaratorně. Horší je, kdy jde o velmocenská geostrategická rozhodnutí.
Teď se o jednom dozvídáme z podobně znějících novinových titulků: Trump ohlásil vypovězení smlouvy INF s Ruskem.
Rusko o vypovězení smlouvy oficiálně informoval Trumpův bezpečnostní poradce John Bolton při návštěvě Moskvy.
Smlouva se týká velmi nebezpečných raket středního a krátkého doletu z roku 1987. Na jejím základě byly tyto rakety s doletem 500 a 5500 km k 1. červnu 1991 v neuvěřitelném počtu 2692 kusů zlikvidovány. Byla na tom všeobecná shoda, protoe se proti nim nelze účinně bránit. Obě velmoci se vzájemně obviňují z nedodrování této dohody. Zřejmě jde o pokračování v jejich vývoji, konkrétní nasazení by se dalo těko utajit. Americký Kongres právě na jejich vývoj vyčlenil 68 milionů dolarů.
USA chtějí smlouvu obnovit za předpokladu, e se k ní připojí Čína. Někteří vojenští analytici soudí, e tím Američané vycházejí vstříc Rusům, protoe Číňané těmito raketami středního a krátkého doletu disponují. Tím nelze vyloučit domněnku, e Trumpovým geostrategický cílem je umonit Rusku se proti této čínské hrozbě účinně bránit a tím de facto postavit obě velmoci proti sobě.
Hledáme-li příčinu a zdroj rozhodnutí, není to zas tak dávno, co se diskutovalo o pokusu bývalého amerického ministra zahraničí Henryho Kissingera znovu vyuít půl století starou a úspěšnou strategii v globální velmocenské politice. Tehdy se mu s prezidentem Richardem Nixonem podařilo získat Čínu na americkou stranu proti Rusku. A tak se spekulovalo, jestli se to podaří realizovat i Donaldu Trumpovi. Teď v opačném gardu postavit Rusko proti Číně.
Týká se to i nás. Došlo-li by ke zrušení této smlouvy a povaujeme-li Rusko za potenciální bezpečnostní hrozbu, jsou tím bezprostředně ohroeny okolní státy včetně zemí visegrádské čtyřky. Konzultoval to někdo s námi? Nebo to zase bude o nás bez nás? A potom budeme vojáky potřebovat spíš doma ne třeba v Afghánistánu.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.