Mediální teoretik Jan Jirák z Univerzity Karlovy nedávno zavzpomínal na Pavla Eisnera, autora vzácné knihy Chrám a tvrz o českém jazyce. Eisner v ní na mnoha příkladech dokládá, jak se v rodné řeči odráí charakter národa.
Jde paní z trhu a potká sousedku: Koupila jsem husu, tak nevím..., svěřuje se nejistě. Můe něco lépe vyjádřit český skepticismus? Jak je to blízké povzdechu: Vstoupili jsme do Evropské unie, tak ti, holka, nevím... Ke skepsi máme asi dost důvodů.
Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon
Čí ruce ho rozhoupaly
Francie sladká hrdý Albion
a my jsme je milovali
Tak vyjadřuje František Halas ve Zpěvu úzkosti rozčarování z mnichovské dohody a strach z budoucnosti. Nejde jen o to, co přichází zpoza hranic. Generace zmaru první světové války uvítala v roce 1918 svobodu, a poté se po celou první republiku vypořádávala s rakušáctvím; v osmatřicátém se po nástupu fašismu i u nás probudil antisemitismus; po válce jsme měli co dělat s kolaborantstvím, někdy i domnělým, a při odsunu Němců jsme také moc nerozlišovali; po osmačtyřicátém přišla na řadu buroazie s kulaky a po osmašedesátém pravicoví oportunisté.
V listopadu 1989 zvítězila pravda a láska nad lí a nenávistí se slibem Nejsme jako oni! A záhy jsme zákonně omezili práva za aktivity v minulém reimu. Nemálo lidí mělo pro svou svobodomyslnost nebo nonkonformismus smůlu ve všech devíti reimech, s nimi měly dosud ijící generace co do činění. Lze věřit tomu, e nejen ti v kmetském věku nezaijí ještě reim desátý. Mnohdy jsme představitelům toho nového uvěřili, e bude konečně tím nejlepším. Naposled Francisu Fukuyamovi, podle něho měla být liberální demokracie reimem definitivně posledním. Pokud není, s kým se budou noví vládcové vypořádávat tentokrát?
Vrátíme-li se ke klasikům, Denis Diderot řekl: Skepticismus je první krok k pravdě. Louis Pasteur ale varoval: Nenechte se nakazit neplodným skepticismem. Český skepticismus má přinejmenším jako součást instinktu sebezáchovy opravdu něco do sebe. Bezmezná důvěra v nový politický systém se nám většinou nevyplatila. Nemůeme ale ani nihilisticky nevěřit ničemu. Vdy existují hodnoty, za které je dobré se postavit.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.