Knihy našich autorů

Historie druhoválečné odbojové skupiny Předvoj se v paměti českého publika udržuje zvláště díky práci historičky, spisovatelky a fejetonistky Listů Aleny Wagnerové. Ona a spisovatel a literární redaktor Vladimír Janovic jsou autory literárně-historické reportáže Neohlížej se, zkameníš (Praha 1968). Tehdy tak navázali na práci historiků Vojtěcha Mencla a Oldřicha Sládka Dny odvahy. Z historie revoluční skupiny Předvoj (Praha 1966).

Wagnerová ale Předvoji věnuje přednášky a další příspěvky dlouhodobě a dlouho jsme očekávali i avizovaný soubor Zůstat plamenem neohnutým...: Dopisy Karla Hiršla přátelům totálně nasazeným v říši 1942–1944 (EMAN, Praha 2018, 197 s.), který k vydání připravila s literárním redaktorem a vydavatelem Tomášem Trusinou. Jde o výbor dopisů, které dostala Wagnerová s Janovicem od jejich adresátů v polovině šedesátých let k přípravě své historické reportáže. Dopisy byly tehdy v nakladatelství přepsány a vráceny zapůjčitelům, k jejich vydání ale, píše Alena Wagnerová v ediční poznámce, „pro zdrženlivost nakladatelství nedošlo a za normalizace na to nebylo ani pomyšlení. Vzhledem k tomu, že adresáti dopisů již nežijí, nepodařilo se zjistit, zda jejich originály ještě existují“.

Dopisy Karla Hiršla – vedoucího odbojového Předvoje, psané v letech 1942–1944 přátelům nuceně nasazeným v Říši, nás provázejí cestou osobního zrání mladého člověka v době, kdy se mladí lidé nesměli formálně vzdělávat (české vysoké školy zůstávaly od roku 1939 uzavřeny), kdy jim hrozilo nucené nasazení (nuceně nasazen byl i Hiršl, ovšem v Praze) a kdy se zprávy o špatné kvalitě jídla střídají se strachem o přátele, kteří zažívají nálety po různých místech v Říši. Ovšem, dopisy jednoho z přátel, Hiršlem parafrázované, jsou velkou obžalobou „statečných‘ anglických letců, kteří pouštějí bomby, kde se to dá, jen, jak se zdá, dávají dobrý pozor, aby příliš nepoškodili továrny, důležité pro válečné hospodářství říše“.

Hiršl, a jádro jeho kolegů z Předvoje, vyrostl ve smíchovském sboru Českobratrské církve evangelické. Dopisy jsou svědectvím o jeho rostoucí distanci k instituci církve, která ho – můžeme-li to vykládat – k občanskému a politickému angažmá přivedla. „Omrzelo mne již hájit se,“ píše v jednom z dopisů, „že pravý vykladač Krista musí dojít k názorům mně podobným – nechal jsem jim celou firmu, se vším všudy, s českobratrskou tradicí, s duševními mohutnostmi naší církve (…). Dvojího je potřebí: žízně po spravedlnosti pozemské a odvahy překonávat své bohy.“

V dopisech do Říše ovšem Hiršl se svými příteli debatoval i o literární kritice, pološifrovaně o průběhu války, o své práci. Z knihy se tak dovídáme, že zaměstnanci z Protektorátu jezdili do Říše na služební cesty stejně jako to, že nuceně nasazení mohli na dovolenou jezdit zpět do Protektorátu. Jde tedy nejen o svědectví osobní proměny člověka, ale i o pramen k otázkám po denním životě za druhé světové války.

Zakládající skupina Předvoje zanikla po zadržení Gestapem v říjnu 1944. Bylo to v době, kdy vývoj války nutil organizaci nejenom sbírat a šířit informace, ale ozbrojit se. Napojili se tehdy proto na ilegální komunistickou stranu. A protože ta byla konfidenty Gestapa prostoupena, nepodařilo se do té doby úspěšnou konspiraci Předvoje udržet. Vedoucí představitelé skupiny pak byli popraveni v Terezíně 2. května 1945.

-red-

Obsah Listů 6/2018
Archiv Listů
Autoři Listů

Knihy našich autorů

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu