Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné

• Hlavní stránka
• Aktuální číslo
• Archiv
• Autoři
• Fotografie
• Pelikán
• Česko-slovenské Mosty
• Předplatné
• Prodejci
• Ohlasy
• Odkazy
• O Listech / O Listach / Über Listy
• Tiráž a kontakty

Jste zde: Listy > Archiv > 2018 > Číslo 6 > Knihy

Knihy 6/2018

Neptunova jeskyně

– Neptun je místní bůh, spíše bůžek. Na svět ho vyvolá Mořic Gröbe, majitel a stavitel vinohradského parku a vily Grébovka, protože na stavbu svého ráje potřebuje pomoc bohů. Neptun – vyvolán – sestoupí z kašny a pod lidským jménem a v lidském těle se postupně stane stavebním dělníkem, štukatérem, pomocníkem a opatrovníkem svého stvořitele Mořice Gröbeho a postupně také sokolem, turnerem, druhoválečným odbojářem, a pak znovu sochou probouzející se až s nadějí listopadové revoluce. Neptunovo božství není zázračné – nemění dějiny, ale umožňuje mu přecházet prostředími a generacemi, rozumět všem jazykům a hovořit jimi. Nestárnout. Zejména ty kapitoly knihy, kde Neptun buduje a chrání Grébovku a jejího majitele, prochází českou, německou a židovskou pražskou komunitou a účastní se jejich spolkového i politického života, jsou čtivé, vtahující a přesvědčivě vykreslují obraz života v Praze od druhé poloviny devatenáctého století do konce první světové války.

Slabší – jistě také proto, že bližší naší paměti – je kapitola věnovaná angažmá Neptuna v druhoválečném odboji. Příběhy Mileny Jesenské i Anny Polertové jsou jistě také vinohradskými příběhy. Neptun v nich (a i v nich) ale vystupuje jako postava nechápající až nezúčastněná, odboj je dobrodružství se skrýšemi a tajnými znameními, ale bez politického obsahu. Po jeho rozbití se pak vinohradský bůžek vrací coby stavební dělník zpět do vinohradských železničních tunelů, z jejichž bohatství vyrostl. Přesto je Neptunova jeskyně ve svém celku kvalitní a čtivý odpočinkový román, při jehož psaní Marek Toman prokázal velkou erudici, pokud jde o pražské a české dějiny v daném období, i literární zručnost a vtip. Jako takový si pak zaslouží i řady pozorných čtenářů.

Marek Toman, Neptunova jeskyně, Plus, Praha 2018, 374 s.

Muslimové a jejich svět. O víře, zvyklostech a smýšlení vyznavačů islámu

– Významný arabista, orientalista a religionista reaguje na zvýšený zájem naší veřejnosti o islámské náboženství a kulturu, který často pramení z pocitu, že islám pro nás a pro celou „euroatlantickou civilizaci“ představuje vážné potenciální ohrožení. se začneme islámu bát, měli bychom však o něm aspoň to nejpodstatnější vědět. Přitom jsme vzhledem k historickým okolnostem (spolu s Islandem) jediným státním útvarem v Evropě, který nemá s muslimy prakticky žádnou kulturní ani politickou zkušenost. Autor se proto snaží rozšířit naše znalosti o islámu způsobem zároveň důkladným i čtenářsky přístupným.

Svou formou připomíná jeho práce slovník, v němž hesla mají formu otázek. Je jich celkem 101 a Jsou seskupeny do osmi sourodých tematických okruhů. Z hlediska aktuálních problémů je nejzávažnější vstupní a závěrečný okruh. První je věnován vztahům mezi islámem a evropskou (včetně naší) civilizací a kulturou. Najdeme tu například hesla: Co muslimům na Západě vadí? Či Může se Česko zvyšování počtu muslimů vyhnout? Poslední oddíl je hlavně výhledem do budoucnosti a odhadem hrozících konfliktů. Jsou zde například otázky: Hrozí islám Západu střetem civilizací? Či Nenávidí muslimové židy? Další oddíly náš poučí o muslimské historii a věrouce, rituálech, denním životě, právu či o vztahu mužů a žen. Zásadní otázky se pestře střídají se zajímavými kuriozitami. Na ukázku: Uměl prorok Mohhamad činit zázraky? Proč je pro islám tak důležitá arabština? Jak se islám dívá na Pannu Marii a Ježíše? Jaká je muslimská představa nebe, pekla a ráje? Proč muslimové používají k modlitbě kobereček? Jaký je rozdíl mezi sunnity a šíity? Proč muslimové nejedí vepřové maso? Jsou muslimům odporní psi? V čem se muslimský kalendář liší od gregoriánského? Proč je islámské umění tak strohé? Proč byl Salman Rushdie odsouzen k smrti? Musejí islámské ženy chodit zahalené? – Autor příležitostně upozorňuje s humorem na to, že co se nám zdá na muslimech podivné, může se stejně oprávněně podivné zdát jim na nás. Postihuje i závažné rozdíly mezi islámem, křesťanstvím a judaismem a důsledky těchto rozdílů v historii i v současnosti.

Miloš Mendel: Muslimové a jejich svět. O víře, zvyklostech a smýšlení vyznavačů islámu, Dingir, Praha 2018, 302 s.

Co je to čas? Lekce z filozofie

– „Téma času patří ve filozofii mezi nejfrekventovanější. Stává se předmětem filozofie stejně jako řada dalších zdánlivě samozřejmých věcí, jevů a pojmů, které se však, sebereme-li odvahu se na ně ptát, ukazují jako sporné a problematické. Filozofové hledají cestu, jak se vrátit k porozumění těmto věcem.“ Tak začíná útlá kniha brněnského filozofa, profesora Masarykovy univerzity, která je druhým svazkem nové edice, jejímž cílem není podle jejích osnovatelů nic menšího než zlepšovat svět, a to šířením vědění, které se na univerzitě vytváří a vyučuje. Autor probírá své téma v historickém sledu. Začíná od Aristotela, který se jako první soustavně zamýšlel nad souvislostí času a pohybu. Přechází k Augustinovi, který se tázal na souvislost času s vnímající duší. Zvláštní pozornost věnuje vývoji kalendáře, který byl dovršen reformou papeže Řehoře. Nové impulsy bádání o čase dal svými filozofickými principy Descartes a zdánlivě nevyvratitelnou teorii času jako měřené veličiny vytvořil Newton. Filozofickou interpretaci jí dal Kant. Velcí fyzikové Boltzmann a Mach přinesli nové impulsy, vztahující se k nevratnosti času a jeho souvislosti s vesmírným děním. Pro dvacáté století jsou reprezentativními jmény v učení o čase fyzik Einstein a filozof Bergson. Do popředí vystupuje kontrast determinismu a svobody, věčnosti a stvoření, reality či iluzornosti plynutí času. Takové problémy je možno studovat po celý život a nedobrat se závěru, autor však jejich labyrintem provedl zvídavého čtenáře s erudicí a vtipem. K půvabu knížky přispívají ilustrace Nikoly Kalinové.

Josef Krob: Co je to čas? Lekce z filozofie, Munipress, edice Munice, Brno 2018, 123 s.

– Ambice nejnovějšího čísla revue Prostor, obsahem i grafickým provedením vskutku velkorysého, ba až opulentního, nejsou malé: zachytit, nakolik se ideály, jež stály u zrodu Československa, projevovaly v přelomových, zejména „osmičkových“ momentech domácí historie. A zda vlastně některé z oněch ideálů nejsou spíše iluze, či dokonce mýty. „Neumíme si vládnout,“ říká například v titulku svého textu Jiří Pehe a vysvětluje, že moderní české dějiny charakterizuje mj. „přesvědčení o ,výjimečnosti‘ naší cesty, hrdé plebejství pohrdající elitami a jakási nedůvěra v obyčejnou stranickou politiku, kterou vždy dokážeme obejít...“ Mozaika příspěvků velké šíře úhlů pohledu i žánrů – od politologických úvah přes poezii, minidrama (Sylva Fischerová) až po politické anekdoty – je uspořádána do šesti tematických a chronologických kapitol. Řada z nich, například články Jiřího Pernese, Petra Pitharta, Aleny Wagnerové nebo Ivana a Jana Šternových, prokazují, že připomínání si jubileí nemusí být povinná formalita, ale může inspirovat. V části poslední, věnované polistopadovému období, zaujme třeba stať Apoleny Rychlíkové, která říká: „Tak dlouho jsme slýchali, že vést firmu znamená všemu rozumět, dobře hospodařit a vědět, co se životem, že jsme si ani nevšimli, jak malému procentu z nás se to může podařit a jak toxicky tento typ uvažování dopadá na celý zbytek společnosti.“

Revue Prostor, Osmičky, pololetník, číslo 109, ročník XXXV, Spolek pro vydávání revue Prostor, Praha 2018, 288 s.