Libor Martinek

Básnická sbírka, která by neměla být zapomenuta

Wilhelm Przeczek (7. dubna 1936, Karviná–10. července 2006, Třinec) byl básníkem, prozaikem, dramatikem, překladatelem a publicistou, v jehož tvorbě nacházíme navazování na jiné umělecké druhy, například na hudbu či výtvarné umění. Po protestu vůči vstupu armád Varšavské smlouvy do Československa byl propuštěn z polských novin Głos Ludu (Hlas lidu), jejichž redakce sídlila v Ostravě, a nesměl dlouho vykonávat ani povolání učitele na školách s polským jazykem vyučovacím na českém Těšínsku, ačkoli měl pedagogické vzdělání.

Przeczkova útlá sbírka veršů s hudebním titulem Tercet byla věnována skladateli Janu Sztwiertniovi (1911–1940). Jako bibliofilský tisk v nákladu 300 kusů ji vydalo Towarzystwo Muzyczne im. Jana Sztwiertni w Cieszynie (Hudební sdružení Jana Sztwiertni v Těšíně) v roce 1986 u příležitosti nedožitých 75. narozenin komponisty.

Sbírku otevírá úvodní slovo o skladateli od těšínského publicisty Ryszarda Gabryse, uzavírá ji stručný medailon básníka Przeczka, jednostránková ukázka faksimile rukopisu písně Łškami idę (Jdu loukami) na slova z básně Leopolda Staffa (1878–1957), a tiráž informující mj. o tom, že jde o první publikaci Towarzystwa Muzycznego, vydanou v náladu 300 číslovaných exemplářů.

Jan Sztwiertnia se narodil 1. 6. 1911 v Hermanicích (v současnosti část města Ustroń), zemřel 29. 8. 1940 v koncentračním táboře Mauthausen-Gusen. Po vystudování učitelského semináře v Těšíně, kde se již výrazně projevil jeho hudební talent, působil od r. 1933 v polském školství v městě Wisła. Vedl zde kostelní sbor a hrál na varhany v kostele, psal drobné skladby pro potřeby školy a církve. V r. 1935 si Sztwiertnia doplnil hudební vzdělání na Hudební škole v Těšíně, od r. 1937 studoval na Hudební konzervatoři v Krakově. V květnu 1939 se uskutečnil recitál složený z jeho vlastních skladeb. Jako cenu za to obdržel stipendium na hudební studia v Paříži, což ale překazila válka. Po zatčení gestapem v červnu 1940 zahynul v koncentračním táboře, jeho popel byl převezen do Wisły a uložen na evangelickém hřbitově Na Groniczku. Na zdi základní školy ve Wisłe, kde působil, byla odhalena deska věnovaná památce skladatele, v parku ve Wisłe – Lázních stojí jeho bronzový pomník. Skladatelská soutěž v Těšíně nese název Jana Sztwiertni.

Naše stručná analýza a interpretace textu se v tomto případě týká hudebních přesahů Przeczkovy básnické skladby, čímž rozumíme soubor určitých vlastností literárního textu. Ty v obecné rovině, jak uvádí polský badatel Andrzej Hejmej, můžeme shrnout do tří kategorií, z nichž první tvoří všechny projevy z oblasti hláskové instrumentace a prozódie, druhá se omezuje na rovinu tematizace hudby, způsobů prezentace aspektů hudebního díla v literárním díle a prezentace hudby v přirozeném stavu, konečně třetí se týká interpretace forem a hudebních technik v literárním díle. Pod pojmem hudebnost literárního textu rozumíme interpretační strategii, podmíněnou estetickým vědomím badatele.

Při pečlivém čtení Przeczkovy poezie zjišťujeme, že jeho lyrika není zdaleka tak „hudební“ jako v případě poezie těšínských básníků Adolfa Dostala, Henryka Jasiczka nebo Jana Pyszka, byť se v ní místy ozývají stylizované názvuky beskydského folklóru a melodii jeho verše považujeme (spolu s některými kritiky, např. s Jiřím Staňkem; recenze Rovný partner světa, Tvar, 2000, č. 12) za osobitou a výraznou. Hudební motiv nacházíme již v prvním verši Tercetu: Z tego szumu nad Beskidem / idziesz / wywodzić na smyczkach muzykę (Z toho šumu nad Beskydy / jdeš / vyvést na houslích hudbu).

Text Tercetu je značně „hudební“, což se projevuje již v titulu poémy, dedikací památce skladatele, aluzemi na hudbu v textu (hudební formy, např. symfonie, hudební nástroje, např. housle), rytmem veršů básně a jejím poněkud romantickým stylem na způsob „koncertu přírody“; s motivem „koncertu přírody“ přichází francouzský romantický básník Alphonse de Lamartine (1790–1869), jehož vztah k přírodě byl ve své době přelomový. Nicméně jeho básnické nápady z 20. let 19. století se brzy staly díky četným následovníkům či napodobitelům součástí jazyka poezie a v Przeczkově době si už jen málokdo spojuje uvedený motiv s tímto francouzským romantickým básníkem. Abychom citovali řečené: Z korzeni uduchowionych / rytmy ziemi zgarbionej / spędzasz / w symfonię (Z duchovních kořenů / rytmy shrbené země / sháníš / do symfonie) – jako by skladatel po vzoru beskydských pastevců ženoucích ovce sháněl rytmy do symfonie; Przeminšł grzmot nad Czantoriš // Z szumnych zanurzeń rozkrzesiłeš burzę / jakby dawni rycerze bili się w piersi / upięte zbrojš (Pominul rachot nad Čantorií / Z šumných ponoření jsi vzkřísil bouři / jako by se dávní rytíři bili do prsou / obepnutou zbrojí) – k hoře Čantorii ve Slezských Beskydech se váže pověst podobná té české o blanických rytířích, zde však spí vojsko polské královny Hedviky, patronky Slezska; Dudni blacha niebiańska / echem po groniach // Oto ulatujš konie rozruszone / w niebo nad domem // Złote kopyta widać // Konie skrzydłate z grzywami pod wiatr (Duní nebeský plech / ozvěnou po grúních // Hle jak odlétají vzrušení koně / do nebe nad domem // Jsou vidět zlatá kopyta // Okřídlené koně s hřívami proti větru) – lyrický subjekt pozoruje koně splašené rachotem bouře, jejíž ozvěna se obíjí o svahy hor, až se z koňů stávají Pegasi, dávný symbol básníků a poezie; Gra na trombicie drewniany šwištek / stary jak czas (Hraje na trumpetě dřevěná soška / stará jako čas) – lyrický subjekt je patrně fascinován sochami lidových řezbářů, ostatně v jiných Przeczkových básnických textech sledujeme zaujetí pro dílo místního lidového řezbáře Henryka Nitry (1891–1948) ze Soběšovic u Frýdku-Místku. Tolik k prvnímu zpěvu, podobně bychom se mohli věnovat dalším třem. Przeczkova poema Tercet z komparativního úhlu pohledu vzdáleně připomene Staffovy básně ze sbírky Tryptyk. Například Przeczkovu citovanému prvnímu verši první strofy poémy se značně podobá obraz člověka kráčejícího přírodou, jenž otevírá zmíněnou Staffovu báseň Czucie niewinne: Łškami idę. W kršg kwiaty / I słyszę brzęki pszczelne (Jdu loukami. Kolem dokola květiny / A slyším bzučení včel). Připamatuje ji z obsahového hlediska, do určité míry i způsobem zobrazení skutečnosti. Przeczek je samozřejmě daleko dramatičtější v porovnání s melancholickým Staffem, jehož si na českém Těšínsku oblíbil zejména Henryk Jasiczek (1919–1976), jde také o jinou básnickou generaci, avšak z pohledu stylu, například metro-rytmicky, již jen velmi vzdáleně.

Samozřejmě otázkou zůstává, zdali Przeczek tyto Staffovy básně znal a také jestli se nějakým zásadním způsobem seznámil s tvorbou Jana Sztwiertni, pokud se vůbec stala přímou inspirací k napsání Tercetu, tedy nikoli jen jméno a výročí skladatele plus objednávka zmíněného sdružení. Ostatně text poémy je spíše koláží témat, motivů a metafor, u Przeczka již známých z jeho dřívější tvorby.

V kontextu Przeczkovy tvorby poéma věnovaná skladateli tragického životního osudu Janu Sztwiertniovi každopádně překvapí výraznou hudební inspirací, která se v této explicitní podobě v jeho básnické tvorbě bohužel příliš často neobjevovala. Proto se domníváme, že by sbírka Tercet rozhodně neměla být zapomenuta.

Libor Martinek (1965) je literární vědec, působí na Slezské univerzitě v Opavě.

Obsah Listů 6/2018
Archiv Listů
Autoři Listů

Libor Martinek

Básnická sbírka, která by neměla být zapomenuta

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu