Jste zde: Listy > Archiv > 2018 > Číslo 6 > Sára D. Vidímová: Svátek lidskosti aneb Mnoho podob levicové kultury ve Francii
Od třicátých let dvacátého století ve Francii kadoročně probíhá oblíbený levicový
festival s názvem Fęte de lHumanité. Letos se konal od 14. do 16. září a navštívilo jej přes půl milionu lidí. Vedle celé řady umělců a politiků přivítal také palestinskou aktivistku Ahed Tamimi.
První Fete de lHuma, jak se festivalu říká, se konal v roce 1930. Jeho organizaci vdy zajišťuje redakce deníku LHumanité, který v roce 1905 zaloil Jean Jaures, vůdčí francouzský socialistický novinář a politik. Zpočátku byly noviny spíše blízké socialistické straně, později se staly oficiálním orgánem francouzské komunistické strany. Od té se deník oddělil v roce 1994, ale nadále zůstává velmi blízký socialistickému a komunistickému prostředí.
Festival pomáhají realizovat také organizace komunistické strany z Francie a z celého světa, stejně jako další spřízněné politické strany či jiná politická a sociální hnutí (k vidění byli například zástupci hnutí Généra-tions, Nové antikapitalistické strany a různých odborových svazů). Od osmdesátých let, kdy proběhla rozsáhlá výstavba tratí příměstských vlaků RER za Paří, se festival koná v 93. okrsku mezi obcemi Bourget a Courneuve nedaleko paříského letiště Charlese de Gaulla, účastní se ho tedy poměrně velká část lidí ijících právě na okraji velkoměsta.
Na první pohled je Fete de lHuma klasický hudební festival, při prvním kliknutí na webové stránky akce se třeba dozvíte, jací interpreti se na jedné ze čtyř hudebních scén představí (letos byl mezi hlavními hvězdami Franz Ferdinand, v minulosti třeba Joan Baezová a Pink Floyd). Snadno také zjistíte, jak se na místo konání festivalu máte dostat, co si do areálu nebrat nebo jak získat vstupenky.
První věc, která by vás moná mohla překvapit, je cena. Třídenní vstupné toti stojí v předprodeji 38 euro (zhruba 980 korun), co je s ohledem na velikost areálu a mnoství koncertů či promítání poměrně málo. Mnohem větší překvapení vás ovšem čeká a na místě. Projdete hlavní bránou, a jste v jiném světě. Ve světě bez hranic, bez nenávisti, bez nadřazenosti a bez rozdílů. Na oslavě lidskosti (lhumanité) ve všech podobách. Jste v místě, kde solidarita není jen prázdným slovem, kde nezáleí na vašem věku, pohlaví ani občanském průkazu, kde je diskuse o tom, jak změnit svět, v něm ijeme, přirozenou součástí kadého dne.
A jak takový den probíhá? Ráno můete začít snídaní u některého ze stánků francouzské komunistické strany, ti vám za dvě eura nabídnou kávu, bagetu, domácí marmeládu, croissant či vajíčka a pomerančový dus. Při jídle se můete rozmyslet, co dál. Na výběr máte zhruba z desítky souběných aktivit – na hudebních scénách první koncerty, které bývají téměř bez výjimky velmi angaované, v kinosále promítaní spojené s diskusemi; za zmínku jistě stojí film Libre (Michel Toesca, 2018) vyprávějící příběh francouzského zemědělce Cédrica Herroua, který poskytoval migrantům prchajícím z Itálie do Francie přístřešek. Můete se ale také projít po kniní vesnici, kde naleznete zhruba stovku levicových autorů, s nimi se o jejich dílech můete pobavit. Zaujmout vás mohou panelové debaty, jejich témata se týkají například proběhlých stávek elezničářů, hnutí #MeToo a jeho francouzské variace #BalanceTonPorc či role francouzské armády v průběhu války v Alírsku. Můete se ale také jen procházet a nasávat atmosféru.
Jak řekl šéfredaktor deníku LHumanité a europoslanec za francouzskou komunistickou stranu Patrick Le Hyriac během jednoho ze svých projevů ve světové vesnici: Fete de lHuma je tady od toho, abychom si připomněli, co je to mezinárodní solidarita. Abychom se ujistili, e nás, kdo usilujeme o lepší, spravedlivější, ekologičtější a socialističtější svět, je hodně.
K tomu je ale samozřejmě třeba také zábavy, přemýšlení a dobrého jídla a pití. Kdy jindy se vám stane, e si za euro koupíte dvě deci skvělého burgundského vína a k tomu si dáte čerstvý falafel na stánku palestinsko-francouzské spolupráce? Takto posilnění se vydáte na diskusi o solidární ekonomice, které se účastní i bývalý prezidentský kandidát Benoît Hamon. Anebo si na jedné z hudebních scén poslechnete koncert od ska kapely Los Tres Puntos – francouzsko-španělské party, její frontman začíná koncert slovy: Migranti a uprchlíci sem patří! Můj táta utekl před Frankem do Francie a Francie ho přijala, máme na co navazovat, tak se téhle tradice spojené se solidaritou drme. Ať ije solidarita! Ať ije Fete de lHuma!
Poté se můete vrátit do světové vesničky, kde si při debatě s levicovými organizacemi Maročanů ijících ve Francii vychutnáte čerstvý mátový čaj, přesunete se ke Kubáncům, kde za lidové ceny ochutnáte tradiční pokrmy a zapijete je – čím jiným ne Cuba libre. A ještě se potom třeba dozvíte, jak si stojí nová italská levicová strana Potere al Popolo, popovídáte si se zástupci řecké Syrizy a Kudrové ijící ve Francii vám přiblíí aktuální situaci v Turecku, Sýrii a Iráku.
Světová vesnička je fascinující místo, kde na vás ze všech stran dýchá vzájemnost a solidarita a na pár hodin a dnů získáte pocit, e mezi lidmi rozdíly neexistují. Jistě vás místy můe překvapit přehnanější počet portrétů Mao Ce Tunga, a to zejména na stánku čínské komunistické strany. Druhým pohledem ale zjistíte, e stánek zároveň obsahuje velký počet kritických publikací a letáků, stejně jako na festivalu potkáte pro-tibetské organizace. A tím je Fete de lHuma výjimečná – poskytuje prostor pro kritiku a diskusi, ale vyjadřuje také solidaritu se všemi kouty světa, velmi silná je vazba na palestinské organizace, z toho důvodu byla letos pozvaná i mladá palestinská aktivistka Ahed Tamimi, její příjezd provázela řada komplikací, jeliko ji izraelské úřady nechtěly do Evropy pustit. Diskutovala se ale také situace ve Venezuele a velkým tématem byla samozřejmě tzv. uprchlická krize.
Festival ale samozřejmě doprovází také řada kontroverzí a veřejných hádek. Ji druhým rokem se ho například odmítá účastnit lídr momentálně nejsilnějšího levicového hlasu v zemi Jean-Luc Mélenchon. Dříve patřil k pravidelným návštěvníkům, ovšem po hádce s čelními představiteli francouzských komunistů, které vedly k zaloení nového hnutí Nepoddajná Francie, s ním Mélenchon kandidoval v prezidentských i sněmovních volbách v roce 2017, ji účast na akci odmítá. Letos diskusi rozdmýchali samotní komunisté. Ti ústy náměstka paříské starostky Iana Brossata nařkli nepoddajné z pragmatismu v otázce migrace, a velmi výrazně se tak vůči nim vymezili.
Další hádky v rámci festivalu občas probíhají na úrovni představitelů staré a nové levice. A to třeba o tématu ekologie – pořadatelé se snaí vytvářet co nejméně odpadu, kadý návštěvník si tak zakoupí za jedno euro omyvatelný plastový kelímek, který po dobu akce pouívá. To se nelíbí starým cocos – v hovorové francouzštině komunistům –, neboť se jim příčí servírovat víno v kelímcích. Dále se to týká samozřejmě nabídky jídel, ekologicky smýšlející levice se ohrazuje proti velkému mnoství masových výrobků a ryb, které na festival dováejí představitelé komunistické strany ze všech koutů Francie. Můete tak u některých bretonských stánků nalézt degustační talíře s ústřicemi za více ne lidové ceny, které jsou občas přemalovány nápisy vrazi, go vegan a podobně.
Ve výsledku se ale jedná spíše o menší a úsměvné nesrovnalosti, které obě strany se vzájemným respektem přejdou, protoe důleitější je pro všechny, aby se festival uskutečnil bez problémů a ve jménu solidarity a sounáleitosti. Přestoe v jeho průběhu zaslechneme mnoho kritiky, vdy ji přehluší společná radost a naděje. Tak jak to řekli zpěváci z kapely Soviet Suprem: Všichni jsme lidské bytosti. A všichni jsme socialisti.
Program Fęte de lHumanité najdete na webové stránce https://fete.humanite.fr.
Sára D. Vidímová (1990) je studentka politologie na Filozofické fakultě UK v Praze.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.